Sny představují soubor myšlenek a představ, které během spánku utvářejí vnitřní odpověď na vnější události. Vycházejí přitom z našeho podvědomí, kde jsou smazány hranice mezi minulostí, budoucností a současností, a kde logika ztrácí svůj význam.

Žijeme tak ve dvou světech – ve světě bdění s jeho vědními zákonitostmi, logikou a sociálním chováním, a v prchavém světě snění, který ukrývá za svým závojem spánek.

Ve snovém světě jsou běžné fantastické události, představy a proměny. Často je provází hlubší emoce a působivější vizuální vjemy, než nám může nabídnout svět bdění. Pokud chcete využívat svých snů, je třeba si o nich vést záznamy. Někteří lidé si nikdy nepamatují co se jim zdálo a většina všechno zapomíná krátce po probuzení. Všechny systémy interpretace snů se silně spoléhají na symbolismus.

Ve snech není všechno takové, jak se zdá. Existují určité klasické symboly, jako domy, lidé, létání nebo nahota, o jejichž významu panuje všeobecný souhlas a které obsahuje moderní snář. V konečném důsledku je však sen záležitostí osobní a jeho obsah dokáže nejlépe vyložit ten, kdo jej sní. Zakladatelem moderní západní analýzy snů byl v Čechách narozený psycholog Sigmund Freud. Tvrdil, že výklad snů je královskou cestou k poznání nevědomých aktivit mysli.

Sen patří, právě tak jako činnost srdce, plic, ledvin, krátce všech vnitřních orgánů, a činnost sluchu, k normálním životním pochodům našeho vnitřního organismu.

Každá bytost potřebuje odpočinek, aby životnímu stroji byly přivedeny zas nové síly, a spánek, který plní tento úkol u člověka, jest neprávem nazýván bratrem smrti. Naopak, on jest pravým udržovatelem a obnovovatelem života.

Tobě chybí koření života – “spánek” nechává promlouvati Shakespeare svoji Lady Mackbeth.

Skutečně, člověk spíše může bez nebezpečí pro svůj život a zdraví týden nejísti než nespati. Nespavost jest špatným pánem. Jednu třetinu svého života člověk prospí.

Zdravý dospělý člověk potřebuje 8 hodin spánku, děti daleko více. Spánek za zdravých podmínek ovlivňuje ovšem také sen v příznivém slova smyslu, poněvadž nedává podnětu k tak zvaným snům strašidelným. Pro zdravý spánek jest v prvé řadě nepostradatelnou dostatečně veliká, prosluněná, dobře větraná, nevytopená místnost. Lůžko nesmí být příliš měkké, peřiny ne příliš vysoké, pokrývky ne příliš silné.

Jest dokázáno také, že strašidelné sny může vyvolati nesprávná výživa, nemírný požitek alkoholu a nikotinu, přeplněný žaludek, požívání kávy a čaje, také i větší nervové rozrušení před spánkem.

Egypťané, například, u nichž vykladačské umění snů bylo na veliké výši, zdráhali se každému vyložiti sen, který povstal po hostinách. Věřili, že bohové projevují se ve snu jen střídmým.

U mnohých národů stalo se vykládání snů součástí náboženského kultu. Např. byl prováděn tzv. chrámový spánek. Egypťané přespávali v chrámech, aby od svých božstvech získali sny. Věřící se očistil, přinesl oběť a očekával až ho spánek přikryje svými křídly. V tomto posvátném spánku získal zprávu od božstva, jemuž byl chrám zasvěcen. Takovéto sny mohli poskytovat výhledy do budoucnosti nebo varování před nebezpečím. Někdy mohl mít sen za úkol snícího duchovně povznést a dát mu božské ujištění, že jde správnou cestou. To, co zřejmě začalo jako ojedinělý náboženský rituál omezený na několik chrámů se vzápětí rozšířilo po celém Egyptě.

Vykladači snů, většinou samotní kněží, byli všeobecně váženi a požívali pověrčivé úcty. V Řecku stalo se dokonce vykladačství snů školním předmětem. Filosofové starověku, jako Sokrates, Aristoteles, Cicero dovedli si velmi vážiti náznaků, čerpaných ze snů.

Teprve však v novější době počala se věda zabývati sny, jejich původem, účelem a důvodem i jejich následky. Mezi jiným byla zjištěna úzká souvislost mezi nimi, hypnosou a somnambulismem, kteréžto jevy byly také v novějším čase zkoumány.

Zde i tam jest vědomí, bdělý rozum úplně nebo částečně vyřazen a mluvíme o tzv. podvědomí; jest to stav, kdy mozek jest v činnosti, aniž by však ovlivňoval nervy vrchní mozkové kůry, jež jeho činnost regulují. Proto tolik podivuhodných zjevů v našem snění.

Vzpomínkové sny

Velkou částí našich snů jsou sny vzpomínkové. Čím více stárneme, tím více vynořují se v našich snech obrazy z našeho mládí. Při tom jest lhostejné, umíme-li se na onu událost upamatovati ve stavu bdělém, ač jest již prokázáno, že v pokročilém stáří dovede nám paměť daleko ostřeji reprodukovati děje z našich mladých let, než například události, jež se zběhly před desíti roky. Náš mozek jest již od nejútlejšího mládí schopen vnímati různé události a děje; mohli bychom říci, že jest plastickou voskovou plochou, do níž se zřetelně všechny obrazy a děje, které jsme vnímali, ať již chceme či nechceme. Sen potom podává nám tyto otisky událostí, na něž se už nedovedeme ani v bdění upamatovati.

Mimo tzv. snů vzpomínkových známe tzv. sny svědomí, které jsou v určitém slova smyslu korekturami našeho podvědomí; jimi jest naše vědomí osvíceno.

Svědomí provádí i v bdělém stavu všechno naše konání svým mravním posláním; zesiluje jeho hlas, avšak ve snu – ve snu jest člověk takovým, jakým skutečně jest.

Také sny, ve kterých se projevuje naše přání, provázejí náš spánek. Setkáváme se v nich s našimi tužbami, které nás po celý den předtím zaměstnávaly. Ač pocit uspokojení během takového snu jest veliký, zůstává po procitnutí alespoň radost že to, po čem jsme toužili, mohli jsme prožíti alespoň ve snu, když již nám to život ve skutečnosti odepřel. Typický příklad toho vypráví polární badatel Frithjof Nansen, jeho mužstvo snilo během přezimování uprostřed věčného sněhu pravidelně o bohatých jídlech a tabáku, zatím co jeho strava musela býti velmi jednoduchou.

Sny přání

Velký počet spisů zabývá se těmito sny jako tlumočníky našich tajných a veřejných přání. V určitém snu na př. odhalí se tužba člověka, po jejímž vyplnění v bdělém stavu touží, ať již vědomě či podvědomě, a kterou v předpokladu její nesplnitelnosti v sobě potlačuje: nechá-li si takovéto sny vyprávěti lékař-psycholog, získá tím velmi překvapivé výhledy do podvědomí a pudového života vypravěčova. Tyto náznaky snů použili zvláště lékaři Freud, Steckel, známí psychologové a získali jimi znalosti pohlavních pudových zvláštností. Mnohdy však vkládají příliš mnoho tajuplnosti do výkladu snů.

Vnímáme ve spánku různé smyslové vjemy, jako světlo, šramot, dotek, nejsme si toho však vědomi; mozek však tvoří z nich požáry, dunění hromu a pádné rány. Vedlo by příliš daleko, kdybychom na příkladech ukazovali, jak zcela nepatrné a slabé vjemy, které za spáku vnímáme, dovedou ve snu vzrůsti do nemožných rozměrů. Každý si jistě tyto zjevy ověřil vlastní skušeností. Například zdál se býti účastníke spiknutí, mluvil s tím nebo oním, podnikal cesty, složil slib k výkonu nějakého atentátu, znovu ho zase odložil, konečně vše klaplo, explose následovala – probudí se a slyší právě zvuk přibouchnutých dveří.

Jinými slovy; mozek měl čas a schopnost, mezi prvou zvukovou vlnou, která povstala přiražením dveří a mezi poslední, při níž se právě probudil a slyšel ji ještě doznívati – vsunouti celý román.

Mozek se prostě na vlastní pěst pokoušel nalézti nějaké vysvětlení pro zvuk, který přijalo ucho ve spánku – říkáme na vlastní pěst – což jest důležité. Tělesné stavy nebo poruchy, vliv podnebí, ročního období, měsíce, změny tlaku vzduchu ovlivňují krevní oběh a tím také sen. Přicházející nemoci, poruchy nervové se snem signalisují, krátce, lékař- psycholog učí se více a více čísti z knihy snů.

Symbolika snů

Sen má svoji vlastní řeč – mluvu symbolů. Jest hádankou a mnoho znamená. Mnohé obrazy snů souhlasí nápadně s výraznými formami prařeči přírodních národů; prvé spisy lidské vůbec jsou symbolické, to jest psány v řeči obrazné. I když ani jeden sen není zcela podoben druhému,jest přece v řeči snů celá řada obrazů, které byly u všech národů a za všech časů zcela shodně vykládány. Zato skutečnost není pouhou náhodou, nýbrž musíme připustiti, že jejich základem je stejný přírodní zákon. Proto také vykládání snů není pouze krácením dlouhé chvíle, nýbrž zodpovědnou prací.

Přirozeně, že musíme přísně rozlišovati, jak z uvedeného vysvítá a každý vykladač snů sám zjistí:

1. sny, jejichž děj má svůj původ v člověku samém v jeho povahovém a tělesném založení
2. sny, jež vzaly svůj původ ve vnějších popudech
3. sny, které povstávají telepatickým působením
4. vlastní prorocké sny, které žádný myslící člověk více nepopírá, které však vyskytují se daleko méně, než bychom byli ochotni věřiti

Těmto dvěma posledním druhům snů jsou věnovány následující řádky.

Silný magnetický vliv, který dovedou mnozí lidé na své okolí vykonávati, jest již uznanou věcí. Dokonce i fotografická deska dovede nám již zachytiti záření mozkové hmoty a rukou takové osoby, které jeví se nám na ní jako mlhovina.

Hypnosa a sugesce, divuplné léčebné výsledky také bez magnetického spánku pouhým vkládáním rukou docílené, mluví o těchto věcech slovy příliš výmluvnými. Zda skutečně přichází zde v úvahu pouhý magnetický vliv, o jekož druhu a podmínkách víme toho ještě velmi málo, či hraje zde nějakou roli tzv. “aura” jedincova (ódický obal kolem těla lidského), to musí prozatím ještě zůstati stranou. Jistě se vám často přihodilo při rozmluvě s druhou osobou, že počala náhle mluviti o věci, o které jste právě přemýšleli. V této souvislosti jest radno poznamenati, že společný spánek dorostlých a dětí jest pro poslední škodlivý, nebo alespoň jim může býti. Musíme zde připustiti možnost, že staré tělo “tráví” z mladého.

Abychom se však vrátili k magnetickému vlivu; přirozeně že jsou tato záření daleko účinnější, když narazí na náš mozek nacházející se v klidu, nechráněná rozumem, úvahou a neodvrácený vnějšími vlivy. Jen tak se může státi, že se nám ve snu objeví osoba, vzdálená kolik tisíc kilometrů a s námi rozmlouvá. To stává se často, když i naše myšlení jest k ní upjato. Světová válka přinesla nám mnoho takových případů. Jest to zajímavá kapitola z oboru telepatie, která na tomto místě bohužel nemůže být rozvedena.

Sny ohlašování

Také jakési ohlašování se umírajících patří do této oblasti, poněvadž umírající ve svých posledních okamžicích obsáhne celou silou svých myšlenek vše, co měl rád a tak se může státi, že někdo jemu blízký prožije ve snu vše, co souvisí s místem, druhem smrti a všemi ostatními okolnostmi. V naší pokročilé době nemůže nás takováto příhoda udiviti. jasnovidci vidí ve svých snech léčebné prostředky, kterými zmírní své nemoci, a mají při jejich upotřebení skutečně úspěch. Nutno dodati, že telepatické působení, ohlašování se umírajících, jasnozření nemusí se díti pouze ve snu, ale jest i možné v jistém druhu transu.

Sny budoucnosti

A nyní ke snům budoucnosti. Jejich existence jest sice ještě dnes oficielní vědou popírána, ač přece jest prokázána. Věda zná sice hmotu, sílu, prostor, čas v jejích účinech, její námitky však spočívají na základně, která jest nedokazatelná, poněvadž jsoucnost těchto pojmů a věcí nemůže vysvětliti.

Náš duch však to jest dech ducha Božího, před nímž tisíc roků jest jako jeden den, minulost a přítomnost jakoby budoucností byla. Pojem věčnosti není pojmem nekonečného času, nýbrž forma bytí, jsoucnosti, pro niž neexistuje pojem času.

Musíme proto považovati za možné, že mnozí lidé jsou obdařeni zvláštním nadáním buď v bdělém stavu, ale zvláště ve snu předvídati události budoucnosti.

Známý psycholog a lékař Dr. Freud píše v jedné kalitole svých děl o vykládání snů; Ne lékařské, ale laické pojetí snů jest pravdě bližší… nahlížím, že jest nesprávné, považovati sen za pouhý fysický a psychický pochod. Také ve snech vzpomínkových možno se setkati s řešením zákona času a prostoru. Dlouhé cesty, celé romány odehrávají se v několika vteřinách, obrazy z nedávné minulosti a spojují se v nich s obrazy raného mládí, naše nejbližší okolí zrcadlí se v nich s krajinami dálných krajů, o nichž jsme vědomě nikdy nepřemýšleli a v nichž jsme nikdy za svého života nebyli.  Také zákony tíže sen překonává.

Sny, v nichž se nám zdá, že létáme, hrají v určitém stáří svoji roli a mnohé dohady a pověsti se k nim v tomto směru upínají. Vzpomínáme na let Ikarův, na čarodějnice na koštěti létající a v neposlední řadě i na Pegasa,okřídleného oře básníků.

Leonardo da Vinci byl snem povzbuzen k vybudování svého prvého létajícího stroje. Cicero říká, nic není tak neodůvodněné, nic není tak nestvůrné, aby se nám to nemohlo ve snu zdáti. Kante potvrzuje slova řecké tragedie: Právě ve spánku má náš duch jasné oči; za dne jest obraz naší budoucnosti “zamlžen”. Vše dobré i špatné, jež chce duše zvláště vyzdvihnouti a zdůzazniti, poněvadž se to v budoucnu odehraje, naznačuje nám ve snu. Jinými slovy; sníme o věcech a dějích, které mají vztah k našemu já, o věcech, jež se domníváme očekávati (ve snu).

Co nastane v budoucnu, jaký bude průběh všeho, co leží před námi a co se neuplatní v našem životě příliš ostře, to ukáže nám ve snu v obrazech a obličejích, které se nás přímo bezprostředně nedotýkají. Případ tento nám to jasně znázorní. Když ve snu vidíme sami sobě spravovati kalhoty, tu znamená to vyloženo dle našeho snáře; peněžní nesnáze. To znamená tedy; my sami dostaneme se do peněžních nesnází, pravděpodobně již v nejbližším čase. Vidíme-li však ve snu někoho jiného spravovati kalhoty, že někdo nám blízký (kdo, to musí být určeno dke stávajících poměrů nebo dle zvláštních okolností ve snu) může býti uveden do peněžních nesnází.

Vykládání snů bylo k nám převedeno ze starověku, kdy bylo prováděno zvláště kněžími národa a obklopeno mnohými tajnostmi.

Sny byly považovány za vnuknutí bohů; mezi božstva a prostý lid však postavili se vykladači snů a znamení, kteří dovedli ze svého umění těžiti.

Pravidla vykládání snů byla za těch časů snesena do zvláštních knih, z nichž nejstrší jest právě kniha Artemidorova, který byl řeckým spisovatelem ze 2. stl. po Kristu. Od Řeků přešly tyto knihy s výklady snů k Arabům, kteří jednak válečnými výpravami, jednak svým stoletým panstvím nad jižním Španělskem, rozšířili je dále do západních zemí. Krátce po prvém křižáckém tažení v r. 1160, jest již znám latinský překlad snáře, jenž vznikl na jednom arabském dvoře a byl také pravděpodobně psán původně v arabštině. Jeho titul jest : Achmet F. Serim : Oneirocritica.” Spisovatel této knihy, Achmet, byl v devátém století tělesným lékařem kalifa Al-Manum. Později doznal snář Jeronýma Cardana velkého rozšíření a popularity.

Tento snář, v němž bylo přihlíženo ke všem výzkumům starověku a všem poznatkům moderní doby, má býti pozornému zájemci spolehlivou rukojetí, jak posuzovati a vykládati své sny vlastní i sny osob cizích a porozuměti tak jejich správnému významu pro náš budoucí životní běh. Vedlo by příliš daleko zde vysvětlovati proč na příklad právě sen o havranech vykládá se jako blízké úmrtí. Pozorní vykladači snů zjistí tu a tam případy, že určitý sen může míti i jiný význam. Výklady snů činí si pouze nárok, aby byly všeobecně posuzovány. Ti, kteří použijí této knihy, musí také trochu kombinovati, spojovati své poznatky ve snu; jen v tomto smyslu může býti náš snář s velmi bohatým obsahem každému čtenáři vítaným vůdcem a připojené obrázky spolehlivým slabikářem pro všechny, kteří věří, že sen není zcela nahodilým úkazem; věříme, že bude jich většina, poněvadž v přírodě nic se neděje bezdůvodně a každý úkaz má nějakou příčinu.

Výklad snov v Nostradamovom Egyptskom snáre

Zdroj