Ze somatického (tělesného) hlediska je spánek především vyrovnávajícím činitelem, jenž udržuje lidský organismus ve správné rovnováze a z psychologického hlediska je barometrem duchovních snah, které člověk vyvíjí za bdění. Nejprve se duchovní snahy vtiskují do mysli, aby následně ovlivnily celý lidský organismus. Někteří mystici považují spánek za zdržování na duchovní cestě, ale jakmile adept duchovních výšin probudí své denní vědomí k věcem duchovna, pak se spánek stane jeho spojencem a navíc bude spánek postupně proměňován v baštu duchovních pouček, výkladů a posléze i duchovního žití. Cílem každého člověka na duchovní cestě je pevné upoutání mystických snah, až se potenciální bdělost stane skutečnou. Pak člověk žije na rozhraní bdění a spánku v okamžiku jedinečné přítomnosti. I běžný člověk zažívá takový okamžik při probuzení, ale žel pro něj je pouze chvilkový a s trvalým žitím ve stavu “jóganindra”, jak jej nazvali a svými životy naplnili indičtí mistři duchovních věd, se ve své velikosti nedá srovnávat.
Současná psychologie považuje sen pouze za opětovné vybavování prožitků za bdění, do něhož často vstupuje psychické přepracování. Pokud by to byla pravda, pak bychom stáli na úrovni mechanických strojů a lidská kultura by neměla spisovatele, vynálezce, filozofy, myslitele, neměla by to jediné cenné dědictví, na které může být hrdá. Věda se ani nepokouší nalézat jevy ve snovém životě jako je jasnovidnost, prorocký dar či vize minulých událostí. Protože jsou pro vědu nepřijatelné, pak je ani nepřipouští a tvrdošíjně se s těmito nepopiratelnými fenomény odmítá zabývat. Jak chudý a nudný by byl život podle vzorců nalinkovaných materialistickou vědou. Sen považuji za cenný dar, jímž nevědomí vede člověka na cestě vzhůru k výšinám, jež mu kdysi v hluboké minulosti patřily. Sen je oázou, v níž spočine lidská, světem unavená mysl.
Historie a současnost snů
Celá známá lidská historie je plná úcty k významu snů v lidském životě. Babylóňané, Egypťané, Řekové, Římané, Indiáni a další civilizace tehdejšího světa se sny vážně zabývali a řídili se radami svého nevědomí. Vládci těchto národů neudělali vážnější rozhodnutí bez rozumného výkladu snů. Obrat nastal snad ve středověku, snad v prvopočátcích moderní vědy. Jisté je, že lékaři považovali sny za cosi neužitečného a v mnoha případech chorobného. Dejme některým tehdejším kapacitám lékařského oboru slovo:
– snový život se odchyluje od bdělého myšlení a vyvolává rozpad asociací – sny znázorňují stav vnitřních orgánů těla – sen má znak méněcenného výkonu – sny jsou z toho, že člověka tlačí žaludek – sen má jedině ten význam, že nám pomáhá ve spánku změnit polohu údů
C. G. Jung považuje sen za spontánní sebezobrazení aktuálního stavu nevědomí v symbolické formě. Pokud nahradím slovo nevědomí za slovo vědomí, budu s tímto názorem plně souhlasit, neboť nevědomí zobrazuje pouze to, čím musí kompenzovat závadné vědomé myšlení a konání jednotlivce, na druhé straně pomáhá našemu intelektuálnímu a duchovnímu růstu, ovšem pouze v souladu s naší svobodnou volbou. Sen tedy zobrazuje vědomí s jeho současnými problémy, nedostatky a přáními. Kdyby nám sny ukázaly aktuální stav nevědomí, nepochopili bychom z toho ani promile a šli bychom se v nejlepším případě vyplakat do koutku nad vlastní nevědomostí. Nevědomí je obrovské království, které se nám lidem každodenně nabízí v celé své skvostné nádheře archetypů, zatímco lidé se neustále přehrabávají v páchnoucí hromadě smyslových a materiálních požitků.
S. Freud předpokládal, že královskou cestou do nevědomí jsou sny. C. G. Jung měl mínění, že královskou cestou k poznání nevědomí jsou komplexy, které sny způsobují. Přesvědčil jsem se, že oba názory jsou možné, neboť cestou do nevědomí odhalujeme podstatu snů i podstatu komplexů. Pochopením a ztrátou strachu z neznámého docházíme k poznání pravé podstaty nevědomí. Nejhorší co můžeme pro setrvání v nepochopení vlastní podstaty udělat je, když budeme ignorovat sny a potlačovat komplexy, což činí drtivá většina lidstva. Potlačované bude v nitru zvyšovat tlak, až dojde k násilnému vytěsnění potlačované a ignorované problematiky na povrch osobnosti. Tak zrodí se další adept pro přijetí do psychiatrické léčebny.
S povolením autora Jaromíra Medu
Prevzaté z knihy Tajemství řádu něvedomí
Vedomie...podvedomie...sny 