…ANEB O SPÁNKU A JEHO PORUCHÁCH

Karen tries counting sheep for her insomnia.

Dnes se chci věnovat na rozdíl od svých „Rozhovorů…“ tématu  zdánlivě mnohem přízemnějšímu. Tématu, do kterého nahlíží každý z vás, má na něj svůj pohled a své zkušenosti s ním. Budeme si povídat o spánku.

Tomuto zajímavému tématu jsem se chystal věnovat už delší dobu. Tak trochu mne k realizaci popostrčil pan Josef Čáp se svým článkem nazvaným „Záhadný spánek“.

Rozhodně nemíním s autorem, který zřetelně poctivě čerpal z dostupných zdrojů vědeckého poznání, ve svém textu polemizovat. Mým cílem je umožnit vám, abyste jednou provždy mohli zapomenout na onen přívlastek „záhadný“, který byl v jeho článku použit.

Protože  já vám chci nabídnout jiný, podstatně jiný pohled na spánek, jeho postavení v životě člověka i na některé atributy s ním spojené. Předložím vám svůj, jak věřím, docela pravdivý pohled na to, co je za fenoménem zvaným „spánek“ skryto.

Ujasníme si to, nad čím celé naší slavné lékařské „vědě“ zůstává rozum stát. Podíváme se totiž spolu i na to, co je skryto za mnohdy velmi pro člověka obtížnými poruchami spánku samotného.

Vneseme světlo skutečného poznání do oblasti dějů, které ve spánku probíhají a které jsou lidskému poznání zcela uzavřeny skrze víru v náboženství materialismu.

Všechno je absolutně, absolutně jinak

Při pohledu na toto téma nepůjdeme až k samotným zdrojům poznání. Kořeny jevu spánku jako jistého stavu vědomí bytosti hmotných a jemnohmotných světů zvané člověk sahají daleko do předchozích inkarnačních cyklů této planety a tahle oblast je i v esoterice dnes stále  velkou neznámou. A na její otevření doba dosud nedozrála.

Doba dosud nedozrála, protože mnozí lidé této Země jsou díky aktivní masáži církevních autorit prakticky stále ještě naplno ponořeni do paradigmatu existence všeho tady jako světa stvořeného před šesti tisíci lety Bohem.

Zbytek pak žije iluzí současné „vědy“ o tom, že  tato Země a život na ní je výsledkem po několik miliard let trvajícího plynulého, ničím nepřerušovaného vývoje, byť všechno je absolutně jinak.

Spokojme se proto s pouhým popisem toho, čím vlastně spánek z praktického pohledu našeho života zde je a co bychom měli o jeho tajích znát, abychom mohli využívat jeho dobrodiní a vyhnuli se úskalím jeho  poruch.

Jistě se mnou souhlasíte, že k tomu, abyste mohli pohodlně užívat své auto, nepotřebujete podrobně znát parametry obsahu válců, výkonu motoru a řady dalších technických detailů.  Stačí vám vědět, jak se automobil ovládá a co je příčinou běžných poruch v jeho provozu.

Nejinak tomu je i při exploataci jevu zvaného spánek. Spánek je časový úsek našeho pozemského života, kterému věnuje každý z nás prakticky třetinu dne. Fenomén spánku není možné pochopit bez znalosti hlubokých souvislostí stojících mimo tuto hmotnou realitu.

Bohužel vysvětlení, které nám o jevech souvisejících se spánkem nabízí lékařská věda, je z  hlediska pochopení podstaty spánku a příčin jeho poruch jen málo vypovídajícím souborem fyzikálně měřitelných detailů navíc postavených na nepevné půdě naivních hypotéz zdaleka nepostihujících reálné děje.

V mojí verzi fungování lidské bytosti ve vztahu k tomu, co je běžně nazýváno spánkem a kterou vám předkládám k posouzení, je to o tomtéž a přece úplně o něčem jiném. Jistě ji sami každý podrobíte zkoumání z hlediska svých vlastních zkušeností a vězte prosím, že vám ji rozhodně nevnucuji, jen nabízím.

A pokud se rozhodnete něco z ní přijmout a řídit se tím, sami se budete moci přesvědčit o přínosu mého pohledu pro bezproblémový provoz vašeho pozemského těla, tohoto „auta“ určeného pro pohyb a existenci vás, kterými jste, v realitě tohoto světa.

V úvodu se podívejme se jako už po několikráte ve zkratce na lidskou bytost v inkarnaci mýma očima tak, jak jste ji již v mých textech měli možnost poznat.

Je to nutné proto, že od pochopení toho, čím nebo kým člověk vlastně je, se totiž vše zde na Zemi odvíjí. To platí pro vysvětlení jevů souvisejících se spánkem stejně jako pro vysvětlení jevů toho, co je nám dáno prožívat v bdělém stavu.

Naprostá většina potíží, které má člověk v obou těchto oblastech svého bytí zde na Zemi jako celku, je spojena s tím, že ve skutečnosti lidé už dávno zapomněli na to, kým vlastně jsou. . Nevědí už dnes nic o tom, kým vlastně skutečně jsou a co to pro ně znamená.

A jako všude jinde v tomto světě platí, že když nevíte a ani netušíte, jak vaše „auto“ pro pohyb a existenci v tomto světě funguje, každou chvíli s ním někde uváznete, havarujete a pořádně si při tom třeba natrhnete karosérii.

Shrňme si krátce to, co je vám z mých textů už známo. A udělejme to tak, aby tentokráte vynikly především nutné souvislosti s tímto naším dnešním tématem.

Člověk vlastní tři základní energetická těla, každé o jiné hustotě a každé v jiném pásmu vibrací. Tato těla se vzájemně prostupují a spolupracují na všem, co tvoří náš život zde na Zemi.

Prosím, hovořím-li o třech tělech, je řeč jen o těch pro téma život na planetě Zemi podstatných. Mohli bychom jich samozřejmě identifikovat více, ale jen tahle tři mají pro pozemský život z praktického hlediska svůj význam.

Horní elipsa, čakry 5–7 patří duchovnímu člověku, duchu; Spodní elipsa, čakry 1–3 patří hmotnému člověku, egu; 4. čakra lásky mezi nimi tvoří most – ze dvou činí jedno.
Horní elipsa, čakry 5–7 patří duchovnímu člověku, duchu; Spodní elipsa, čakry 1–3 patří hmotnému člověku, egu; 4. čakra lásky mezi nimi tvoří most – ze dvou činí jedno.

Tělo fyzické alias ego alias malé „já“

Připomeňme si je. Tělo fyzické, nejhutnější, je tvořeno ze živlových energií pásma vibrací hmotného světa, a jeho chod je řízen a realizován skutečným — za lidského života plně funkčním — samostatným vědomím zvaným „ego“ nebo chcete-li, malé „já“.

Je umístěno v oblasti třetí čakry a jeho základním programem, který vnáší do lidského života,  je „sobectví, oddělenost“.

Toto vědomí ega je schopno ve své organizační práci na chodu těla i pří řízení našeho života zde do značné míry autonomního působení, ale jen v případě, kdy je jeho funkce jako samostatného vědomí „já“ plně zajištěna některým z více typů funkčních propojení s duchem skrze spojovací článek duše.

Tělo duchovní alias velké „Já“

Tělo duchovní, nejjemnější a vibračně nejvyšší, je tvořeno živlovými energiemi z oblasti nejnižších vibrací duchovního prostoru a je svým zcela samostatným vědomím zvaným „Já“ alfou a omegou naší jedinečné samostatné existence zde.

Je nositelem naší existence i mimo sféru našeho pozemského života a z hlediska dlouhého časového úseku nás vlastně činí nesmrtelnou bytostí.

Jeho sídlem v inkarnaci je srdce a základním programem, který vnáší do lidského života, je program zvaný „láska, sjednocení“.

Třetí tělo = ego + duch = já + JÁ

Pak je tu třetí tělo, tělo jemnohmotné /astrální/. Je tvořeno živlovými energiemi z oblasti vibrací, které stojí uprostřed mezi vibracemi „ega-já“ a „ducha-Já“. Nazvěme ho duší a řekněme si, že i ono má vlastní plně funkční vědomí.

Toto vědomí však není vědomím a priori samostatným jako ta dvě předchozí. Je vědomím součtovým, které svou konečnou podobu v každém okamžiku našeho pozemského bytí získává zpracováváním, koordinací a řešením konfliktů informačních toků směřujících k němu z obou našich samostatných vědomí „ega-já“ a „ducha-Já“.

Jak už bylo řečeno, tato tři základní energetická těla jsou u člověka v bdělém stavu dokonale propojena v auře a v bdělém stavu jsou plně současně činná.

Člověk vše kolem sebe vnímá svým tzv. denním vědomím duše, podněty podvědomí /vědomí ega-já/ a podněty nadvědomí /ducha-Já/ se v konkurenčním prostředí do tohoto tzv. denního vědomí promítají jen zčásti a spolu soupeří.

A řekněme si rovnou, že člověk dnes už bez pečlivé přípravy běžně není schopen rozeznat, z kterého z oněch dvou skutečných vědomí původně daná informace přichází a jak by s ní měl co nejlépe naložit.

Vnitřní konflikty obou základních vědomí lidské bytosti v inkarnaci jsou příčinou stavů psychické a fyzické energetické nerovnováhy lidské bytosti a tedy příčinou psychických i fyzických nemocí.

Hledání smyslu života

Smyslem lidského života na osobní rovině je hledání a konečné nalezení zlaté střední cesty v procesu vzájemného soupeření vědomí ega s jeho programem „sobectví a oddělenosti“ s vědomím ducha a  jeho programem „lásky a sjednocení při zvládání současných tlaků z okolí.

Yin-Yang: Vše je jak Yin (přijímající ženská energie) tak Yang (expanzivní mužská energie). Tečky uvnitř obou polovin Taoistického symbolu reprezentují aspekt svých protikladů. // Everything is both Yin (receptive feminine energy) and Yang (expansive masculine energy). The dots within the Taoist symbol represent aspects of each other. The sacral chakra embodies the energy of Taoism; for it balances the feminine and masculine within us. Tao, (“the way”) embodies the harmony of opposites.
Yin-Yang: Vše je jak Yin (přijímající ženská energie) tak Yang (expanzivní mužská energie). Tečky uvnitř obou polovin Taoistického symbolu reprezentují aspekt svých protikladů. // Everything is both Yin (receptive feminine energy) and Yang (expansive masculine energy). The dots within the Taoist symbol represent aspects of each other. The sacral chakra embodies the energy of Taoism; for it balances the feminine and masculine within us. Tao, (“the way”) embodies the harmony of opposites.

Samozřejmě signály vnitřních informačních zdrojů v podobě vstupů těchto dvou základních vědomí projevujících se v našem mikrokosmu jsou zesilovány, rezonují nebo jsou eliminovány informačními zdroji přicházejícími do tzv. denního vědomí duše zvenčí, z jednotlivých vibračních úrovní makrokosmu kolem nás.

Vyplynulo-li vám z předchozího, že člověk vlastně žije zde na Zemi jako ona duše se svým tzv. denním vědomím, vidíte to správně.

Zdůrazněme dále, že samotné myšlení a cítění člověka naprosto není spojeno s lidským mozkem. Myšlení a cítění má přímou souvislost s funkcí jemnohmotných / astrálních / těl, která jsou částí duše člověka.

Ten, kdo nahlédne do jevu běžně nazývaného jako „smrt“ člověka, velmi dobře ví, že jev myšlení a cítění je plně vlastní entitě bytosti zvané člověk i při přechodu na jemnohmotnou rovinu bytí.

A protože mozek pozemského těla je v této fázi lidské existence již vyřazen za hry, nezbývá než přijmout jeho roli jako pouhé „převodové páky“ pro prostup myšlenek a citů / ideí / z úrovně lidské duše do pozemské reality.

Skutečná funkce mozku

Dá se proto říci v naprostém protikladu k materialistickému nahlížení na postavení mozku v našem životě, že jeho role spočívá pouze ve zprostředkování možnosti naše city a myšlenky duše ve spolupráci s duchem realizovat prostřednictvím fyzického těla v pozemském bytí.

Upřesněme si ještě, že emocionální astrální tělo je tou částí duše, která je od jejích středních vibrací více posunuta směrem k vibracím fyzického těla a dá se proto říci, že je propojeno úžeji s fyzickým bytím člověka.

Podobně mentální astrální tělo je tou částí duše, která je od jejich středních vibrací posunuta směrem k vibracím ducha a dá se proto říci, že je propojeno úžeji s duchovním bytím člověka.

Vše tohle je oživováno z pozice nejjemnějšího z oněch tří základních energetických těl, duchovního těla, které je zdrojem životní síly pro svá nižší s ním spojená těla.

Obecně platí, že člověk jedná, myslí a cítí tak, jak se více či méně v něm prosazuje dlouhodobě nebo právě teď jeden ze dvou v něm přítomných naprosto protichůdných programů vědomí ducha a  vědomí ega. V tom je nutno vidět projev duality bytí člověka.

Smysl lidského života a duchovní vývoj

Vy, kteří jste seznámeni s mými pohledy na život člověka zde na Zemi, již víte, že smyslem lidského života je v mnoha inkarnacích hledat konečnou podobu rovnováhy těchto naprosto protichůdných programů obou bytostí v nás.

Víte bezesporu také o tom, že původní impuls k nerovnováze byl dán vámi samotnými ve chvíli, kdy jste se rozhodli netvořit již souhlasně spolu s ostatními božskými Jiskrami v oceánu Světla podle společného řádu Univerza, ale rozhodli jste se tvořit sami ze sebe.

Tím došlo k rozpadu původní rovnováhy obou částí vaší bytosti a tudíž i k společnému vystoupení tehdy ještě ve vás souladně působících mužských a ženských energií z existující prvotní Jednoty všeho se vším.

Postupným vývojem jste se dopracovali k tomu, že ta zvědavá a rebelantská část vás samotných, vaše ženská energie, počala opakovaně sestupovat do hloubi těchto hmotných světů a k realizaci sebe samé si v těchto světech vybudovala  stále sílící samostatné vědomí, kterému dnes říkáme ego.

Vaše ženská energie se tak postupně zapletla do dění v hmotných světech, přijala jeho vibrace za své a uvízla v opakovaných inkarnacích.

Mužská část vás samotných setrvává nahoře ve vibracích přízemí duchovních světů jako váš duch a je z toho, co ta její ženská dělá tady dole, hezky pěkně na větvi.

Vezměme také jako fakt, že opakované bolestivé rány v nesčetných podobách nárazů nízkovibračních energií z vašeho bezprostředního okolí v jednotlivých inkarnacích silně zraňují skrze spojení s hmotným tělem a duší s nimi propojenou mužskou část vás samotných / ducha /.

A to je pravou příčinou vaší nelásky k sobě samým. Protože je to váš duch, který vědom čistoty a nádhery bytí v původní Jednotě všeho se vším stále touží žít pokud možno co nejvíce energiemi lásky.

A protože se mu to zde po dobu spojení s hmotným tělem nutně nedaří, nemiluje své ego, nemiluje tento život, tento svět ani lidi v něm. A to tím více, z čím vyšších rovin duchovních vibrací jeho pád do hmoty započal.

Dá se říci, že mnohdy nejde v tomto vztahu jen o nelásku, ale rovnou o nenávist.  Nenávist, o které nic nevíte, ale která ničí vás samotné.

A ve vás lidech se tato nechuť ducha k prožívání pozemského bytí snoubí se zoufalstvím ega z projevů této nelásky a v určitých fázích života tato vzájemná nevraživost i neláska ústí do těžkých vnitřních životních krizí.

A protože příčiny toho všeho i v dnešní záplavě informačních toků jsou vám skryty, celkem nic o nich nevíte, velmi trpíte, mnohdy si i zoufáte a jste z toho pěkně vytočeni.

V mých textech jsme již vícekráte z různých úhlů pohledů probírali dopady nelásky k sobě samým / tj. nelásky obou našich základních vědomí k sobě navzájem / z hlediska běžného denního bytí na této Zemi.

Naším dnešním cílem je ozřejmit, jak se tato neláska k sobě podepisuje na fázi života, které říkáme spánek.

Proč spíme?

Spíme proto, že lidská bytost nutně věnuje část času svého dne odpočinku a restartu energií duchovního těla. A děje se tak ve změněném stavu vědomí zvaném spánek. Přibližme si děje, které tento změněný stav lidského vědomí provázejí.

Samotný spánek má dvě samostatné a velmi rozdílné fáze.Zabývejme se nejdříve tou první spánkovou fází. Můžeme si ji popsat jako stav, ve kterém člověk ztrácí schopnost být bdělý / uvědomovat si okolí svým tzv. denním vědomím duše / v důsledku toho, že ze společné aury / domečku duše / se uvolňuje naše duchovní tělo / vědomí ducha / a odchází do jiných vibračních světů na jakousi zaslouženou „dovolenku“ k načerpání nových sil.

Jinak řečeno, úzké propojení všech tří energetických těl v bdělém stavu v naší auře se rozvolňuje, duch auru opouští a je s ní nadále spojen pouze onou pověstnou stříbrnou páskou.

Rozumím-li „vědeckému“ přístupu těch nejlepších z nás na danou problematiku, té fázi spánku, kdy je duše spojena s tělem a duch uvolněn, říkají naši „specialisté“ z lékařských pracovišť fáze non-REM. Mrkněme se na to, co se běžně uvádí o této fázi non-REM spánku v chytrých lékařských knihách.

Po ulehnutí se údajně odvracíme od okolního světa, uklidňujeme se a během několika minut usínáme. Při nerušeném spánku procházíme několika spánkovými stadii non-REM fáze, která se od sebe liší hloubkou.
V prvním stadiu se můžeme podle „odborníků“ na spánek snadno probudit i na slabý podnět, ve druhém na oslovení, ve třetím na hlasité oslovení, ve čtvrtém stadiu - tzv. delta spánku - teprve na bolestivý podnět. Čím hlubší je stadium spánku, tím vydatnější jsou odpočinek a regenerace těla, píše se tam.

Ve skutečnosti je to přesně naopak

Vy už z mého podání aspoň tušíte, že ve skutečnosti je to jako v naprosté většině případů popisu moderní „vědou“ přesně naopak. Ve změněném stavu vědomí zvaném spánek jde v prvé řadě o odpočinek a načerpání sil ducha.

Protože právě náš duch se svým vibračně vysokým vědomím je tím, kdo se v nás ve spánku odvrací od hmotného světa i od spojení s vlastní duší a čerpá v jiných vibračních světech energii pro další fázi pozemské bdělosti ducha, duše a těla.

Situaci s prohlubováním spánku ve fázi non-REM, jak o ní hovoří chytré knihy, přímo souvisí s tím jak se zvyšuje vibrační vzdálenost mezi duší a na „dovolenku“ odcházejícím duchem.

Čím je tato vzdálenost větší, tím člověk upadá do dalších a dalších fází spánku až po fázi tzv. delta spánku. V souvislosti s hloubkou spánku se stále více snižuje zatížení ducha z hlediska nutnosti energeticky zajišťovat  zásobování těla a duše životní silou.

A zároveň tuto energii z prostředí vibračních světů, ve kterých se právě pohybuje, taky nabírá. Spánek je tedy nutným obdobím lidského života zde, kdy příjem životních energií ze strany ducha vysoce převyšuje její výdej.

Pokračovanie článku na blogu Ragauian.cz :

Zdroj: ragauian.cz