Astrálne cestovanie v snoch…

Už se vám někdy zdál sen o někom, koho jste měli rádi a kdo zemřel, a ten sen se zdál být hrozně skutečný, velice současný, a na rozdíl od jiných snů probíhal v logickém sledu od začátku do konce? Existuje velmi silná pravděpodobnost, že to vůbec nebyl sen. To váš duch podnikl návštěvu k oné milované bytosti pomocí astrálního cestování.

K astrální cestě dojde, když během spánku nebo velmi hluboké meditace duch opustí tělo a sám se vydá na výlet. Než půjdete spát, můžete dokonce požádat Boha, aby vám pomohl astrálně cestovat. Je to velice užitečné a hodí se pro setkání se zesnulým milovaným člověkem, návštěvu u někoho, po kom se vám stýská, pro rychlé návštěvy na Druhé straně. Lidé, které navštívíte tady na zemi vás možná neuvidí, ale není nic neobvyklého na tom, že vás uslyší. Mám mnoho klientů a přátel, které z hlubokého spánku probudila nějaká drahá bytost, která znovu a znovu opakovala jejich jméno. Jestli se to přihodí vám, zavolejte toho člověka a zeptejte se na to. Je pravděpodobné, že zjistíte, že v té době, kdy vás to probudilo, o vás dotyčný člověk meditoval, nebo že sám spal a „zdálo se mu” o vás. Ať tak, nebo tak, v každém případě se jejich duch dostal do kontaktu s vaším.

Chcete-li prostřednictvím astrálního cestování navštívit milovanou bytost, která zemřela, možná bude dobré požádat o pomoc vašeho Duchovního průvodce. Nezapomeňte, když se zastavíte u milovaných  lidí nečekaně, budou pravděpodobně vypadat tak, jak vypadali (nebo jak by vypadali) ve věku třiceti let, protože všem je třicet, když jsou Doma na Druhé straně. Jestli jste je neznali, když jim bylo třicet, tak je možná nepoznáte.

S malým varováním ze strany vašeho Duchovního průvodce na sebe může milovaná osoba vzít tu podobu, se kterou jste obeznámeni tak, jako to dělají, když přijdou z Druhé strany na návštěvu k vám.

Také udejte svému Duchovnímu průvodci určité místo, kde se chcete se svými milovanými setkat – na lavičce v parku, u jezera, v oblíbeném kostele nebo chrámu. Možná si budete přát prožít to setkání na Druhé straně. Jestli se vám ten nápad zamlouvá, velice vám doporučuji, abyste se s nimi setkali v obrovské, klasicky klenuté Síni záznamů, která bere dech. Věřte mi, skutečně existuje.

Já jsem tam byla, viděla jsem ji a dokonce jsem měla v ruce svůj Životní náčrt. Náčrt skutečně existuje. Můj Životní náčrt je napsán na svitku papíru překrásným zlatým písmem. Ale nedokázala jsem přečíst ani slovo o budoucnosti. Nejsem si jistá, jestli tomu tak je proto, že mi není dovoleno, abych byla médiem i sama sobě, nebo jestli to není dovoleno nikomu z nás. Ale dříve, než požádáte, aby vám bylo dovoleno setkat se s milovaným člověkem v Síni záznamů, nebo abyste tam mohli astrálně cestovat sami, požádejte ještě o další dobrodiní. Abyste si to pamatovali!

Při astrálním cestování stejně jako při snění někdy procitneme a vůbec si nic nepamatujeme, nebo nám zůstanou jen útržkovité záběry zmatečních obrazů, které rychle pustíme z hlavy.

Neočekávaná cesta do Síně záznamů mne inspirovala k návrhu používat při spánku magnetofon, zejména po žádosti o astrální cestu nebo o setkání s někým v duchovním světě. Přihodila se uprostřed hypnotického sezení. Už dvacet pět let jsem licencovaným hypnotizérem a zjistila jsem, ie je to neocenitelný nástroj nejen při výzkumu regrese, ale také pro získání přístupu k podvědomé mysli, ve které si mí klienti možná podrželi a zablokovali informace, jež by jim mohly pomoci.

Spánek a hypnóza jsou blízce příbuzné jevy, protože v průběhu obou máme přístup k podvědomí.

 Měla jsem hypnotické sezení s klientkou, které budu říkat Susan, a nechala jsem ji, ať ji podvědomá mysl nese, kam se jí zachce. Čím déle mluvila, tím více jsem si uvědomovala, že její duch je na cestách někde daleko, daleko za hranicemi pokoje, ve kterém jsme seděly. Je obtížné popsat, jak a proč bylo právě toto sezení pro mne tak silným zážitkem, protože jsem se naučila zachovávat si při hypnóze objektivitu. Ale pamatuji si na podivný pocit, že se děje něco významného. Nakonec jsem se zeptala: „Kde jste, Susan?”

Začala mi popisovat rozlehlou, klenutou budovu, která pokračovala dalšími a dalšími křídly, kam až oko dohlédlo, a která obsahovala nekonečné množství polic plných svitků. Jak se její popis stával podrobnější, poznala jsem to místo, kam už jsem cestovala i já sama — Susan kráčela Síni záznamů na Druhé straně.

A ke svému zděšení jsem poprvé během hypnotického sezení zjistila, že kráčím spolu s ní těmi ohromujícími křídly budovy, plnými svitků. Začala jsem něco říkat, ale okamžitě jsem se zarazila -kdybych se teď zeptala nebo situaci nějak komentovala, znamenalo by to, že ji vedu. Ale ukázalo se, že nemusím říkat ani slovo. Susan znovu promluvila. „Jste tu se mnou,” řekla. Mluvila dál a vedla nás tím úžasným místem pod velkolepou klenbou, dokud jsem si nepovšimla krásné tmavovlasé ženy v modrém tenkém rouchu, která byla o dvě uličky dál a přibližovala se k nám. Věděla jsem, že to je Susanina Duchovní průvodkyně a taky jsem věděla, že se jmenuje Rachel. Přesto jsem i dál mlčela.

A Susan znovu promluvila. „Někdo s námi je.” Zeptala jsem se jí, kdo to je. V tu dobu už jsem se musela přemáhat, aby mi nebylo slyšet na hlase vzrušení. Nikdy předtím jsem nedoprovázela hypnotizovaný subjekt na cestě a už vůbec nikdy jsem neslyšela tak okamžité potvrzení, že duch nás obou je skutečně na cestě společně. Odpověděla mi: „Je co žena. Má tmavé vlasy. Nevím proč, ale myslím si, že je to můj Duchovní průvodce.” V tu chvíli nás Rachel spatřila a zavolala: „Susan… !” Kousla jsem se do jazyku samým odhodláním, abych Susan nepřerušila a nechala ji i nadále vést hovor. Užasle se mne zeptala: „Slyšela jste to?” Zeptala jsem se jí, co slyší. Odpověděla: „Řekla mé jméno.” . .. Jak radostný okamžik! A přesto nebyl zdaleka tak radostný, jako objev, který jsme společně učinily, když jsme si přehrávaly pásku, nahranou při sezení. V klíčovou chvíli bylo jasně slyšet můj hlas: „Kdo je to s námi?” Stejně jasně se ozvala Susan: „Je to žena. Má tmavé vlasy. Nevím proč, ale myslím si, že je to můj Duchovní  průvodce.”

A pak se ozval třetí hlas, na pásku jasný jako křišťál: „Susan… !” Bylo to poprvé, kdy jsem uslyšela hlas z duchovního světa zaznamenaný na zvukovém pásku. Ale nebylo to naposledy.

Z knihy  Sylvia Browneová CESTA NA DRUHOU STRANU