“Já ti mohu ukázat jen dveře. Do tohoto fascinujícího světa můžeš vstoupit jen sám. Ještě jednou tě varuji: Pokud vstoupíš, svět už nikdy nebude takový jaký býval…”Morpheus

lucidne-snenieLucidní sny jsou typem snů, během nichž si uvědomujeme že sníme. Tato skutečnost je pro tyto stavy zcela charakteristická a je tedy právě tím, čím se lucidní sny odlišují od běžných snů. Zjištění, že se naše vědomí nachází ve stavu snění, zatímco tělo spí, je totiž doslova odrazovým můstkem jak k vědomému prožívání mnoha neobvyklých zážitků dle naší vlastní fantazie, tak pro nejrůznější způsoby zkoumání jevu samotného přes poznání jeho základních charakteristik až po řadu mnoha praktických využití.

Lucidní snění nám navíc může poskytnout mnohem více informací o sobě, než když sníme běžným způsobem. Jsme totiž schopni sledovat vývoj snu a usměrňovat své pocity a rozhodnutí. Někdy se uvádí, že snění je neuvědomělým procesem. Tento názor je mylný. V našich snech je vědomí vždy přítomno. Pokud by tomu tak nebylo, nemohli bychom si obsah snů pamatovat, protože náš mozek si pamatuje výlučně jevy, které si uvědomujeme.

Někteří přirovnávají lucidní sny ke zkušenostem se zážitky s virtuální realitou s tím rozdílem, že lucidní sny jsou mnohem opravdovější a intenzivnější. Když člověk dosáhne lucidního snu, má pocit větší svobody, volnosti, uvolnění a radosti.

V lucidních snech člověk překonává realitu světa, v němž žije. Může být neviditelný, procházet zdmi, může omládnout. V lucidních snech lidé rádi létají. Pokud létáte v lucidním snu, cítíte závany větru na svých tvářích, kinetické změny směru a další pocity, které nelze popsat slovy.

Lucidita není synonymem řízení snů. Je možné lucidně snít a tím ovládat obsah svého snu, avšak lze ovládat svůj sen, aniž si je člověk vědom, že spí. Lucidním sněním lze ovšem rozšířit vliv na vývoj událostí ve snech. Lucidní spáč má neobyčejnou svobodu ve volbě svých snů. Tato svoboda z velké části závisí na odvaze. Henry Ford kdysi prohlásil: Věř, že lze, věř, že nelze: v obou případech máš pravdu.

Dosáhnutí pozornosti při bdělém vědomí

“Žádná budoucnost nenapraví, co zmeškáš v přítomnosti.”A. Schweitzer

Tohle je velmi důležitá a účinná metoda ale bohužel taky patři mezi ty nejtěžší.Jak chcete byt bdělí v noci ve snech když nejste bdělí ani počas dne? Cílem metody je naučit se bdělou pozornost a následně ji přenést i do snů.Myslíte si, že jste právě teď pozorní? Mnozí odpovědí, jak jinak, vždyť právě teď čtu, sedím, celý den jsem pozorný.

Proti bdělé pozornosti je tento každodenní stav pouhým spánkem, čím dále člověk proniká do hlubin bdělosti, tím víc je zděšen, jak právě ještě před chvílí spal, před chvílí? Včera, před měsícem, před rokem, před třiceti lety. Celý život je jeden velký spánek, ale to zjistíte až ve chvíli, kdy se probudíte.

Uvědomování, všímavá pozornost, bdělost, pozice pozorovatele… to jsou některé pojmy označující stejnou techniku. Být bdělý znamená vědomě žít, celý den, týden, rok, nebo třeba celý život. Je to neustálé uvědomování si své situace, vjemů, myšlenek a konání. Např. jdu po ulici a vnímám vzduch okolo sebe, zpěv ptáků, přibližování se ostatním lidem, své myšlenky, dech, své tělo, jak jedna noha předbíhá tu druhou… Pokud jím, tak vím že koušu a polykám, pokud běžím, uvědomuji si svůj dech i kudy běžím a kam dopadají má chodidla…

Teď si možná někdo řekne: vždyť já také vím, že jdu nakupovat, jdu do práce a vím, co dělám. Není to tak jednoduché. Kolikrát se vám už stalo, že jste zamkli dveře a vzápětí se vraceli o tom přesvědčit? V tu chvíli jste mysleli na něco úplně jiného a vůbec jste nevěděli co právě děláte. Kolikrát jste něco hledali? To se v bdělosti stát nemůže, protože bdělý člověk ví, že otáčí klíčem a potom ten klíč ani nemusí hledat, protože si je vědom, kam ho dává.Stejný stav vědomí zažíváme při meditaci, kdy utišíme mysl a pouze vnímáme. Bdělost je nepřetržitá meditace. Při bdělosti neulpíváme na věcech, je to situace nezúčastněného pozorovatele.

Naše mysl

Obvykle reagujeme nepozorně, bez přemýšlení, což vede k automatickému chování. Stáváme se méně tázavými, což snižuje naši pozornost k tomu, co už známe nebo o čem si myslíme, že to známe. Natolik se identifikujeme s naší pozicí v systému, že brzy zapomínáme na jiné, odlišné způsoby pohledu na věc. Přehlížíme naši aktivní účast na dění. Přehlížíme aktivní roli, kterou máme při řízení naší pozornosti.

Naše mysl si funguje jenom tak, bez naší kontroly, nevěříte? Co děláte pokud někam jdete nebo sedíte v autě? Povídáte si pro sebe. Stále, celý den, celý život, před usnutím a hned ráno po probuzení roztáčíte ten samý kolotoč. Výsledkem tohoto kolotoče je nemožnost připustit jiný názor, změnit vyšlapanou stereotypní cestu. Mysl takového člověka okamžitě odsoudí jiný názor, hudbu, životní styl, jídlo nebo třeba pořad v televizi. Tahle hudba se mi prostě nelíbí, ale řekne to aniž by si hudbu poslechl, mysl okamžitě zasáhne a člověk s definitivností odsoudí všechno s čím se neshoduje jeho přesvědčení.

Stále přemýšlíme o tom co bylo, ospravedlňujeme svoje činy a hledáme ospravedlnění u druhých. To činy nijak nepostaví do lepšího světla, jenom pokud s námi někdo souhlasí, máme z toho dobrý pocit, že se nás někdo zastal. Kolik jsem už slyšel vět typu: “A já jsem mu řekl, ať se mi do toho neplete a představ si, on na mě začal křičet!” A teď chceme slyšet od našeho posluchače, jak máme pravdu a že jednáme správně. Často naším posluchačem býváme sami a našeptávačem a “omlouvačem” je naše mysl.

Myšlení a vnímání

“Obyčejní lidé vnímají tak málo, že zapomněli, že mezi myšlením a vnímáním je rozdíl. Zapomněli tak dalece, že se domnívají, že to, co si myslí, je to, co vnímají, své myšlenky promítají do vnější reality, a tak se ustavičně vzdalují skutečnosti zaměňujíce ji za své myšlenky.” Victor Sanchez

Myšlení není vnímání. Myšlení člověka je zaměřeno na vnější svět, kde se chytá jednotlivých prožitých situací a pak je neustále rozvádí. Tím se k těmto věcem připoutává a navíc mysl tuto realitu změní, tím přestává vnímat svět takový jaký je a nahrazuje ho vlastním myšlením. Povídáme si tak stále pro sebe o svém životě, co jsme dělali, obhajujeme svoje činy, cítíme se uraženi nebo si právě vytváříme svoje starosti. Myšlení je součást našeho ega, právě myšlením udržujeme svou představu o sobě a o tomto světě

Meditující člověk je obrácen dovnitř, je vědomím “u sebe”, na vnější věci pohlíží, aniž by se s nimi nějak pojil či ztotožňoval. Meditace je krásná věc, funguje kdykoli a bez omezení, meditace ve své podstatě bourá všechna omezení, tak proč jí omezovat jen na určitou denní dobu, polohu těla a zavřené oči?

Přítomný okamžik

Minulost, přítomnost, budoucnost – čas, žijeme ve světě, který není stálý, hodiny se nikdy nezastaví. Někteří hádají budoucnost, jiní přemýšlejí nad svou minulostí a hodnotí své činy, stále dokola přemílají v myšlenkách, “měl jsem to udělat?, neměl jsem tam chodit, měl jsem mu říct, co si o tom myslím, včera jsem byl na zahradě”. Všechny myšlenky se soustřeďují na minulost nebo budoucnost, mysl nedokáže zůstat v přítomnosti, přitom právě přítomnost je jediný okamžik, který můžeme ovlivnit. Jenom ten nepatrný okamžik, tak krátký a přesto je v něm ukryto velké tajemství. Proč se zabývat a omlouvat své činy v minulosti? Ty přece už neovlivním, můžu se z nich pouze poučit. A budoucnost, ta nám přece taky nepatří, příští okamžik tady už nemusím být, každodenní starosti, které si lidé dělají jsou zbytečné, protože zítřek může proběhnout úplně jinak. Pak si říkáte, já jsem se tak trápil a ono se to vyřešilo úplně jinak. A včerejší trápení je zbytečnost a pokud se něco nevyřeší, stejně jednám ve chvíli, kdy mám jednat.

K čemu je to vůbec dobré:
– poznáte sami sebe, své myšlenky, postoje
– odhalíte své rutiny a poznáte zvyky ostatních lidí
– budete do lidí vidět, jejich slabiny a záměry
– přestanete plýtvat energií, rozčilovat se, zlobit se
– budete stále klidní a rozvážní, nic vás nevyvede z míry
– umožní vám to vstup do bdělých snů tím, že si bdělost přenesete i do spánku
– přestanete mít pocit “ztraceného času” v různých situacích v životě
– začnete vnímat maličkosti a budete z nich mít obrovskou radost
– padající list ze stromu vás naplní štěstím
– přijde k vám svoboda
– a mnoho dalších věcí, ale zkuste si to sami…

Praxe

Praxe je vlastně jednoduchá, uvědomujte si co nejvíce ze sebe i svého okolí, zaměřujte se na to co prožíváte, vnímáte, myslíte, mluvíte atd.

Můžete si to zkusit hned teď. Díváte se na monitor a vaše oči sledují jednotlivé řádky textu. Uvědomte si kde sedíte a v jaké poloze máte tělo, ruku na myši, jak dýcháte a vůbec celé prostředí okolo vás. Uklidněte myšlenky a zpozorněte, nic víc jenom vnímat. Čtěte text a snažte se ho vnímat. Když teď píšu tyto řádky, vnímám jak prsty běhají po klávesnici, jak se dívám na monitor a uvědomuji si polohu mého těla i zvuky okolí.

Úplně nejjednodušší (relativně) je jít po ulici a zkusit být bdělý jenom chvilku, než dojdete tam k té křižovatce, jenom těch pár kroků. Uvidíte, že to není nic jednoduchého, takto si uvědomte maličkosti, jako je obouvání bot, nastupování do auta atd.

Zkuste také k někomu přijít a něco mu říct, bděle. Vyslovujte slova zřetelně a pomalu, nic ve spěchu, jste v meditaci. Uvidíte jaká je to změna, oproti normálnímu nevědomému mluvení, kdy namluvíte tolik zbytečných slov. Dále můžete zkoušet všechno co vás napadne, bděle jíst, chodit, číst, dívat se na televizi, hrát počítačové hry, nebo třeba nakupovat v obchodě.

Z počátku je velmi těžké pozornost udržet na delší dobu, později je to stále snazší i ve vypjatých situacích. Časem se vytvoří jakési bdělé pozadí, které si uvědomuje věci okolo sebe sama, udržení pozornosti začne fungovat automaticky, aniž byste se na něj tolik zaměřovali. Ještě později vám bdělost přijde úplně samozřejmá a přirozená, dokonce se budete divit, proč to taky ostatní lidé nevnímají.

Nemusíte říkat: “právě teď sedím, právě teď jdu, právě teď dýchám” – jde to i bez myšlenek, prostě si nic neříkejte a dělejte to.
A co teď na konci tohoto odstavce? Jste stále bdělý? Co váš dech a poloha těla?

Bdělost a chůze

Chodíme, často, denně. Chodíme pro peníze do banky, na oběd, nakupovat, do kina. Chůze se stala automatickou činností, chodíme abychom někam došli, naše kroky mají cíl. Kolikrát ani nevíme, kudy jsme šli a co jsme viděli po cestě. Naše mysl je zaměstnaná každodenním přemýšlením.

Přitom v chůzi můžete objevit nejkrásnější meditaci, je to jednoduché, stačí jít a dívat se okolo sebe, nechat na sebe působit prostředí, uklidnit mysl, prohloubit dech a být. Najednou zjistíte, že chodíte rádi, jenom tak. Nepotřebujete jít někam, nemusíte mít cíl, sama chůze se stane cílem – tím nejkrásnějším.

Pokud budete pozorní při chůzi, začnete to cítit, tu energii, pohodu, vaše kroky budou jiné. Začnou to také cítit lidé okolo vás, ať jdete kamkoli, vaše chůze bude jako procházka v lese, klidná a naplňující. Lidé okolo vás si začnou říkat: ten člověk má dneska dobrý den, ale vy žádný lepší den mít nebudete, všechny vaše dny budou dobré.

Je to trochu škoda, že jsme z chůze udělali pouze prostředek k zisku a dosažení našich cílů.

Bdělost a dech

Pozorování svého dechu je jedním z nejúčinnějších nástrojů, jak utišit mysl. Není nutné měnit rytmus vašeho dechu, nemusíte dělat vůbec nic. Přesto pokud pozorujete dech, trochu se prohloubí. Pokud vnímám svůj dech, pravidelný nádech a výdech, po chvíli mám pocit jakoby mě tento vzduch pročišťoval. S každým nádechem jsou myšlenky slabší a pozornost ostřejší, jakoby se ve mě proháněl vítr.

Cvičení

S každým nádechem si představte, že vdechujete čiré, očistné, uvolňující energie. A s každým výdechem si představte, že vydechujete všechny překážky, stres a negativní emoce. Toto cvičení nevyžaduje žádné zvláštní místo k sezení. Lze je provádět v autě po cestě do práce, při čekání na zelenou, během sezení u počítače, když připravujete jídlo, uklízíte dům nebo když jste na procházce.

Několik rad

Nesnažte se proti myšlenkám bojovat, nebo je zapudit, jenom je tím posílíte. Pokud je chcete oslabit, zaměřte se dovnitř sama sebe a vnímejte svět okolo, aniž byste ho hodnotili.

Začněte den meditací, utišení myšlenek na počátku dne je důležité, je to takový malý rituál.Bdělost zkoušejte ve všech situacích, z počátku je snazší udržet bdělost když jste sami, při chůzi a jednoduchých činnostech.

Na začátku je praktikování bdělosti obtížné při jednání s lidmi a ve vypjatých situacích, postupem času se toto stává tím nejkrásnějším.Je snazší začínat hned ráno, než se snažit udržet pozornost uprostřed dne.Pokud jste unavení a v nudné situaci, kde máte potíže s bdělostí, změňte tuto situaci, nebo udělejte něco nevšedního.

Pokud na bdělost nemáte vůbec náladu, ani vás to zrovna nebaví, přečtěte si nějakou knihu nebo článek, který vás motivuje, také je dobré si vyměnit zkušenosti s někým, kdo bdělost praktikuje.Můžete si vytvořit deník, a tam si každý den zapsat jak jste byli bdělí. Bdělost často přechází i do snů, vznikají bdělé sny.

Pokud se přesto do bdělosti nemůžete přinutit, tak to nechte být a počkejte, až budete správně naladěni. Ať vám to rozhodování netrvá celý život.

Jenom vnímání

Po nějaké chvíli (u každého jinak dlouhá) nastane zvláštní věc. Budete se cítit odděleni od ostatního světa, najednou všechno do sebe zapadne, dokonalý systém, budete stát a dívat se na ten Matrix, na to hemžení okolo vás. Budete stát pevně a budete přesně vědět, co se děje. Předměty okolo vás ztratí jména, nebudou velká, malá, bílá, černá, jenom budou.

Stupně bdělosti

Existují různé úrovně bdělosti a vědomí není to pouhé bud spím nebo jsem vzhůru. Skutečností je, že můžete být plně bdělí, částečně bdělí a zcela neuvědomělí ve vašich snech stejně jako v běžném životě.

Zdroj: luciddreaming.wz.cz