Druzí lidé v našich snech

Často se mi stane, že se na mě klient naléhavě obrátí: “Zdálo se mi, že můj syn zemřel/byl zraněný/opilý… Co to může znamenat? Je můj syn v pořádku?” Odpovídám zpravidla: “Nemějte strach o syna, Váš sen je o Vás.” Sen je odpověď na naši přítomnost, tedy týká se především nás samých. Tak i postavy, které v něm vystupují, je potřeba vztahovat především k sobě.

Snové postavy můžeme dělit do pěti skupin podle toho, co představují:

  1. vlastnosti;
  2. části naší psychiky, archetypy;
  3. naši představu o člověku, který ve snu vystupuje;
  4. tohoto člověka samotného;
  5. obecné symboly.

První tři skupiny spadají do roviny subjektivní, poslední dva do roviny objektivní. Ačkoli jmenované skupiny (a dokonce ani subjektivní a objektivní rovina snu!) ve skutečnosti nejsou tak přísně oddělené, což čtenář také rychle pozná, rozeberme nyní každou zvlášť.

Vlastnosti

Je běžné, že naše nevědomí s námi komunikuje o určitých vlastnostech či povahových rysech a jejich vlivu na nás nebo našem vztahu k nim. Přirozeným způsobem zpodobnění vlastnosti je její (symbolická) personifikace. Proto je potřeba se ptát: Co pro mě tento konkrétní člověk představuje? Obvykle nemusíme pro odpověď chodit příliš daleko, protože nevědomí vybírá znamenitě. Člověk, který ve snu má představovat kupříkladu lakotu, pro nás bude i v denním vědomí ztělesněním lakoty; člověk, který ve snu představuje žárlivost, je takový člověk, jehož žárlivost jsme na sobě v denním vědomí nejvíce pocítili atp.

Snový přístup k tomuto člověku pak představuje náš přístup k této naší vlastnosti, která se nám svým zjevením ve snu připomíná a hlásí se o slovo, tedy chce být zpracována. Nakonec můžeme vidět takového člověka i umírat, čímž je symbolicky vyjádřeno překonání vlastnosti, kterou tento pro nás představoval, a podobně.

Zde podotýkám, že se jedná o subjektivní, osobní symboliku. To, že pro nás člověk představuje lakotu, a tedy se takto projevuje ve snech, neříká nic o tom, zda ten člověk skutečně také lakomý je.

Část nás samotných

V naprosté většině případů postavy druhých lidí ve snech představují nás samotné, nebo nějakou naši část, resp. část (našeho) nevědomí. Jedná se především o animu (či o její mužský protějšek), kterou Jung označuje prostě jako personifikaci nevědomí. [1] Anima u mužů bývá obvykle jednou neznámou ženou, zatímco právě animus u žen má mnoho, většinou známých tváří; neboť tento animus jako opak vyvinutého ženského vědomí, souhrn nevyvinutých vlastností a schopností, obraz mužství v duši s ženskou polaritou jakožto souhrn povah a rysů mužství, jež měly nebo mají vliv na vývoj ženy. To znamená, že animus je zároveň otec, bratr, manžel, kolega, bývalí partneři, a tak dále. Všechny tyto postavy se spojují do jedné archetypální. U mužů, resp. u animy, je tento princip úplně opačný, o tom teď ale pojednávat nechci.

Anima nebo animus nám ukazuje náš vnitřní stav. Prochází proměnami a prožívá se snícím mnoho intenzivních procesů, včetně romantických. Někdy nás pokouší, jindy volá o pomoc. Její/jeho projevy jsou velmi rozmanité, nicméně poměrně dobře identifikovatelné.

Ve snech se takto často setkáme i s personifikovaným stínem a dalšími archetypy, ale nechtějme teď tolik kategorizovat. Každá taková snová postava se nám za nějakým účelem připomíná, něco nám sděluje. Proto se opět ptejme: Co pro mě tento člověk představuje? To znamená totéž jako Jaká moje část se mi připomíná, jaká moje část mi chce něco sdělit? Uvedu příklad z vlastního snového života:

Po odchodu z gymnázia se mi často zdálo o jednom z mých bývalých učitelů. Objevoval se v mých snech i několikrát do měsíce po dobu asi dvou let. Zpočátku se jen tu a tam mihnul, a tak jsem mu nevěnoval větší pozornost nebo si to vykládal jako odlesk jakési nostalgie. Učitel však ze snů nemizel (dokud něco nepochopíme, sny nám to budou připomínat) a postupně se stal jejich hlavní postavou se specifickým rysem chování: učitel se ke mně vždy choval odtažitě, jako kdybych mu něčím ublížil. Sám jsem měl z jeho přítomnosti radost, šťastně jsem jej pozdravil, on mě však vždy překvapil odmítavou reakcí, neskrývaným nepotěšením, div ode mě neutekl; dával mi jasně najevo, jako bych se k němu vždy choval velmi špatně, nechtěl se mnou nic mít.

Co s takovými sny? Vykladač, který řekne: Sám k sobě ses choval špatně!, je na dobré cestě, přesto ještě nedává konkrétní podrobnosti a řešení, které postava učitele sděluje. Musel jsem si položit otázku, jak učitele vnímám. Byl mi sympatický, rád jsem na něj vzpomínal; do značné míry jsem si ho vážil, pamatoval jsem si mnoho myšlenek, které mi předal, i způsob nahlížení na některé jevy. Byl velmi vzdělaný a často jsem se divil, proč se živí jako středoškolský učitel; podle mého mínění měl mnohem větší potenciál. Uvědomil jsem si, že učitel v sobě zahrnuje schopnosti, které jsem obdivoval a které mi byly něčím blízké, ale sám jsem je nežil. – V postavě učitele se mi připomínal nenaplněný potenciál. Když jsem to pochopil (a poněkud přehodnotil svůj život), už se mi o něm nikdy nezdálo.

Kdybychom chtěli takto projevenou postavu zařadit podle analytické psychologie, řekli bychom, že se jedná o projev světlé stránky stínu. Je ovšem lépe raději dopředu nenálepkovat, aby se věc neměla za vyřízenou, aniž by byla pochopena její podstata.

Podobně může být druhý člověk v našem snu reálný otisk tohoto člověka v nás, tedy přejatá část osobnosti, vliv a podobně. S něčím takovým se pracuje opět specifickým způsobem. Teď to zmiňuji jen proto, abych ukázal rozličnost projevů druhých lidí jako částí nás samých.

Naše představa o člověku, o němž se nám zdá

Je důležité pochopit, že naše vnímání jakéhokoli člověka je jen naší představou, kterou si o něm tvoříme na základě našeho vnímání jeho projevů, našich zkušeností a vjemů. Druhého chápeme především (avšak nejenom!) skrze jeho personu, masku, a to je nezbytné, aby byl pro naši psychiku vůbec nějak uchopitelný; tato persona pak ukládá svůj odraz do nás, čímž vzniká představa a zároveň spojení, vztah s tímto člověkem. Tato představa nemusí být nesprávná či mylná, nicméně vždy je neúplná. Představa samotná, jakkoli odpovídá nebo neodpovídá objektivní skutečnosti, se může ukazovat ve snu a sloužit například k demonstraci toho, co bylo popsáno výše v bodech 1 a 2. Může to jít ale ještě dál.

Sen často tyto naše představy koriguje, pokud jsou příliš jednostranné. Pak vidíme postavy v takových rolích a v takovém světle, které je přímém rozporu s naší představou. Sny tady usilují o rovnováhu, ne o to, abychom zaujali opačný názor. Opět uvedu příklad z vlastního života:

Zdálo se mi o blízkém člověku, kterého jsem měl rád a v řadě ohledů jej obdivoval. Ve snu ale projevoval méněcenné vlastnosti, opilství, hrubost a podobně. Vzbudil jsem se vprostřed noci a řekl si: Aha, takže to znamená, že ten člověk vůbec není tak dobrý, jak jsem si myslel! Znovu jsem usnul a přišel další sen: tentýž člověk se v mém snu choval nanejvýš krásně a laskavě. Bylo to proto, že sen chtěl upravit, vyvážit můj pohled. Sen takto pouze reagoval na mou původní jednostrannou představu. Když jsem po prvním snu připustil, že ten člověk vůbec dobrý není, další sen ihned zareagoval na tento opačný, ale stále ještě nevyvážený pohled.

Jsou i další možnosti, jak se mohou ve snu projevit naše představy. Mohou nás například podněcovat a inspirovat a tak dále.

Člověk samotný

Existují případy, kdy sen přesahuje rámec subjektivního nevědomí, co se týče druhých lidí nebo jiných skutečností. Jsou to sice spíše výjimky, ale nejsou až tak vzácné (podle mého odhadu se jedná až o 1 % snů, individuálně se může poměr lišit). Znamená to, že sen nám dává reálné a ověřitelné informace o objektivní skutečnosti, o které jsme nevěděli. Jung se zde zmiňuje o telepatickém fenoménu a podotýká:

O tom, že tento fenomén existuje, se dnes již nedá pochybovat. Je samozřejmě velmi jednoduché popřít jeho jsoucnost bez prozkoumání existujících důkazů; to je však nevědecký postup, který nestojí za zmínku. [2]

V praxi se to projevuje například takovým způsobem, že dotyčný člověk nám ve snu sděluje něco ze svého soukromí, o čem jsme neměli a nemohli mít tušení. Často se jedná o velmi konkrétní informace. Pokud se potom ovšem v denním životě dotyčného zeptáme, potvrdí nám tyto informace jako pravdivé. Někdy je takto ve snu symbolicky zobrazen reálný duševní stav dotyčného člověka, jeho problémy, jeho dilemata. Nabízí se otázka, proč se nám zdají “cizí” sny, do kterých by nám nemuselo nic být. Osobně se domnívám, že k tomu dochází tehdy, když dotyčný člověk své problémy nedokáže již takto vidět, nedokáže je odpovídajícím způsobem řešit, a po nás je chtěno, abychom mu pomohli. Případně se jedná o informace, které se nás nějakým způsobem dotýkají a měli bychom s nimi operovat.

Setkal jsem se také už vícekrát s tím, že člověk přišel ve snu oznámit svou smrt. Snící se dosud nedozvěděl o úmrtí blízkého člověka, ale tento jej ve snu “navštívil” a přišel se rozloučit. Obvykle zemřelý ve snu působí klidně, pokud byl nemocný, ve snu je zdravý, má na sobě oblíbenou košili… Následující den se snící dovídá, že dotyčný zemřel. Dokonce jsem se setkal s případem, že se se snícím takto přišel rozloučit pes jeho rodičů, o jehož smrti snící nevěděl, neboť žil sám. 🙂

Obecná symbolika

Je poměrně běžné, že se ve snech objevují druzí lidé proto, že jejich role v životě snícího je obecným symbolem. Tak například otec ve snu nemusí představovat nějakou část snícího, nemusí se zabývat skutečným vztahem k otci, nýbrž otec zde představuje autoritu, morální vzor. Tak může například smrt snového otce symbolizovat krok k samostatnosti, možnost přijetí nových vzorů po odležení (n. naplnění) starých a podobně.

– – –

Nabízí se otázka, jak rozlišit, do které z popsaných kategorií snovou postavu zařadit. V mnoha případech mohou být pravděpodobné všechny kategorie současně, což ovšem neodpovídá povaze snů, které lze sice vykládat na více rovinách (tedy výklad je širší), nicméně jim nelze přisuzovat současně mnoho, ba všechny možné výklady současně. Na toto rozlišení nemám přesný návod; je to dovednost, kterou se člověk učí zkušeností. V každém případě mohu doporučit hledat na prvním místě odpověď v sobě.


Zdroje:

[1] JUNG, Carl Gustav. Zásadní aspekty praktické psychoterapie. In: Výbor z díla I: Základní otázky analytické psychologie a psychoterapie v praxi. Vyd. 1. Brno: Nadační fond Holar, 2017. ISBN 978-80-906731-3-7

[2] JUNG, Carl Gustav. Obecná hlediska psychologie snu. In: Výbor z díla I: Základní otázky analytické psychologie a psychoterapie v praxi. Vyd. 1. Brno: Nadační fond Holar, 2017. ISBN 978-80-906731-3-7

Prevzaté zo stránky: Letem snem

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s

%d blogerom sa páči toto: