Schránka01Na Čáře Bytí či Vědomí, existuje mnoho úrovní. Vědomí se rozšiřuje do ohromných hloubek a ohromných výšek. Jsou tam “více vědomé” bytosti a “méně vědomé” bytosti. Když zkombinujeme tyto dvě čáry, tak je trochu snadněji porozumět určité věci v životě o lidech. Jak tak cestujeme po Čáre Života, pohybující se od našeho konkrétního narození, až po naši konkrétní smrt, tak se vždy nacházíme na jedné nebo na druhé Úrovni Bytí. To znamená, že uvnitř v nás existuje do určitého stupně výkyv, určitá vibrace. Máme více vědomé chvíle a méně vědomé chvíle. Co tyto chvíle v životě liší, není to, jací jsme úspěšní a kolik jsme vydělali peněz, jak moc jsme ohromily lidí, kolik lidí nás miluje nebo kolik lidí nás nenávidí. Co v životě dělá skutečný rozdíl, je naše úroveň Bytí; jak jsme vědomi, jak jsme upřímní, jak jsme čestní, jak jsme uvědomující.

Cokoliv, co jsme vnitřně, extrémně štědří nebo skoupí, velkorysí nebo lakomí, násilní nebo mírumilovní, cudní nebo chlipní přitahuje různé okolnosti života. – Samael Aun Weor, Revoluční Psychologie

Naše Úroveň Bytí, určuje náš život. Naše úroveň vědomí určuje, zda žijeme s ohromnými komplikovanostmi nebo problémy, s ohromným utrpením nebo s ohromnou pohodou. Pokud jsme naštvaní a pomstychtiví, tak náš život bude zaplněn okolnostmi, které se vztahují k těmto kvalitám. Pokud jsme chlipní, tak náš život bude zaplněn problémy týkajícími se chlípnosti. Čím máme více chlípnosti, hněvu a pýchy, tím je nižší Úroveň našeho Bytí. To znamená, že máme méně volně dostupného vědomí. To znamená, že více trpíme a máme více problémů. Co potřebujeme, je použití samotného vědomí, abychom se vnitřně mohly změnit. Pokud jsme ustrašený a bázlivý, tak se musíme naučit používat vědomí, protože ono není ani v obavách a ani pasivní. Pokud jsme hyperaktivní a nerozvážní, tak se musíme naučit používat vědomí, protože ono je klidné a stále.

Vědomí má mnoho výrazů k popisu své činnosti. Někteří lidé to nazývají uvědomování, někteří to nazývají pozornost, někteří to nazývají přítomnost, někteří to nazývají ostražitost, ale výraz, který to nejpřesněji popisuje je Bdělost. Když přemýšlíme o těchto druhých výrazů, tak někdy o nich přemýšlíme pasivním způsobem.

Přemýšlíme o plnosti mysli a někteří lidé to spojují, že je to velmi pasivní, jako nějaký sedící mnich. Z jednoho hlediska je na tom určitá pravda. Ale ten, kdo si osvojí toto porozumění, bude mít překážky, problémy. Takže, pokud dokážete porozumět vědomí ve smyslu bdění, tak budete blíže k porozumění jeho pravdivé podstaty: je to velmi aktivní a ten, kdo si osvojí toto porozumění, se bude pohybovat velmi rychle v porozumění tohoto materiálu. Rovněž musí být pochopeno, že originální význam těchto výrazů se vztahuje ke konkrétním aspektům samotného vědomí; jsou to technické výrazy a neměly by být používány zaměnitelně.

Vědomí je kořenem (základem) vnímání.

Je to v nás ta část, která vnímá s absolutní čistotou, bez pocitů a bez myšlení. Je to část každé osoby, která je přítomna před myšlenkou, před emoci, před pocitem. Je to surové vnímání, v čisté, v nezměněné formě. Vědomí je naším přímým spojením s naší vlastní božskostí.

Toto je základní princip, na němž je založeno každé pravé meditační cvičení v historii lidstva. Výrazy mohou být rozdílné a způsoby popisu se mohou lišit, ale základní principy jsou univerzální a neotřesitelné. A tak musíme absolutně vědět, co je vědomí a jak jej použít. A tak, když analyzujeme tento diagram Dvou Čar Života, tak skutečně analyzujeme, jak správně používat pozornost. Musíme se dozvědět, jaká je naše vlastní Úroveň Bytí, a to se naučíme tím, že budeme bdělí, učením se jak se dívat, jak dávat pozor, jak si být vědom našeho pohybu skrze Čáry Života; čím více jsme si vědomi našeho pohybu skrze život, tím více zvedneme Úroveň našeho Bytí, takto se povznese nad utrpení a nevědomost běžného života a posuneme se do úplně nového způsobu života.

K tomu, abyste mohli meditovat, k tomu abyste byli na kterékoli spirituální (duchovní) cestě, bez ohledu na to, jak ji nazýváte, musíte rozumět tomu, co je ve vás vědomí, protože to je to, co se snažíme probudit. Snažíme se probudit a aktivovat tuto pozornou přítomnost, kterou všichni máme, ale nevíme jak ji použít. Nikdy jsme se to skutečně nenaučili. To, co jsme se naučili, kdy jsme dospívali, bylo o Čáre Života. Naučili jsme se o mysli, o touze, o pocitu a naučili jsme se o osobnosti. Ale žádná z těchto věcí nemá nic společného s vědomím. Tyto všechny jsou odděleny. Existují další faktory a věci, které potřebujeme pochopit, to ano, ale nemusíme být jimi zotročení.

Bohužel, většina z nás vyrůstá učením se, jak sloužit tímhle elementem, krmit je čímkoli o co si požádají. Pokud chce mysl hot-dog, tak jí dáme hot-dog. Pokud chce mysl videohru, tak vyběhneme ven a koupíme ji. Pokud se chce mysl stát slavná, tak strávíme spoustu času a energie, abychom tu touhu uspokojili. A často jednáme bez jakéhokoli vědomí, že tak jednáme.

Velmi běžné a velmi smutné je, že mnoho lidí, jak se přibližuje ke konci své Čáry Života, se začne zpětně dívat a tuto pravdu si uvědomovat. Lidé, kteří mají blízké setkání smrti nebo kteří stárnou nebo kteří jsou velmi nemocní, se často začnou natahovat za druhými. Stanou se více emocionálními, začnou si dělat větší výčitky, dokonce se stanou deprimovaní. Někteří se velmi rozčilují a obvykle je to proto, že se zpětně dívají a vidí, že nesplnili všechno to, co chtěli udělat. Nedostali tu velkou loď, co tak chtěli nebo je nyní vlastní děti nenávidí nebo ubližují lidem. A později si uvědomí, “Co jsem to dělal? Proč jsem tak strávil svůj život? Jak jsem tyto věci mohl udělat?” Jiná velmi běžná zkušenost je, že se cítí, že jim nikdo nerozuměl, a tak znovu a znovu vyprávějí svůj příběh. “Nikdo mi nerozuměl, toto nebo tamto jsem nechtěl udělat. Mýlil jsem se.”

Ty výčitky svědomí, takové litování většinou přijde příliš pozdě a obvykle ho lidé ani necítí, kvůli své vlastní pýše. Ale pokud se dostanou do bodu, kde jsou blízko umírání, tehdy si uvědomí, “Počkejte chvíli, dochází mi čas. Mrhám časem.” Skutečně, v našem zájmu je, abychom to viděli a pozorně nad tím přemítali. Zkuste toto porozumění aplikovat, učte se z té chyby. Nyní dobře využijte náš čas. Musíme vidět, jak mrháme časem pronásledováním marnivostí, věci, které jsou bezvýznamné. Ale to, co zvláště musíme vidět, je to, co ignorujeme. Toto je hlavní zásada učení, jak meditovat: musíme vidět to, co nevidíme. Musíme si být vědomi toho, čeho si právě nejsme vědomi. Toto je práce sama o sobě, celou cestu až po konec, až k výškám vědomí. Hloubky a nejnižší úrovně vědomí jsou označeny opačnými kvalitami: nejhlubší nevědomost, iluze a temnota.

Smrt je faktem, nevyhnutelnou skutečností a nikdo z nás neví, kdy přijde; nikdo. Pokud nad tím vážně popřemýšlíte a prozkoumáte to, pokud se hluboce podíváte na vaše vlastní fyzické tělo a uvědomíte si, že tento stroj není nesmrtelný, tak uvidíte, že v určitém bodě se rozbije a přestane fungovat. Může tobýt dnes, může to být zítra, může to být za 50 let. Ale vy to prostě nevíte.

Toto nevědění je v našem životě ohromným zdrojem strachu. Existuje rostoucí trend udělání si kompletního snímku těla, abychom mohli najít jakékoli potenciální problémy teď, dříve než onemocníme; toto je symptom strachu ze smrti. Vědomí je základem vnímání; je naším oknem do všech fenoménů a ve svém přirozeném stavu je nepodmíněné, bez touhy po pocitu. Pokud vnímáme život skrze vědomí, tehdy jsme plně přítomni a aktivně pozorujeme všechny fenomény. Pokud vnímáme život skrze mysl, tehdy jsme rozptýleni a pasivně pozorujeme všechny jevy, protože se více zajímáme o uspokojení bažení po pocitech, zda jsou to mentální, emocionální nebo fyzické.

Jak postupujeme Čárou Života, tak jsme zatížení karmou.

Naše karma vyprodukovala všechny rozličné okolnosti, s nimiž se nyní musíme vypořádat. Tyto okolnosti, jsou houpající se kyvadlo; jeden den jsme bohatí, druhý jsme chudí; jeden den jsme zdraví, druhý jsme nemocní. Toto je výsledek všech různých energií, které jsme my sami v minulosti vyprodukovali. Uprostřed té bouře je toto malé semínko vědomí,které se musí vyvíjet. Přítomnost či nepřítomnost vědomí v nás, je objevena v prolínání Čáry Života a Čáry Bytí. Tento přítomný okamžik, právě teď, je prolínáním těchto čar. Prolínání se neustále mění, protože se mění čas a protože se mění naše úroveň vědomé pozornosti Zesiluje se naše pozornost, naše přítomnost, naše bdění od chvíle do chvíle, ze dne na den? Nebo jsme zatížení s více starostmi, více myšlenkami, více obavami, více touhami, více úzkostmi? Čím více je pozitivně aktivováno vědomí, tím více jsme v klidu. Čím více vědomí usíná, tím více trpíme: duševní utrpení, emocionální utrpení a duchovní utrpení

Cvičení

Především se uvolněte. Uvolněte se tak hluboko, jak jen můžete. Žádný sval by neměl být napjatý. Buďte si více vědomi své vlastní osoby. Hluboce, plně, aktivně vědomi. Být vědomi znamená, aktivně se dívat. Vědět a pozorovat jsou odlišné. Mnozí si pletou sebepozorování s věděním. Například, i když víme, že sedíme v obývacím pokoji, tak toto neznamená, že pozorujeme židli.

Pokuste se vidět sebe, jak od sebe odděleného, jako kdyby toto tělo bylo pouze hercem. Pocity a myšlenky jsou kritikem, který se nachází vedle jeviště. Kritik, který nezavře ústa. Nesnažte se ho umlčet. Jednoduše mu přestaňte věnovat svou pozornost. Oddělte se od něj. Pocit oddělení, pocit aktivního uvědomování si, je základem každého mystického cvičení, které existuje na zemském povrchu a v každé další dimenzi. Snažte se zachovat tento pocit ostražitosti. Toto je první cvičení, které každý mnich, každá jeptiška,každý mystik musí absolutně zdokonalit, aby vůbec něco dosáhl. Je to pocit majícího vnitřního oddělení.

Musíme vidět, že my jako vědomí, jsme opravdu odděleni od myšlení. My jako vědomí, jsme odděleni od emocí. My jako vědomí, jsme odděleni od všech pocitů. My jako vědomí jsme to, co je vědomé, to, co pozoruje, to, co vnímá. Buďte na sebe přísní. Abyste v tomto učení vůbec něčeho dosáhli, tak to musíte udělat sami.

To je důvod proč Mistr Samael řekl, “Nenásledujte mě, jsem jen ukazatelem”. Sami to musíme udělat.

To znamená, že musíme vyvinout sílu vůle a disciplínu, abychom zdokonalili náš vlastní pocit uvědomování. Sami sebe musíme učit jak dávat pozor. A pozor: pokud si myslíte, že víte skvěle jako dávat pozor, tak blbnete sami sebe. Nenechte se oklamat vaší hrdostí. Pozornost jsme neovládli tak dlouho, dokud jsme neovládli vědomí ve všech úrovních přírody, znamenajíc, že ten, který rozvinul dokonalou pozornost, je schopen vnímat přímo v každém okamžiku všechny ostatní říše přírody současně. Dokáže vnímat atomy, dokáže vidět karmu druhých, dokáže vidět minulost a budoucnost a co je ze všeho nejvíce znepokojující, je to, že dokáže vidět všechny naše myšlenky, pocity a touhy stejněsnadno jako obraz na stěně.

Naučte se rozlišovat. Naučte se znát rozdíl mezi myslí a vědomím. Bez toho nemůže existovat pochopení. Bez toho nemůže být žádný pokrok. Můžete číst mnoho knih, můžete navštěvovat mnoho tříd, ale nikdy nepochopíte skutečný význam.

Pokud člověk vskutku a opravdu nezná svou vlastní mysl a pokud ji nedokáže ovládat s uvědomováním, i když je daných velmi mnoho vysvětlení reality, tak tyto nezůstanou ničím jiným, než inkoustem na papíře nebo záležitostmi pro debatu mezi intelektuály, bez možnosti zrození jakéhokoliv pochopení skutečného významu…

Je nutné, abychom zachovali nepřetržité, přítomné uvědomování, bez rozptýlení… Protože pokračování v přítomnosti pravého Stavu (Uvědomění) je základem všech Cest, základem všech meditací, výsledek všech spirituálních cvičení, šťávou všech esoterických metod, srdcemvšech hlavních učení, je nutné se snažit udržet nepřetržitou přítomnost bez rozptýlení. Co to znamená:nenásledujte minulost, neočekávejte budoucnost a nenásledujte iluzorní myšlenky, které se v přítomnosti objevují; ale místo toho, by se měl člověk obrátit do sebe, měl by pozorovat svůj vlastní skutečný stav a zachovat uvědomování toho, takové jaké to je, mimo pojmových omezení… – Namkhai Norbu, Tibetský Láma

Z  knihy Kurz Gnostické Meditace