„Neznám nic, co by dodávalo člověku víc odvahy, než ta skutečnost, že má nepopiratelnou schopnost cílevědomým snažením pozvednout svůj život na vyšší stupeň.” Henry David Thoreau
Na otázku po smyslu života je možné najít mnoho odpovědí. Je tu spousta nabídek identity, příkladů, s nimiž se člověk může identifikovat. Jsou však většinou poznamenány ekonomickými zájmy toho, kdo je nabízí. Za všechny jmenujme alespoň automobilový průmysl, turistika, nabídky, jak trávit volný čas, módní trendy, odívání, informační průmysl. Nikdy nebyla nabídka tak velká, bohatá a různorodá. Přesto však se zvýšil problém, jak poznat svou identitu, pochopit svoji životní úlohu. Existuje pořád víc a víc potenciálních lákadel a slibů, a cesta k sobě není tím pádem vůbec jednoduchá. Nebezpečí opomíjet svoje pravé já, stále roste. Vlastní potenciál zůstává neobjeven a nepoznán. V mnoha oblastech našeho moderního života přibylo komercionalizace a spiritualita byla zatlačena do pozadí.
Mnozí lidé vnímají život jako boj. Taková představa ovšem předpokládá, že je nutné proti někomu bojovat. Ale tak to není. Život je spíš hra. Nabízí různé možnosti, jak se učit, růst, rozvíjet se a hledat stále nové výzvy na vyšších úrovních.
Ten, kdo bere život jako hru, uvolní se ze svých emocionálních a mentálních pout a dívá se na věci z hlediska svého vyššího já, své spirituální identity. Z hlediska vyššího já je život hra se spoustou možností. Cílem je rozvinout vědomí, poznat, že zákony úspěchu jsou vlastně pomocí při učení, aby člověk dosáhl širšího duchovního vědomí. Je důležitější dosáhnout moudrosti, než jenom sbírat znalosti. Moudrost je předpokladem k tomu, aby se člověk otevřel spirituální dimenzi a rozšířil a zintenzivnil v tomto směru svoje chápání.
Hledání identity, cesta k sobě samému, se musí vždy týkat i našich nejbližších. Vědomí našeho blízkého člověka představuje platformu pro vývoj jeho duše stejně, jako to platí pro nás. Každý člověk má konkrétní protějšek, s nímž by se měl vypořádat. Je důležité naučit se vcítit do našich blízkých. Ale kdo chce poznat sám sebe, musí se překonat a rozbít pouta, která brání jeho vývoji. Pracovat na svém vývoji znamená, sebrat všechnu sílu a všechno soustředění zaměřit na to, poznat, jakých úspěchů chci opravdu z celého srdce dosáhnout. Přitom platí především: Velké úspěchy jsou výsledkem mnoha malých úspěchů, dosahovaných krok za krokem.
Ale mnozí lidé jsou poznamenáni tolika okolními vlivy, že se musí teprve učit odbourat všechny ty ochranné vrstvy, které se na ně během života navršily. Musí se osvobodit z vlastních emocionálních a mentálních omezení, která si sami vytvořili, a otevřít se svému spirituálnímu já. To vyžaduje vytvořit si meditací ochranu proti každodenním událostem. Každý z nás je totiž ovlivněn emocionálním okolím – v práci, doma v soukromí, i při volnočasvých aktivitách.
Převládající emocionální energie je určující pro sílu a strukturální kvalitu chování. Spirituální oblast je naproti tomu odpovědná za dlouhodobý vývoj. To se týká otázek po smyslu, které jsou naprosto přirozené, zahrnují víc, než jen Tady a Teď a jdou dál, než jen k jednotlivci. Otevřít se této duchovní oblasti vyžaduje víc uvědomělosti, bdělosti a respektu k tomu, co člověka na této úrovni potkává.
Tři lidské přirozenosti
Fyzické tělo, emoce a myšlení vytvářejí tři roviny, na nichž se odehrává veškerá lidskost. Tyto tři roviny odpovídají třem úrovním vědomí: Nevědomé já, vědomé já a vyšší já. Pro každého člověka je to určitá výzva, tyto tři roviny bytí pochopit a aktivně je vkomponovat do svého života. Jen lidé, kterým se podaří pochopit tyto tři roviny vědomí, jsou schopni skutečně sami rozhodovat o svém osudu.
Většina lidí západní civilizace se vždy zabývala převážně tím, jak rozšířit a vylepšit svoje rozumové vědomí. Bylo to podmíněné vzdělávacím systémem. Nevědomím se lidé začnou zabývat většinou teprve tehdy, když se jim v životě něco nedaří, když ztratí práci nebo milovaného člověka, když jim zkrachuje partnerství, onemocní nebo mají nehodu, nebojsou pronásledováni jinými ranami osudu.
V situacích, kdy naše vědomé já ztrácí jasnou kontrolu a nemá žádné přesvědčivé odpovědi na naše otázky, mají nevědomé a vyšší já šanci, že jim budeme naslouchat. V nevědomém já spočívají spící obsahy vědomí, které jsme tam zasunuli, protože jsme je chtěli vyloučit zvědomí. Ale tyhle problémové oblasti nezmizely, jenom se stáhly a vaše vědomí je nevnímá. Na to, abychom všechny ty nechtěné obsahy udržovaly v nevědomí, spotřebujeme spoustu drahocenné energie. Často je to tak, že vyšší já čeká na to, konečně přijít ke slovu. Naše ego nebo-li vědomé já často velice dramatizuje tyto krizové situace, ale nakonec, když vše pozorujeme objektivně, dojde k rozšíření vědomí na úrovni vyššího já nebo nevědomého já.
Nevědomé já ukládá nejenom obsahy vědomí, které člověk chce odvést z centra vědomé pozornosti, ale i instinktivní pochody. Je to tak říkajíc nouzový program pro situace, v nichž se musí rychle jednat. Nevědomé já je infrastruktura v našem vědomí. Umožňuje člověku promptně reagovat. Rychle a intuitivně správně jednat může znamenat při náhlém nebezpečí nebo v krizové situaci záchranu života. Nevědomé já disponuje repertoárem instinktivního jednání, ale je otevřené i vlivům vyššího já.
Výrazné stopy zanechává také výchova. Děti, které se chovají instinktivně samostatně, dělají rodičům starosti a rodiče si s nimi nevědí rady. Mají strach, že ztratí převahu a autoritu. To vede v mnoha případech k preventivně zakazujícímu chování. Tím se děti učí, že nemají důvěřovat svým instinktivním impulzům. Proto se jako dospělí musí znova učit naslouchat hlasu nevědomého a vyššího já a znovu jim důvěřovat.
Vědomé já hraje roli prostředníka mezi nevědomým a vyšším já. Je to analyzující centrála, která všechno pozoruje a posuzuje. Vědomé já je odpovědné za racionální stránku všech rozhodnutí, naproti tomu nevědomé já dodává emocionální složku. Při volbě partnera, při výběru auta, oblečení, bytu nebo i povolání: Kromě intelektu hrají emoce vždy rozhodující roli.
Pokud vládne na úrovni vědomého já nedůvěra k emocím a k spirituální inspiraci, vyvíjí se osobnost opatrnickým způsobem ve velmi zúžených podmínkách. Intelekt je schopný obzvlášť dobrých analýz, srovnání a zvažování pro a proti, ale není schopen rozhodování. Umí jen rozhodnutí odůvodňovat. Při veškerém rozhodování závisí intenzita motivace na tom, kolik může být při tom kterém úmyslu mobilizováno emocionální energie.
Vyšší já představuje spirituální aspekt lidské povahy. Proto má také zcela jiné spektrum vnímání. Reprezentuje spirituální roviny vědomí, dokáže nejlépe posoudit všechny souvislosti a vnímat je nezávisle na čase a prostoru. Tato rovina vědomí umožňuje vcítit se do druhých lidí, vmyslet se do různých situací a vnímat události na energetické úrovni. Vyšší já je instance, která je schopna intuitivně obsáhnout celkovou situaci.
Na energetické úrovni se dají přenášet myšlenky od jednoho člověka k druhému, dokonce přes kontinenty. Sice pro toto nadání chybí jak vědecky podložené důkazy, tak i praktické poznatky, ale vědecké výzkumy nejsou ještě ukončené. Příčiny vzniku AIDS a rakoviny také nejsou ještě beze zbytku vysvětlené, ale není pochyb o tom, že tyto nemoci existují. Tak je také prokázané intuitivní vnímání, ale není ještě detailně vysvětleno, jak k němu dochází. Důležité je jen zjistit, kdy je nějaké vnímání intuitivní, a kdy se naopak jedná o čistě fiktivní představy.
Mnozí lidé se musí znovu učit otevřít se těmto energiím, které jsou pro osobní úspěch tak důležité. Dnešní doba, která je poznamenána průmyslovou výrobou a technickými úspěchy, přispěla k tomu, že se věnovala stále menší pozornost schopnostem, které jsou důležité pro lidské soužití a společenský úspěch. Někdy se takovými vlastnostmi skoro pohrdalo. Ale jak říká přísloví, člověk míní, Pánbůh mění.
Vyšší já je důležitá opora, pokud jde o to, zjistit, jaké oblasti činnosti se pro člověka obzvlášť dobře hodí, a kde může snadněji dosáhnout úspěchu. Kromě toho nabízí také vnitřní vedení, pokud o to člověk požádá. Talenty a nadání nepomohou, pokud člověku chybí osobní motivace k jejich využití. Aby člověk aktivoval a rozvinul talenty a nadání, k tomu je potřeba motivace. Intelektuální schopnost něco uskutečnit je sice také nutná, ale rozhodující je energie, která vede ke konkrétnímu jednání a výsledkům. Buď člověk chce mít úspěch, nebo nechce. Neotřesitelná víra v sebe sama je také důležitá součást úspěchu. Osobní motivace, která vychází z člověka samotného, je sice lepší, než motivace vnější, ale nejdůležitější je intenzita motivující energie. Motivace, přicházející zevnitř, se nepřímo posiluje jedinečností našeho návrhu. Každý člověk je jedinečný a má dobré nápady. Odhalit je je naše životní úloha.
Existuje sice vliv rodičů a okolí, ale individualita a zvláštnosti každého člověka jsou tu dřív. Tento potenciál může být zfalšován nebo se může zapírat, ale přesto zůstane zachován jednou provždy ve své původní kvalitě.
Z knihy Duchovné zákony 2 , Mentálne a spirituálne cvičenia Kurt Tepperwein.
Vedomie...podvedomie...sny 