“Existuje jediná podívaná, která je velkolepější než moře, a tou je hvězdná obloha; existuje jediná podívaná, která je velkolepější než hvězdná obloha, a tou je nitro duše.”

                                                                          Victor Hugo (Bídníci)

Mnoho lidí namítne, že nemají téměř žádné sny, nebo zaznamenají pouze nezajímavé útržky snů. Ano, i to je realita některých lidí, a to lidí zahleděných do světa, kde nalézají šeď a bezvýznamnost občas protnutou sexuálním zážitkem.
 
Počet snů, hloubku, a sílu prožitku snů snižuje:

alkohol
léky potlačené vnímání
fyzická únava
psychická únava
stres a psychická nevyrovnanost
hektická období života
pasivní přístup k životu
vyhrazování noci jiným činnostem než spánku
nesprávné stravovací návyky (přejídání či plný žaludek před spaním)

Pokud člověk přežívá svůj život v tomto schématu, pak jsou jeho sny podobné jeho přízemnímu životu. Je smutné, že mnoho lidí má právě tyto zkušenosti. Nechávají si diktovat (přes sdělovací prostředky), jak mají vypadat, co mají dělat, co mají vlastnit, co mají pít a jíst či jak se mají milovat. Pokud odstraní ze svého života tyto prvky bránící plnému životu denního vědomí i projevení se nevědomí, pak se mohou stát sami sebou. Kdo takto žije, tomu radím jediné: vzepřete se diktátu spotřební společnosti a buďte lidmi, jenom buďte a poté se i vám objeví nové obzory, ke kterým vás povedou nové sny.

Dalším významným prvkem ve snovém procesu a ve výkladu snů je uvědomění si podstaty nevědomí. Z této podstaty se odvíjí vše ostatní. Můžeme si načrtnout stručné schéma, jak máme vyslance nevědomí – sny – chápat a následně se s nimi zabývat:

  1. Sen je zprávou od našeho nejlepšího přítele – od nevědomí.
  2. Sen je nám vždy ku pomoci, ať už v duchovní či materiální sféře.
  3. Sen kompenzuje či redukuje naše závadné vědomé postoje.
  4. Výkladu snu je třeba dávat volnost a nešněrovat jej do korzetu “jediné pravdivé symboliky”.
  5. Výklad série snů je podstatně jasnější než jednotlivý sen.
  6. Sen svými výrazovými prostředky ukazuje v plné nahotě naši skutečnou tvář.
  7. Sen s námi bude hovořit těmi výrazovými prostředky, které jsme schopni pochopit, ačkoliv se tak občas děje pouze podvědomě
  8. Sen vychází ze zkušeností denního života, proto je frekvence těchto denních prvků ve snovém životě více pravděpodobná. Sen si bere obrazy z denního života pro další sdělení.
  9.  Sen se snaží ochraňovat život a pomáhá určovat nebezpečné okamžiky ohrožení těla i ducha, čímž snícího připravuje k obraně proti případnému ohrožení. 
  10. Nevědomí nezná čas v našem chápání tohoto fenoménu (denním vědomím), proto můžeme ve snech prohlédnout minulost i budoucnost. 
  11. Sen plní naše vytěsněná přání z hluboké minulosti současné existence.
  12.  Nevědomí nám může skrze sny plnit karmické dluhy.
  13. I zdánlivě povrchní sen může mít hloubku skutečného poznání. 
  14. Sen může přinášet informace, které jsou získány vnímáním bez přítomnosti smyslů (telepatie, prorocké sny, vize).
  15. Nevědomí a sny nikdy nepotlačují svobodnou vůli člověka.

Pokud se budete držet těchto bodů, bude vám sen podstatně bližší, srozumitelnější a pochopitelnější. Nehodlám podle současného psychologického chápání snů zdůrazňovat charakter kompenzace, redukce a prospektivní sny, neboť bych tím snížil další aspekty, které jsou pro sen stejně důležité. Abych předešel případným nedorozuměním, přidám komentáře k jednotlivým bodům schématu.
 
Nevědomí nám podsouvá pouze takové sny, které nám mohou pomoci na cestě k sebezdokonalování. Sny, které by nám mohly ublížit, zůstávají hluboko pod hranicí denního vědomí a nebudou do vědomí vpuštěny, dokud nebudeme připravení jejich obsah zpracovat. Že nevědomí je náš nejlepší přítel, se přesvědčíte sami, nastoupíte-li cestu do nitra vlastní bytosti. Ke kvalitnějšímu vedení vám může pomoci můj příklad, když jsem charakter nevědomí na cestě k poznání pochopil (k bodu 1).
 
Sen pomáhá v duchovní sféře tak významným způsobem proto, že nevědomí má duchovní charakter. Je vlastní snahou nevědomí nás dovést k duchovní pravdě lidské podstaty. Tohoto poznání dosáhne každý člověk, nastoupí-li duchovní cestu nechávajíc marného pachtění se za smyslovými požitky. Nevědomí nerozlišuje materiální a duchovní stejně, jako světec nerozlišuje pozemské a božské. Nevědomí i světec chápou vše jako projeveného Boha, proto nevědomí plní naše přání a pomáhá i v materiálním obohacování. Jen si vzpomeňme, kolik významných vynálezců přiznalo, že k jejich objevům jim významnou měrou přispěl sen (k bodu 2).
 
Závadných postojů máme tolik, že nevědomí má co dělat, aby nás zásobovalo sny kompenzačního a reduktivního charakteru. Zde je třeba si uvědomit, že se nejedná pouze o činy, ale i o pocity a myšlenky. Vše je kompletní náplní naší bytosti, proto vše závadné musí být kompenzováno a vše nadřazené musí být redukováno. Co je závadné? Kdo určí, co se má za závadné, scestné a nadřazené považovat? To dělá ten, kým ve skutečnosti jsme – naše individualita skrytá v hloubi nevědomí pozoruje osobnost (ego vzniklé z naší svobodné vůle) a snaží se osobnosti zahleděné do světa pomáhat na cestě k prozření. Tato cesta by byla podstatně jednodušší, kdyby nevědomí mohlo zapomenout na svobodnou vůli člověka a mohlo přestat plnit naše hloupá přání. Nevědomí musí neustále kličkovat mezi protiklady, do kterých jsme svázali naši osobní existenci, a dávat nám, co chceme, a vzápětí nás vyvarovat před tím, co nechceme. Příkladů v této knize, ve vlastních snech i životech najdete bezpočet (k bodu 3).
 
Zcestnost jednoznačného výkladu symboliky je zřejmá na první pohled, podíváme-li se například na symbol sněhu. Sníh to je chlad, frigidnost, osamění a uzavření se do sebe. Ovšem pro mnoho lidí má sníh jiný význam. Symbol sněhu, to jsou pro ně dětské radovánky, příchod vánočního času či romantika nádhery horských štítů zapadaných sněhem. Pro takové jedince bude mít symbol sněhu poněkud změněný význam. Snová symbolika každého jedince je ovlivňována jeho vědomými postoji v denním životě. Proto je nutné dát této symbolice volnost pro určení skutečného obsahu. Jednoznačné symboly také existují, ale jsou v naprosté menšině (k bodu 4).
 
Kdo se zabývá sny, potvrdí, že z jednoho snu nejsme schopni pochopit probíhající proces, kdežto ze série snů nám proces jednoznačně vypluje na povrch. Tato skutečnost mi pomohla procestovat archetypy nevědomí a popsat procesy jednotlivých archetypů i charakteru nevědomí. Uznávám, že se mohu velice lehce zmýlit ve výkladu jednotlivého symbolu, občas se mohu zmýlit i v jednotlivém snu, ale nemohu se zmýlit ve výkladu série snů, kde jeden sen doplňuje druhý. Proto radím všem, kdo chtějí se sny pracovat, nechť raději sny vyhodnocují v sériích (k bodu 5).
 
Každý člověk jako lidská osobnost si občas v pyšné přetvářce namlouvá, jak je dobrý, jak je ohleduplný, jak je láskyplný, jak je tolerantní. Nevědomí vidíc nebezpečnou pýchu ukáže zbloudilé osobnosti, jaká ve skutečnosti je. Stud takového člověka zalije, když mu nevědomí ukáže skutečný ubohý stav jeho vědomí. Nebo obráceně, když si člověk vsugeruje, jak je nízký, zlý a nenávistný, nevědomí použije obrácených prostředků a povýší toto scestné myšlení jednotlivce. Ukáže mu vlastnosti, které jsou jeho podstatou a na nichž může stavět. Tato pomoc nevědomí člověka zase zahřeje a bude jej provázet na další cestě životem (k bodu 6).
 
Před velkým indickým mudrcem a světcem Šrí Ramana Mahárišim bylo velké shromáždění. Tento světec, který dosáhl realizace již ve svých 16-ti letech, byl davem vyzván, aby jednoho z přítomných uvedl do samádhi. Světec odmítal, ale nakonec svolil a jednoho místního rolníka svým božským vyzařováním uvedl do samádhi, do stavu, který je nutný pro poznání pravdy a pro pozdější realizaci. Místní rolník byl udržován v samádhi po celý den a všichni přítomní v napětí očekávali jeho návrat do běžného stavu denního vědomí. Marně očekávali zrod nového moudrého světce. Když se probral a zjistil, kolik je hodin, začal láteřit, že za celý den nic na svém hospodářství neudělal. Přestože zažil jeden z vysokých duchovních stavů, nepochopil z něj nic. “Neházejte perly sviním”, říká jedno staré přísloví. Rolník ve své omezenosti nebyl schopen pochopit tak vysoké stavy a světec to samozřejmě očekával, věděl, že pro rolníka bude lépe žít jeho prostý a poctivý život, aby v jednom z příštích životů byl schopen kráčet duchovními stezkami. Stejně nevědomí nás nepřipravené nebude “bombardovat” neznámem, ale bude nás pomalu a trpělivě pro přijetí pravdy připravovat (k bodu 7).
 
Nevědomí prostřednictvím snů k nám může hovořit jazykem, kterému rozumíme. Tímto jazykem jsou převážně obrazy zachycené denním vědomím a symboly pochopitelné pro podvědomí. Jiné je pro nás absolutně nesrozumitelné stejně jako pro rolníka stav žitý světcem (k bodu 8).
 
Vzpomínám si na jeden sen z doby asi před deseti lety:

“Při nějaké manipulaci jsem se ocitl v nebezpečí, že mi nějaká věc zlomí ruku. Byl jsem v předklonu a nemohl jsem se narovnat, neboť bych ruku z pasti bez zlomení nemohl dostat ven. Jediná varianta, jak se z toho dostat, byl kotrmelec dopředu, čímž se ruka ve správném úhlu osvobodila.”

Nevěnoval jsem snu v podstatě žádnou pozornost. Následující den jsem pomáhal skládat ocelové trubky. Při odvazování materiálu jsem se v předklonu dostal do stejné situace jako ve snu. Jediná šance byla skočit kotrmelcem kupředu a následně kontrolovat pád z rampy asi 1,5 metru vysoké. Bez přemýšlení jsem okamžitě skočil a po přemetu jsem dopadl na všechny čtyři končetiny jako kočka. Vůbec nic se mi nestalo. Když jsem se uklidnil z velkého rozrušení, uvědomil jsem si, že sen mne v noci vycvičil a ochránil mne před zbytečným zraněním (k bodu 9).
 
S fenoménem času ve snu se setkává prakticky každý člověk bez výjimky, ale ne každý člověk je schopen si tento fakt uvědomit. Stačí více pozornosti, více rozlišovací schopnosti, trochu trpělivosti a pak si každý může uvědomit relativitu času v obou rovinách – v rovině vědomí a v rovině nevědomí (k bodu 10).
 
Dostávám se k tématu, který je stěžejním bodem teorie snu Sigmunda Freuda. Ano, souhlasím s českým rodákem (1856 Příbor), neboť vytěsněných přání je ve snech skutečně požehnaně. Nalezl jsem jich bezpočet i ve svých snech. Je to logické, neboť žijeme ve světě, kde platí zákon příčiny a následku! Příčinou je přání – myšlenka – a ta se musí “vybít” splněním – důsledkem či následkem. Jinak se nemůžeme trvale povznést do stavu bez nechtění, do stavu klidu a míru, do stavu bytí. Nevědomí je neustále obtěžováno našimi častokrát protichůdnými přáními a stále se snaží tato přání plnit, a to i v případě, že jsou uložena hluboko pod prahem uvědomování, kam jsme je vytěsnili ze svého vědomí. Nedávno se mi zdál sen, že jsem vyhrál v nějaké loterii auto. Byl jsem z toho ve snu rozčarován. Po probuzení jsem si uvědomil, že před lety, kdy se mi rozpadalo staré auto a neměl jsem prostředky na koupi nového, jsem si vroucně přál vyhrát auto. Jenže pár let po přání přišla změna životního stylu a auta jsem se vzdal, nemám ho, nepotřebuji ho a nechci ho. To samozřejmě nevědomí ví. Ovšem v prostoru je napětí mého starého přání a toto napětí se musí splněním vybít. Proto mne nevědomí neotravuje ziskem skutečného auta a přání splní (a rádo) ve snové rovině. Máme obrovské štěstí, že lze takto “umazávat” tisíce hloupých přání minulosti. Pro současnost mám vzorec pokud možno co nejméně si přát a žít s tím, že život mi dává vše, co potřebuji ke spokojenému životu. Tento vzorec chování se nelíbí spotřební společnosti, která “žije” z neustále většího chtění lidské populace, proto jsou tyto názory spotřební společností odmítány a občas i pronásledovány. Tento vzorec radím i vám, neboť v něm je štěstí svobody a nepopsatelný klid a mír (k bodu 11).
 
S karmickými dluhy je to podobné jako s přáními. Platí zde karmický zákon = zákon zachování energie. Pokud někomu ublížíme činem, cítěním či myšlením, vytvoří tento čin, pocit, myšlenka či duševní stav napětí, které kráčí za námi jako následek, aby se v příhodný okamžik vybil stejným či podobným činem, pocitem, myšlenkou či duševním stavem vůči nám. Karmický dluh se může splácet odplatou, napětími a pocity, zrozením (každé zrození člověka je dobrovolné) či karmickým dědictvím, které jsme přijali jako potomci svých předků. Podmínky našeho života vycházejí z mravních dispozic našich předků. Proto si nestěžujme a snažme se duševně očišťovat a žít v mravnosti, aby naši potomci (nebo my po reinkarnaci) neproklínali naši generaci za nesnesitelný život, který jsme jim způsobili svou nenávistí, sociálními křivdami, materialistickým nazíráním na svět a chtíčem rozdychtěným naší živočišnou přirozeností. Ježíš Kristus ne nadarmo hlásal: ” Své dluhy zaplatíš do posledního haléře!” Tak jako existuje karma osobní, tak existuje karma rodinná, karma měst, karma národa či karma lidstva. Vzpomeňme si na jednotlivce či národy, které v minulosti utlačovali, okupovali, znásilňovali a vyvražďovali, a pak si uvědomíme, co čeká některé osobnosti, pyšná města či hrdé národy v budoucích letech (k bodu 12).
 
Příkladů na první pohled bezvýznamných snů, které se nakonec ukázaly jako moudré a plné hlubokého poznání, je mnoho, jak v této knize, tak i v knihách např. C. G. Junga. Namátkou mezi ně mohu zařadit sen číslo 3 a 4 z archetypu UFO iniciační obřady, sen číslo 8 a 10 z archetypu Pozornost či sen číslo 4 a 6 z archetypu Témata zničení světa. Proto nikdy předem své sny nesuďte a vždy pečlivě važte svůj soud nad významností či bezvýznamností. Současná psychologie říká, že je třeba rozeznávat “malé” a “velké” sny, neboť nemají stejnou vypovídající úroveň. Částečně mohu s názory C. G. Junga souhlasit v tom, že “velké” sny pocházejí z kolektivního nevědomí a “malé” sny z osobního nevědomí. Ale stejně jako herec si musí uvědomovat, že není “velkých” a “malých” rolí a hraje to, co je třeba uvědomujíc si skutečnost, že bez malých by neexistovaly ani ty slavné a velké role, tak i nevědomí člení role jednotlivých snů. Občas nejsme schopni pochopit ty “malé” sny a vážíme si “velkých” jen proto, že jim trochu rozumíme, či je bytostně lépe chápeme. Ano, jsou mezi nimi určité rozdíly, ale je třeba se na sny “malé” či “velké” dívat jako na jeden krásný velkolepý film, kde režii má naše nevědomí (osobní i kolektivní), scénář určuje náš vědomý život a hercem všech rolí (ať “malých” či “velkých”) jsme pouze my. Ostatní osoby ve snech jsou převážně personifikací našich vlastností a morálních nedostatků, takže i tyto “záporné” role jsou plně naše. Důležité je uvědomit si zásadní dopad snu. Nepochopený sen zůstane převážně malým a zapadne pod práh vědomí jako jedna z mnoha příhod. Podvědomě pochopený sen nás může morálně napravit a my nevíme, co se nám to vlastně stalo a proč jsme se tak zachovali. Vědomě pochopený sen se stane hlubokým zážitkem a způsobí okamžitý vzestup úrovně chápání. Proto je v našem bytostném zájmu vědomě chápat stále více snů (k bodu 13).
 
Kdyby sny nebyly schopny prorokovat, přinášet informace z neznámých zdrojů neznámými kanály, kdyby nebyly schopny telepatického sdělení, byly by o mnoho chudší a nudnější. Byly by stejně nudné jako materialistické nazírání na svět. Ještě že sen je tak nádherně barevný ve své volnosti a svobodě bez hranic určovaných omezenými lidmi v hmotné sféře bytí. Proto může sen být stálou inspirací, tvořením, intuicí a chladivým vánkem pro všechny, vánkem, který trpělivě laská hmotnými touhami rozpálenou duši (k bodu 14).
 
Na prvním místě všeho stvořeného je zákon příčiny a následku (karmický zákon), který se nedá obejít, nedá se přehlédnout, nedá se ignorovat. Po něm následuje zákon svobodné vůle, který můžeme v určité míře (pokud nejsme ve vleku žití nižší pudové přirozenosti) uplatňovat. Nevědomí jako představitel vyšší božské přirozenosti bude vždy tyto Boží zákony ctít, takže i sny budou ctít zákon příčiny a následku a zákon svobodné vůle člověka. Je paradoxem a nanejvýš smutnou skutečností, že lidé ve své valné většině jsou ovlivňováni nižší pudovou přirozeností, čímž jsou strháváni pudy a mohou činit svobodná rozhodnutí pouze v rozmezí tlaků živočišných pudů. Svobodné rozhodnutí vlastního osudu leží daleko mimo jejich možnosti, aniž by byli schopni si to uvědomit. Pak jim zbývá smířit se s osudem a výslednou karmu (za činy v minulosti), vyrovnat s příčinou, čímž se vyrovná karmický účet, nebo v horším případě proklínat svůj osud a výsledná karma se stane příčinnou. Takto se neustále zhoršují životní podmínky lidí až ke stavům, že už je nebude možno prožívat v lidském světě. Na tomto je založena moudrost indického lidu, který pokorně přijímá svůj osud a na druhé straně je tímto faktem zatížena hloupá neuváženost mnoha lidí západního světa, kteří proklínají osud jen proto, že nevlastní tolik jako jejich soused, že nevypadají jako filmová hvězda, že se jim nedostalo tolik hmotných darů jako jiným více “šťastným” lidem (k bodu 15).

 

S povolením autora Jaromíra Medu

Prevzaté z knihy  Tajemství řádu něvedomí

Zdroj

Reklamy