Keď spíš, nezistíš, že spíš.

Kedysi sme si na základnej škole do denníkov písali frázy života a jedna z nich bola: “Skutočný život prichádza až po smrti, vtedy sa konečne zobudíme!” V tom veku mi to nedávalo žiaden význam, ale teraz pri čítaní týchto slov som si na to spomenula a uvedomila si pravdu obsiahnutú v tej vete.  Uvedomujem si veľa svojich tvrdení(vôbec netuším, kde som k nim prišla v tom čase), ktoré som povedala len tak a oni sa po čase vyplnili. 😀

Všichni lidé jsou ve skutečnosti hypnotizováni a „spí“. Dokud ale spíme, nemůžeme zjistit, že spíme. Dokud spíme, nedokážeme ani poznat, že všichni ostatní také spí. Dokud spíme, nemůžeme poznat ani probuzení. Musíme se probudit (tj. navázat první tenkou nitku s duchovním světem) – pak teprve rázem pochopíme, že jsme spali, že všichni ostatní spali, že existují někteří, kteří jsou vzhůru.

„Procitněte!“ je tudíž současná výzva. Proberte se z příjemného hypnotického spánku, v němž pouze vykonáváte sugesce jako stroj. Být člověkem je koncept, který musí každý jednotlivec teprve splnit. Proto je nutné opustit platónskou jeskyni stínů a odvážit se podívat do oslepující skutečnosti. Indové proto tento svět nazývají „Mája“ jako svět klamů, staří Egypťané mluvili o závoji Isis. Hypnotizovaný je nesvobodný člověk, je to loutka na neviditelných provázcích, ukazuje nám pouze naši ubohou skutečnost, je zrcadlem člověka, který se ještě nestal vědomým.

Esoterická cesta (tj. cesta Zákona) vede z kolektivního spánku k bdělému vědomí opravdového lidství. Ezoterika burcuje ty, kteří už nespí tak hluboce a jsou připraveni otevřít oči. Jak zodpovědět to, že člověku sugerujeme ještě větší ospalost?

Autor :Thorwald Dethlefsen.