Dovolte mi uvést příklad, jak v emoční alchymii funguje vědomé vnímání jako katalyzátor. Na počátku mé praxe mě jedna z mých klientek, kterou budu nazývat Maya, požádala o pomoc ve svém boji s chronickou ulcerózní kolitidou. Jako součást terapie jsem Mayu seznámila s vědomým vnímáním, o které se zajímala již dříve a potom ho začala pravidelně používat. Já sama používám vědomé vnímání od roku 1974 a užívala jsem ho zejména při práci s umírajícími. Zúčastnila jsem se intenzivního nemocničního vzdělá vacího programu na Lékařské fakultě univerzity v Massachusetts s Jonem Kabat-Zinnem, který vyvinul inspirující aplikaci vědomého vnímání k léčbě poruch, spojených se stresem. Moje práce s Mayou se zaměřila hlouběji, než na její zdravotní obtíže, a to na oblast hlubších emocionálních problémů.
Když sledovala své rekace pn vědomém vnímání, začala si uvědomovat, že její záchvaty jsou spojeny s určitým emočním vzorcem: nadměrným perfekcionismem, pocitem, že vše, co dělá, není nikdy dost dobré – musí to být prostě perfektní. Rozšířily jsme rozsah naší práce a zahrnuly do něj vědomé vnímání tohoto vzorce. Po několika měsících se příznaky kolitidy zmírnily. Tou dobou si Maya vypěstovala zvyk při každé stresující situaci během dne vědomě vnímat. Jeden z příkladů, jak aplikovala vědomé vnímání, byl její boj s přejídáním: její záchvaty přejídání se tučným jídlem kolitidě v žádném případě nemohly prospět. Maya se rozhodla soustředit vědomé vnímání právě na svou touhu po jídle.
Vždy, když pocítila nutkavou touhu něco sníst, se ovládla a pokusila se vědomě vnímat všechny vjemy, myšlenky a pocity duše i těla. Pečlivě sledovala nepříjemný fyzický pocit, který provázel její silné nutkání uspokojit touhu po jídle. Návyk, jako je přejídání, může maskovat základní emocionální problém. Jednoho dne, když Maya vědomě zkoumala svou touhu, si náhle uvědomila, jak její touha po jídle maskuje její potřebu emocionálního naplnění. Když se vědomé zkoumání této touhy zdokonalilo, uvědmila si, že její pocity se vlastně netýkají jídla, ale pramení ze základní touhy naplnit emocionální prázdnotu. Tento pocit citové deprivace – pocit, že se jí nikdy nedostane dost lásky a péče – byl její hlavní problém. A ten ji vedl k touze po jídle.
Již samotný náhled na věc měl obrovský efekt. Maya navíc vytrvala ve své snaze. Když soustředěně prožívala své myšlenky a pocity – sledovala je, aniž by se pokoušela je identifikovat nebo soudit – viděla, jak slábnou a nakonec se rozplývají. Jak slábly její impulsy, slábla i touha po jídle. Tento způsob použila vždy, když pocítila touhu se přejíst, a posléze v sobě objevila novou sílu: Její uvědomění bylo silnější než její touha. To jí umožnilo hledat zdravější způsob dosažení naplnění, po kterém ve skutečnosti toužila.
Mayin základní problém spočíval v pevném přesvědčení o tom, že se jí nikdy nedostane dost lásky a péče a že bude navždy citově deprivovaná. Takové sebezničující představy o sobě a o světě jsou velmi pohotové: V okamžiku, kdy je cokoliv spustí, uvolní se naše pocity a zkreslí naše vnímání. Spustí emocionální hyperreakce, např. nekontrolovatelný vztek, intenzivní sebekritičnost, emocionální odtažitost, nebo, jak tomu bylo v Mayině případě, záchvaty přejídání. Takové hluboce zakořeněné vzorce myšlenek, pocitů a návyků se nazývají maladaptivní schémata. Budu se jim věnovat podrobněji ve čtvrté a páté kapitole.
Tyto emocionální návyky fungují ve vztahu k realitě jako mohutné čočky – vedou nás k záměně toho, jak věci vypadají, za to, jaké skutečně jsou.
Cesta k trasformování emocí
Když jsem naznačila, že by Maya měla použít vědomé uvědomění k tomu, aby si poradila s příznaky kolitidy a s nutkavým přejídáním, rozšiřovala jsem vědomé vnímání za hranice jeho obvyklého využití jako způsobu meditace o našich běžných prožitcích do oblasti úmyslného zkoumání v oblasti emocionálních problémů a maladaptivních vzorců. Tento případ a další jemu podobné pro mne znamenaly zvrat ve způsobu terapie: Zdůraznily sílu vědomého vnímání, jež pomůže klientům odhalit jinak neviditelné emoční vzorce, které jsou podstatou jejich trápení.
Pochopila jsem, že obohacení psychoterapie o vědomé vnímání může významně zvýšit její účinnost. Překvapilo mě, o kolik se celý terapeutický proces zrychlil, když se klient naučil používat vědomé vnímání. Díky práci se svými klienty jsem objevila, že spojení vědomého vnímání s psychologickým zkoumáním vytvoří účinný nástroj k praktickému každodennímu pěstování emoční moudrosti. V psychoterapii se obvykle velké množství času věnuje odhalení struktury emočních návyků a jejich převedení do vědomí, kde mohou být zkoumány, diskutovány a změněny. Vědomé vnímání může zdokonalit kteroukoliv psychoterapeutickou metodu tím, že ji upřesní, uvede v soulad a umožní nám do psychologického odhalování vnést vlastní moudrost.
Namísto vnímání terapie nebo dokonce terapeuta jako vlastního léku můžeme přesunout své soustředění na léčivé schopnosti naší vlastní vnitřní moudrosti. Tento způsob nemusí stát kdesi mimo náš běžný život, není to něco, co by se omezovalo na určitou dobu v pracovně terapeuta. Může se stát běžnou součástí našeho každodenního života, v němž se naučíme průběžně používat vědomé vnímání. Vědomé vnímání je synergické prakticky s každým psychoterapeutickým postupem, nejen se schematickou terapií. Zabýváteli se psychoterapií, vě domé vnímání nabízí způsob zdokonalení kapacity sebepozorování, který můžete použít při setkání s jakýmkoliv problémem.
Spojení vědomého vnímání s psychoterapií vám umožní lépe využít příležitost k vnitřnímu zkoumání, kterou vaše terapie běžně nabízí. Samozřejmě, že k využití vědomého vnímání k odhalení vzorců citové reaktivity se nemusíte zabývat psychoterapií. Tento přístup je průpravou ke spojení vědomého vnímání s emocemi, což je postup, jímž jsem se v pracovních skupinách zabývala déle než deset let. Zjistila jsem, že pomocí aplikace těchto metod si lidé vypěstují dokonalejší uvědomění, citlivost a schopnost pracovat s emocionálními reakcemi, které je obtěžují. Tato kniha se zabývá různými aspekty a možnostmi využití vědomého vnímání. Někteří čtenáři najdou inspiraci ve změně perspektivy, která jim umožní nový pohled na staré problémy. Jiné může zaujmout spojení kognitivní nauky a neurologie se starými zásadami buddhistické psychologie.
Někoho může zajímat psychologické zkoumání habituálních emočních vzorců a postup, jak je změnit. Jiní se mohou soustředit na zkoumání mnoha různých aplikací vědomého vnímání nebo na spirituální dimenzi práce s emocemi. Prozkoumáme cestu, která spojuje všechny tyto dimenze, cestu, která nabízí svobodu od sevření emocemi, jež buddhisté nazývají skličující. Když dojde na změť emocí, které v nás bouří, neznamená to, že je rozdělíme do úhledně formulovaných kategorií, ale že dokážeme použít opakované dotazy k tomu, abychom dosáhli intuitivního porozumění, náhledů, které vycházejí jeden z druhého a vedou k větší jasnozřivosti. Můžeme říci, že složité okamžiky a nepříjemné pocity nám nabízejí příle žitost ke spirituálnímu růstu a pomáhají nám odhalit přirozenou moudrost, probouzejí v nás to dobré – pokud se rozhodneme je k tomu použít.
Pokud ano, může náš nejdokonalejší náhled vyplynout přímo z vnímavého zaměření se na vlastní problémy. Silná emocionální obsese nebo vzorec připomíná scénu z Čaroděje ze země Oz, kdy se Dorothy a její společníci konečně dostanou do země Oz. Čaroděj představuje mocnou bytost, která je děsí až do okamžiku, než pejsek Toto odběhne a odhrne závěs, skrývající staříka shrbeného nad ovládacím pultem, jehož prostřednictvím manipuluje obrovskou figurínou čaroděje. Emocionální fixace fungují podobně – když je vidíte jasně, bez obav, takové, jaké skutečně jsou, zbavíte je moci, kterou nad vámi měly. Přestanou vás ovládat. Zmatek pomine a vy vidíte vše jasně.
Úryvok z knihy Emočná Alchýmia Tara Bennett Golemanova
Vedomie...podvedomie...sny 