b37cea13c7ded811e8cc7cc5c9a4f7a5Naše sny nám ukazujú veľa o nás a našej osobnosti, odzrkadľujú naše správanie a postoje. Preto sen je veľmi osobným materiálom pre toho, kto mu porozumie. Dôležité je, aby každý, kto sa snaží rozoberať si svoj sen pochopil , čo sa mu snaží jeho podvedomie zdelil. Vyberá si vždy vhodné symboly k pochopeniu a tak isto aj vhodnú rovinu, na ktorej sa sen odohráva.  

Človek nevedomý si seba samého povie, že nesníva, čo pravda nie je, len spí tvrdo a nepamätá si snové dianie. Občas sa mu vybaví nejaký sen, ale neprikladá mu žiaden význam.

Človek, ktorý začína byť uvedomelý, vníma sny ako pomocníka a vidí určitú spojitosť medzi jeho životom a tým , čo zažíva vo snoch. Pre vedomého človeka sú sny radcom, lebo mu pomáhajú poznávať seba samého a v určitej fázy duchovného vývoja zistí, že snové prežívanie má rovnaký význam ako denné prežívanie vedomia.

Keď prechádzame fázou uvedomovania, zo zasunutej časti podvedomia sa vynárajú staré nespracované veci, ktoré chcú byť uvedomené, pochopené a spracované, aby sme sa mohli posunúť ďalej. A tak to funguje aj vo snoch.

Ďalším krokom na ceste duchovnej zrelosti je pozornosť. Tento stav som pociťovala vo sne , kedy sa ma snažilo nadvedomie držať v bdelom stave počas snenia, ukazovalo mi určité symboly stále dokola, len aby som si ich vnímala vedome. Bola som ako pozorovateľ, ku ktorému sa niekto z vnútra prihovára a snaží sa ho presvedčiť, že to, čo práve vnímam vo sne je skutočnosť, ostatné je nepodstatné, neživé. Aby som pochopila, ktorá časť je tá pravá, dôležitá a kto vlastne som. Vnímala som to ako priamu komunikáciu z nadvedomia, ktorá sa snažila o svoju pozornosť udržať ma čo najdlhšie v tom stave. Nešlo o žiaden snový obraz, konkrétny dej, ale o priamy zámer. Zaujímavé bolo, že keď som sa na to zobudila, všetko som si spätne prehrávala, čo sa udialo a moje myšlienkové pochody boli úplne iné,akési volnejšie, priame. No ráno po zobudení bolo všetko rozplynuté a snaha zachytiť  komunikáciu zo sna bola nulová.

Uvedomila som si, že takéto zásahy do snov mám častejšie, akoby moje snové symboly boli viac otvorené , alebo uvedomovanie si snovej skutočnosti sa malo diať viac na rovine vedomej. Často som sa na to budila a hnevala na seba o čom to snívam a prečo si toľko uvedomujem vo snoch, radšej chcem prežívať deje ,ako takéto sny, no má to svoj význam.

Pozerala som si v knihách Jaromíra Medu, či nájdem niečo k svojim snovým prežitkom, aby som viac pochopila, čo sa vlastne deje. Z laickej stránky to chápem, ale potrebovala som to pochopiť hlbšie.😀

V archetype pozornosť opisuje presne tento proces, ktorý vnímam rovnako.

Archetyp Pozornost jsem byl nucen vytvořit, neboť představuje významnou část lidského nevědomí a v žádném případě jej nelze opomíjet, přestože se z lidského hlediska zdá být pouhou vlastností.

Pozornost je jednou z dalších vlastností, které člověk zdokonalí během duchovní cesty. Spouštěcím mechanismem archetypu Pozornost je změna myšlení subjekt (tělo, city, mysl) – objekt (materiální svět) na myšlení subjekt (Já) – objekt (tělo, city, mysl). Tato změna poprvé proběhne v meditaci, kdy meditující pozoruje své tělo, city a myšlenky, čímž se nastartuje celý proces archetypu Pozornost. Nejprve dochází k rozdvojení osobnosti. Po zvládnutí procesu rozdvojení přichází vnitřní svědek, což je schopnost klidně pozorovat různé jevy, včetně vlastního chování, emocí, citů a reakcí. Jakmile člověk zkultivuje a prohloubí svou pozornost, pak lze žít na dvou úrovních současně. Vedle roviny vlastní pozornosti je to ještě úroveň vlastní touhy, strachu, emocí, činů a reakcí.

Tato schopnost znamená významný stupeň na duchovní cestě a současně dává značnou moc. Nad vnitřním svědkem čeká další významný stupeň – odevzdání se. V buddhistických textech se píše: “Jakmile mysl nahlédne do sebe, skončí řetěz diskurzivního a pojmového myšlení a dosáhneme nejvyššího osvícení.” Když se začne pozornost obracet sama k sobě, když svědek pozoruje svědka (Šrí Ramana Mahariši a Eduard Tomáš – meditace), lze překročit vlastní pozornost a všechno vyvstane ve svém celku. Pak už zbývá učit se nezaměstnávat se tím, že jedna část mysli pozoruje druhou. Vyvrcholením je, když už člověk nebude naplněn pozorováním, nýbrž jen “pouhým” bytím. Věci jsou zase jednoduché a prosté.

Archetyp Pozornost přináší do lidského života obrovskou změnu v prožívání každodenní reality. Na začátku je změna žebříčku životních hodnot a vzápětí nespokojenost s vlastním stavem naplněným pocity vnitřních rozporů a vlastní neúplnosti. Z rozbitého obrazu minulosti (kdysi spokojeného života) už nelze poskládat stejný obraz, neboť člověka opět tyto obrazy naplňují nespokojeností, neúplností a rozpory. Z neurovnaného stavu se počne tvořit nový obraz, nový, dosud nepoznaný stav. Jako bájný pták Fénix povstane z popela minulosti nová, duchovním adeptem vytvořená vize, která naplní jeho srdce nadějí pro budoucnost. Konečně na základě zkušenosti vlastního života adept povznese rány minulosti k současnosti a v přítomném okamžiku utváří svůj budoucí obraz – vizi, za kterou bude moci už konečněvědomě kráčet.

Archetyp Pozornost je tvoření nového stavu, tak vzdáleného hledání nějakého nového světa či vnitřního království. Tento tvůrčí proces je vědomá výměna myšlenek, slov a činů právě pro uskutečnění nového stavu, který je lidskou nejkrásnější vizí. Na cestě ovládnutí vlastnosti pozornost i na cestě archetypem Pozornost se člověk postupně dostává do stavu, kdy sleduje každou svou myšlenku, slovo a čin a v tomto procesu se nerozhoduje na základě podvědomých popudů (pudů a emocí), nýbrž se rozhoduje vědomě.

Zpočátku je vědomý stav, kdy má pod kontrolou myšlenky, slova i činy pouze chvilkový, ale postupem času se vědomým žitím pokrývá většina denního života zejména v krizových situacích, kdy se stáhne do sebe a v okamžiku vědomě zvládne emoční a pudové tlaky stoupající z hlubiny lidské přirozenosti vyvolané obrazy okolního světa. Je to konec žití na autopilota. Zvládne-li člověk cestu z žití na autopilota k vědomému žití, pak už jen s hořkým úsměvem může vzpomenout, jak jej nemilosrdný autopilot řízený pudy, emocemi a city vrhal do nešťastných – a většinou i nechtěných vztahů. Myšlenky, slova a činy minulosti řízené autopilotem jsou nyní pod drobnohledem vědomého žití nahé a člověk má jedinečnou možnost si uvědomit jejich neblahé výsledky. Cílem je dosáhnout vědomého žití jako přirozeného stavu, což se stane největší oporou ve znovunalezení vnitřní podstaty já. Žití vědomě nebo na autopilota je vlastně otázkou, zda chceme být příčinou svých zážitků, nebo jejich důsledkem. Většinu života člověk žije v důsledku svých zážitků a teprve při vědomém životě se stává jejich příčinou, a tím i nachází zázračný pramen k čerpání moudrosti.  

Uvědomit si nějaký negativní čin, slovo, myšlenku je vždy prvním krokem k jejich překonání. Pokud se uvědomění povýší na stálou pozornost, může člověk nezúčastněně pozorovat své myšlenky a pocity a ony se už nebudou jevit tak katastrofálně jako dříve, ale budou požehnanou zkušeností, z níž vyrůstá vnitřní já. Pozná-li duchovní adept vlastní já jako klidné, nevzrušitelné, pak právě tento klid mu bude vyrovnávat cestu, na jejímž konci je pochopení a realizace Boha.

Proces je podmíněn změnou myšlení. Tato závažná změna je vlastně “záměnou” subjektu Já za objekt Já z pohledu vlastního vědomí, či spíše vlastní pozornosti. Je to opuštění zažitého způsobu myšlení o “já a moje” na myšlení “on a jeho”. Jedině v tomto stavu lze sledovat tělo, city a myšlenky a navíc lze rozlišovat dosud nepoznané stavy vlastní mysli. V tomto stádiu přeměny autopilotního myšlení na vědomé žití musí v podvědomí dojít k závažné změně symbolizované archetypem Pozornost, jehož první fáze je rozdvojení osobnosti na dvě různá já schopná vzájemné komunikace (viz 30.11.93). Komunikace prvního a druhého já zdůrazňuje sounáležitost obou aspektů vlastního já. Pro snadnější postup archetypem doporučuji cvičit “vnitřní živlové očištění”, jehož stručný návod je v archetypu Persona.
 
Archetyp Pozornost aktivně od počátku likviduje osobnost (ego), kdežto ostatní archetypy na osobnosti pasivně staví a pomalu ji přetváří. Archetyp Pozornost se rozprostírá ve dvou kruzích nevědomí. Rozdvojení a Vnitřní svědek patří do Kruhu Procesu obnovy, Odevzdání se a Bytí patří do Kruhu Bytí.

Z dovolením autora Jaromíra Medu z knihy Tajemství řádu něvedomí III. díl – Kruh Bytí