Multidimensional-Convergence-Aaron-PyneZ hlediska vyššího já má spirituální vývoj přednost před vývojem výlučně intelektuálním. Centrum vědomé kompetence je to místo, z něhož může být vše dokonale pozorováno a posuzováno. V každé situaci, třeba se zdá bezvýchodná, existuje nejméně jedno pozitivní řešení, často dokonce více.

Úspěch z duchovního hlediska znamená nikdy se nevzdat a dosahovat stále lepších výsledků. Větší úspěch však neznamená – jak je to často v hospodářství nebo ve válce – dosáhnout cíle brutalitou a agresí, nýbrž znamená to řešit problém z globálního hlediska. Cíl a úspěch v učení se dosahují pochopením. Manipulace, tlak, vydírání, třeba jen naznačené, jsou tu vyloučené. Neboť: duchovní zákon rezonance říká: Co zasejeme, to sklidíme. Energetická rovina, kterou používáme, abychom byli úspěšní, na nás zpětně působí. To znamená, používáme-li násilí, abychom dosáhli cíle, zasáhne násilí i nás. Pozitivní úspěch, který se dosáhne pochopením, vyvolá další vlny pochopení.

Emocionální kompetence

Pokud jde o emocionální kompetenci, záleží především na tom, vycítit, jaké asociace vyvolávají vaše pocity a s jakými vzpomínkami jsou spojené. Aby si člověk vybudoval emocionální kompetenci, musí začít tím, že bude rozvíjet své citlivé pozorovací nadání, aby se naučil rozpoznávat, jaké pocity vyplynou napovrch v té které životní situaci. Pro mnoho lidí je to něco velmi nezvyklého, protože se systematicky učili nedávat city najevo. Skrývat je nejen před ostatními, ale nakonec i sami před sebou. A když v tom dosáhli dokonalosti, vedlo to často k tomu, že tito lidé vůbec svoje city neznají.

Postaví kolem sebe energetickou zeď, která je chrání před vnímáním vlastních emocí. Tak mohou být tvrdí nejen k sobě, ale i k ostatním. Možná se jim podaří prosadit svou představu a svůj cíl, ale cena za to je příliš vysoká. Izolují část své osobnosti a city vnímají jako překážku. Naučili se to už v útlém dětství. Dětství je vůbec poznamenáno mnoha situacemi, v nichž se člověk cítí bezmocný a závislý. Je to tehdy, když dítě necítí rodičovskou podporu, cítí se samo, protože se mu nedostává tolik potřebné pozornosti.

Intelektuální kompetence

Intelektuální schopnosti jsou tady především k tomu, aby mohl člověk analyzovat situace a srovnávat je s podobnými okolnostmi. Intelekt potřebuje stejně tak pravidelné cvičení v praktických věcech každodenní potřeby, jako potřebuje naše tělo zdravou výživu a alespoň minimální pohyb, aby zůstalo fit.

Při vší úctě k intelektu je však přece jen nutné znát jeho hranice. Člověk se například ocitne ve slepé uličce, pokud očekává, že se mu podaří vědeckými metodami zjistit, jaká je jeho životní úloha, jaký vztah má rozvíjet, jak ho vytvořit a jak se o něj starat. Je také kontraproduktivní používat intelektuální schopnosti k tomu, aby člověk ospravedlňoval všechny své chyby a těžkosti, které ho v životě potkaly jenom proto, aby si vsugeroval, že dělal vždycky všechno správně.

Kdo jedná podle tohoto schématu, vidí se v mnoha životních situacích jako oběť okolností, tedy bez viny. Ve skutečnosti je jen málo situací, v nichž je člověk opravdu jen oběť. Většinou se struktury osobností oběti a toho, kdo ji zneužívá, doplňují, a jsou nevědomky spojené. Negativní způsob chování jednoho může být podporován a posilován odpovídajícím negativním očekáváním druhého.

Komunikativní kompetence

Komunikativní kompetence má dva opěrné body: řeč s jejími slovesnými tvary, a řeč těla. Obojí odrážejí emocionální naladění hovořící osoby. Většina lidí o této okolnosti vůbec neví. Jsou tak zaměstnáni sami sebou a tím, co je tíží, že si toho vůbec nevšímají. Ale zákon rezonance stále působí a říká: Člověk se setkává a rezonuje vždy s energiemi takových frekvencí nebo takové kvality, které jsou podobné nebo stejné, jaké sám vyzařuje. Dá se tedy rozpoznat, v jakých energiích člověk rezonuje, jestli nějaká osoba se nechá unášet spíše negativními energiemi, které tlumí emoce. Rozpozná se to na řeči těla a na výběru slov. Tento poznatek nám může být velice nápomocný i v sebepoznávání. Člověk se naučí pozorovat svoje držení těla a způsob řeči a může tak snadno rozpoznat negativní nebo rezignativní vzorce chování a může se jim začít bránit.

První krok na cestě k budování komunikativní kompetence je rozeznat negativní zvyklosti v naší řeči a v myšlení a uvědomit si je. Negativní návyky v mluvě a chování se dají spojit s odpovídajícími vzpomínkami. Najít odpovídající negativní vzpomínky není tak těžké, zpravidla to funguje dobře, jakmile se na ně jednou vědomí naladí. Složitější však je to tehdy, když jsou negativní vzpomínky tak zatěžující, že jsme je zahnali do podvědomí. V těchto případech, které jsou spíše vzácné, potřebujeme pak větší výdrž a trpělivost k tomu, abychom negativní působení těchto vzpomínek úspěšně transformovali.

Spirituální kompetence

Spirituální kompetence spočívá v tom, pomoci vyššímu já ve všech aspektech jeho snažení. Lidská duše se stále snaží aby našla na všechny výzvy pozitivní odpověď. Pro vyšší já neexistuje slovo „nemožné”. Zná jenom výzvy, na které vždycky najde nové a nové návrhy řešení. Cesta spirituální kompetence vědomí vede vždycky k nějakému uspokojivému řešení. Duchovní aspekt každého člověka obsahuje základní intuitivní porozumění pro duchovní zákony úspěchu. A duchovní zákon rezonance říká: Vždycky existuje nějaká frekvenční rovina, na níž člověk najde odpovídající možnost, aby zvládl výzvu, která ho potkala.

Ten, kdo jde životem s přesvědčením, které se dá vyjádřit slovy: „To nejde, to se nemůže podařit, to je úplně nemožné”, ten se nachází na emocionální rovině, která ho omezuje a stísňuje. Rovinu s takovou frekvencí vytváří vztek. Zlost vytváří zlost, agrese vytváří znovu agresi. Zklamání vytváří zklamání, odmítnutí vytváří nové odmítnutí a když je člověk takto naladěný, vládnou mu tyto emoce.

Negativní očekávání produkuje negativní naladění. Rozum je spolehlivý partner, který najde přesvědčivý argument pro každou situaci, aby odůvodnil, proč je to, co člověk zrovna dělá, správné.

Dodává ospravedlnění pro status quo. Je důležité mít výborný a chytrý mozek, ale když se něco musí změnit, pak by se člověk neměl ptát na radu rozumu, nýbrž vyššího já. To je ona kreativní stránka každého člověka, která je schopná shromáždit všechny souvislosti a rozvinout vizionářské perspektivy.

Emocionální rovina dodává sílu ke změnám. Rozum hlídá, aby proběhly smysluplně a přesně. Ale jen vyšší já vytváří perspektivy, je tvůrčí intuitivní silou, která rozezná souvislosti.

Ten, kdo se nechá unášet emocemi, je v jejich zajetí a rychle ztratí kontakt ke svému vyššímu já. Princip kompetence vědomí připouští kritické připomínky rozumu, současně však zajišťuje, aby se tato situace posuzovala z adekvátní polohy vědomí.

Z knihy Duchovné zákony 2 Kurt Tepperwein