Vraťme se na chvíli ještě do dávnější historie zacházení se sny. Již ve starověkém Egyptě a Babylónii byli za vykladače snů par excelence považováni Židé. Josef zhruba v 18. století před Kristem předpověděl faraonovi na základě výkladu jeho snu sedm let hojnosti následovaných sedmi roky hladu a tento výklad umožnil Egyptu se na tuto událost důkladně připravit a předzásobit se (Gen 41,1-57, Bible, 2009, s. 47-49).
Josefovy ranější sny se však netýkaly jen takovýchto záležitostí celosvětového významu, ale naznačily mu i jeho vlastní poslání – budou se mu klanět otec (symbolizován ve snu sluncem), matka (měsíc) i bratři (jedenáct hvězd) a též snopy jeho bratrů se na poli poklonily jeho snopu (Gen 37,1-11, Bible, 2009, s. 43-44). Za tyto sny jej bratři samozřejmě moc rádi neměli a prodali jej tudíž do otroctví do Egypta, aby se tyto sny nemohly naplnit. To však paradoxně naopak umožnilo to, aby později Josef vyložil sen faraonovi, stal se druhým nejmocnějším muţem říše a nakonec zachránil před hladem i své bratry, kteří se mu v závěru příběhu skutečně poklonili až k zemi (Gen 42,1- 45,28, Bible, 2009, s. 49-54).
V biblické knize Daniel z šestého století př. Kr. vysvětluje prorok Daniel králi Nabúkadnezarovi, proč se mu zdál jeho sen a tím určitým způsobem shrnuje i celé starověké chápání funkce snů: „Na nebi je Bůh, který zjevuje tajemství… ten králi ukázal, co se stane… aby se král dozvěděl, co sen znamená a aby porozuměl tomu, o čem přemýšlel“ (Daniel 3,28-30, Bible, 2009, s. 1154).
V Danielových výkladech Nabúkadnezarových snů je přesně předpovězen jak vývoj evropské a předně-východní civilizace na mnoho století dopředu, tak i osobní osud krále Nabúkadnezara. Ten se ovšem ke své škodě nenechal obsahem svých snů varovat a výsledkem bylo, že na sedm let přišel o zdravý rozum i o své království. Funkcí snu podle bible tedy je zjevovat tajemství, zprostředkovat vedení od Boha, nahlédnout do budoucích událostí, případně před nimi varovat a vést k nápravě, avšak také – podle ještě jiného českého překladu výše uvedeného místa z Daniele – také to, aby člověk pochopil své nejvnitřnější myšlenky.
Tou nejvnitřnější myslí může snad být míněno to, co dnešní psychodynamické školy nazývají nevědomím. Sny tedy v biblickém pojetí mnohdy skutečně přicházejí od Boha, ale zároveň také odhalují i obsah nejvnitřnějších myšlenek člověka či nevědomí, což je jak v souladu se všemi ostatními starověkými koncepty, tak se stává podkladem i pozdějšího Jungova chápání snů a jejich výkladu (Sanford, 1993, s. 19). Jungián Sanford z tohoto verše v Danielovi dále vyvozuje, že vlastním úmyslem snů je, aby byly pochopeny (Sanford, 1993, s. 22).
Vrátíme-li se ještě na chvíli k biblickým zprávám o snech, zaujme nás, že v Bibli lidé skutečně velmi často přijímali zjevení, oslovení a Boží vedení právě skrze sny. Např. andělé jako Boží poslové k člověku sice někdy přicházeli fyzicky za jeho bdělého stavu, ale většinou se tak dělo spíše ve spánku. Příkladem může být třeba známý novozákonní vánoční příběh o narození Ježíše, kdy Josefovi anděl ve snu řekl, že se nemusí bát vzít si těhotnou Marii za manželku, protože počala z Ducha svatého. Podobně když pak Herodes chtěl narozeného Ježíše pronásledovat, obdržel Josef opět ve snu pokyn, aby se s dítětem nevraceli do Nazareta, ale utekli se skrýt do Egypta. Po Herodově smrti se pak znovu ve snu dozvěděl, že už se mohou vrátit (Matouš 1,8-2,23, Bible, 2009, s. 1256-7).
Tento úkol snů zprostředkovávat zjevení, návštěvy andělů a Boží hlas také plasticky demonstruje Jákobův sen, ve kterém viděl žebřík sahající od země až k nebi a po něm vystupovali a sestupovali Boží andělé (Gen 28,11-22, Bible, 2009, s. 31-32). Použijemeli alegorického výkladu, pak můžeme říci, že sny možná mohou být právě oním žebříkem, který spojuje zemi s nebem a přinášet člověku Boží poselství.
Z hlediska právě tohoto biblického pojetí role snů, na které pak navazuje Jung, je ještě obzvláště zajímavá jedna pasáž z Joba (Job 33,14-18 a 29-30, Bible, 2009, s. 613-614), ve které stojí: Bůh totiž mluví jednou i podruhé, člověk to ale sotva postřehne. Ve spánku, v noční vidině, když lidi zmáhá těžký sen, když na lůžku leží v dřímotě, tehdy Bůh lidem otevírá uši a svými hrozbami je děsí. To aby člověka od skutků odvrátil, aby mu v jeho pýše zabránil, aby jeho duši uchránil od jámy, aby jeho život nepronikl šíp……Toto vše tedy dělá Bůh dvakrát i třikrát při člověku, aby jeho duši odvrátil od jámy, ve světle živých aby mohl žít.
Z toho plyne, že ani v biblickém konceptu tedy ne každý sen musí být od Boha, ale že důležitou rolí některých snů je upozornit člověka na hrozící nebezpečí a odvrátit jej od něj. Před danou hrozbou však bude člověk uchráněn teprve tehdy, když jemné varování snu postřehne, dá na něj a upraví odpovídajícím způsobem svůj život. V Bibli je však obsaženo i známé Freudovo pojetí snů jako duševních procesů plnících přání, když hovoří o snech plynoucích ze smyslových a fyzikálních podnětů. Např. výňatek z pasáže u Izaiáše říká: Jako když lačný sní o tom, jak jí, ale probudí se hladový a jako když žíznivý sní o pití, ale probudí se vyčerpán a s hrdlem vyprahlým,… (Izaiáš 29,8, Bible, 2009, s. 901).
Bible ovšem také varuje, že některé sny mohou být naším vlastním přáním natolik ovlivněny, že již neobsahují žádnou „vyšší“ či objektivní pravdu o skutečnosti, ale jsou pouhým zhmotněním tohoto přání (podobně jak se říká, že přání je otcem myšlenky): Neposlouchejte proto své proroky a věštce, své vykladače snů, jasnovidce a čaroděje, kteří vám říkají, ať se babylonskému králi nepoddáváte. Prorokují vám jen lži, které vás nakonec odloučí od vlasti (Jeremiáš 27,9-10, Bible, 2009, s. 1018). Tuto kapitolu tedy uzavřeme tak, ţe bible nepovažuje samotné snění přímo za výhradně božské, ale spíše za normální proces probíhající uvnitř lidské duše, který však může být občas využit k tomu, aby skrze tento kanál k člověku promluvil hlubší hlas Božské moudrosti a vedení. A tím máme zároveň hezky shrnuto i celé starověké učení o snech.
Výklad snů v pojetí pěti škol Milan BOBEK
Vedomie...podvedomie...sny 