8a332415-s_1-maharaj-1Maharadž: Neukazujeme zde žádnou cestu a ani nenabízíme žádnou disciplínu. Líbí-li se vám tato promluva, můžete ji nazývat následováním cesty. Kdo zná Pravdu? Nárokuje si někdo, že zná Pravdu? Kdo má jakoukoliv sílu, kterou může nazývat svou vlastní? Po pravdě, bylo tomu jedině poté, co vyvstalo vědomí, že jste se dověděli, že “vy jste”. Jakou informaci jste měli před tím, než vám rodiče udělili informaci o sobě? Řekněte nám, odkud jste přišli, aniž byste zmínili své rodiče. Dětství znamená nevědomost. Tato stejná nevědomost se často v mládí a ve stáří znázorňuje jakožto poznání. To znamená, není snad konec konců to, co se dnes označuje jako poznání, nevědomostí?

Běžní lidé tomuto subjektu (učení) nerozumí, přesto sem dále chodí a naslouchají.

Mají za to, že svět je skutečný. Následkem pociťují, že musejí vykonávat nějaké povinnosti. Přejí si, aby jejich zkušenost života pokračovala. Pro mne je tento svět neskutečný a není nic, co by mělo být vykonáno. Netoužím žít déle. Vědomí je zcela nepatrné, ale projev je tak rozlehlý! Lidské tělo je velice vzácné, získat jej je obtížné a zřídkavé. Učiňte ho smysluplným a zcela jej využijte. Nepáchejte sebevraždu. Intelekt vytvořený iluzí je sobecký, avšak v Bohu žádné sobectví neexistuje. Toto vědomí, které přišlo bez vyžádání, nelze být vyhlazeno.

Pouze ho pozorujte.

Zmiňuje-li někdo velikost světce, řeknu, je to pravda, protože světec nebyl nikdy narozen. Před jakýmikoliv koncepty, jaký je primární koncept? Není jím pocit “Já jsem”? Komu se tento koncept objevil? Protože jej nejste schopni označit, dáváte mu jméno Bůh. Lze to přirovnat k pojmenování právě narozeného dítěte. Tyto otázky a odpovědi jsou hovorem mezi Bohem a iluzí, aby byl uveden k praktickému užití. Skutečná pozice zůstává taková, jaká je. Někteří oddaní mají ve snech různé vize atd. Kdo jim však rozumí? A prostřednictvím čeho?

Jak může být dočasná zkušenost Věčností?

To, že víte, že “vy jste”, je pomíjivou zkušeností. Znalec je věčný. Vědomí se stává snesitelné, pokud zůstává zaneprázdněné. Je pravdou, že tento svět je viditelným důkazem lásky. Nicméně je vzplanutím tří druhů neštěstí – těla, mysli a ducha. K čemu je láska? Není snad k odstranění neštěstí? Skutečný význam je mimo pochopení založeném na slově. Pocit “já jsem” je sám o sobě klamem. Jak pak někdo může hovořit o egu atd.?

Neukazujeme zde žádnou cestu a ani nenabízíme žádnou disciplínu.

Líbí-li se vám tato promluva, můžete ji nazývat následováním cesty. Kdo zná Pravdu? Nárokuje si někdo, že zná Pravdu? Kdo má jakoukoliv sílu, kterou může nazývat svou vlastní? Po pravdě, bylo tomu jedině poté, co vyvstalo vědomí, že jste se dověděli, že “vy jste”. Jakou informaci jste měli před tím, než vám rodiče udělili informaci o sobě? Řekněte nám, odkud jste přišli, aniž byste zmínili své rodiče. Dětství znamená nevědomost. Tato stejná nevědomost se často v mládí a ve stáří znázorňuje jakožto poznání. To znamená, není snad konec konců to, co se dnes označuje jako poznání, nevědomostí?

Džaj Guru!

Překlad: Gabriela Adámková

Zdroj :Advaita