Tibetská škola buddhismu nazvaná dzogčhen rozvinula systém duchovní praxe jógy snu, která je jednou z cest vedoucí k osvobození. 
Vychází z předpokladu, že substance veškeré existence, všech jevů, procesů a jednotlivců je neoddělitelnost prázdnoty a jasnosti – totalita, v tibetština nazyvaná künži, kterou si jedinec může uvědomit v podobě tzv. rigpy –uvědomění pravdy. Dokud si jedinec neuvědomí pravou povahu skutečnosti a mylně se domnívá, že věci nebo on sám je nezávislá existence oddělená od podstaty bytí, zmítá se – rozlišujíc subjekt a objekt – v nevědomosti duální mysli, které s sebou přináší lpění a odpor, a tedy utrpení. Tento stav se nazyvá sansára.
Veškerá zkušenost, tedy i spánek a sny, je iluzorní a vychází z nevědomosti, neboť neobsahuje inherentní, nezávislou podstatu v sobě samé.„Podstatou všech bytostí je tedy prázdnota, což znamená, že věcí nemají svou samostatnou, skutečnou existenci. A pokud je za skutečné považujeme, je to jenom konceptuální uchopení – dočasné a pomíjivé. Jakmile se podmínky, které určitou existenci podpořily, změní, vytvoří se nové podmínky a změní se i tato existence. Jestliže zapálíme strom, vznikne oheň, popel a nakonec po něm nezbude ani stopa. Kam se strom poděl? Podmíněny, konceptuálně vytvořeny, proměnlivy a pomíjivy je i náš subjektivní pocit o existenci našeho já.“ (Wangyal,2005, s. 172)
Z hlediska tibetského buddhismu se rozlišují tři druhy spánku: nevědomy spánek, sansáricky spánek a spánek čirého světla. Nevědomy, neboli hluboky spánek připomíná hlubokou temnotu a zažíváme jej jako vyprázdněnost bez sebeuvědomění nebo vědomí – zkrátka zmizíme. Sansáricky spánek je také nazyván velky klam a je to spánek, při němž se zdají sny. Wangyal (2002, s. 172-173) přirovnává tento spánek k velkému městu, kde se dějí nejrůznější věci: „Lidé se tam objímají, hádají, povídají si a vzájemně se opouštějí. Jsou tam lidé hladoví i zámožní, obchodníci i zloději, jsou tam krásná místa, chudinské čtvrti i místa, která vzbuzují hrůzu. V každém městě lze najít projevy všech šesti říší, a sansáricky spánek je městem snů, neomezenou říší mentální aktivity, která se rodí z karmickych stop našich minulych činů. Na rozdíl od nevědomého spánku, při němž hrubá pohyblivá mysl zaniká, vyžaduje sansáricky spánek účast hrubé mysli a negativních emocí. Zatímco příčinou nevědomého spánku je tělo, prvotní příčinou snu je emocionální aktivita.“ Spánek čirého světla nastává tehdy, jestliže jsme překonali nevědomost a dokážeme spočívat v bdělém uvědomění rigpy. V takovém případě tělo spí, ale vědomí se neztrácí v temnotě ani ve snech. (Wangyal, 2002) Co se tyče snů, ty vznikají z tzv. karmickych stop, což jsou otisky našich minulych činů.
Podle buddhismu každy fyzicky, verbální nebo myšlenkovy čin zanechává v proudu mysli stopy, jejichž souhrn podmiňuje každy okamžik prožívání jedince kladnym i zápornym způsobem. „Karmické stopy jsou jako fotografie, na kterych jsme zachytili všechny své zkušenosti. Každá reakce, vycházející z lpění a odporu, na jakoukoli zkušenost – na vzpomínky, pocity, smyslové vjemy či myšlenky – je jako stisknutí spouště fotoaparátu. V temné komoře svych snů pak tento film vyvoláváme. To, které z těchto snímků vyvoláme a kdy přesně k tomu dojde, je určováno druhotnymi podmínkami, s nimiž jsme se poslední dobou setkali. Některé obrazy či stopy se do nás hluboce vryvají vlivem našich silnych reakcí,jiné, vyvolané povrchními zkušenostmi, v nás zase zanechají jen nepatrnou stopu. Naše uvědomění osvětluje stopy, které byly stimulovány, jako světlo promítacího projektoru, a ty se projevují ve snu jako obrazy a zkušenosti. Splétáme je dohromady v jeden film, protože to je způsob, jakym se naše psychika dobírá smyslu, a vysledkem je příběh sestaveny z podmíněnych sklonů a navyklych identit – sen.“ (Wangyal, 2002, s. 33-34)
Tibeťané rozlišují tři druhy snů: běžné sny, které vznikají z karmickych stop, které mohou byt ne-lucidní nebo lucidní; jasné sny, které vznikají z transpersonálních karmickych stop a které mohou byt rovněž lucidní nebo ne-lucidní, a sny čirého světla, které jsou mimo dualitu subjektu a objektu a jsou tedy pouze lucidní. Rozdíl mezi běžnymi a jasnymi sny je ten, že zatímco první jsou podmíněny karmickymi stopami, druhé vycházejí z hlubší úrovně vědomí, která zahrnuje více „objektivního poznání, jež povstává z kolektivních karmickych stop a je přístupné vědomí, které není zapleteno v individuálních karmickych stopách. Vědomí pak není omezeno časem, prostorem ani minulostí člověka, a snící se může setkat se skutečnymi bytostmi, přijmout učení od skutečnych učitelů a získat informace, které pomohou jemu stejně jako dalším lidem.“ (Wangyal, 2002, s. 72-73) Sny čirého světla pak nejsou vymezeny obsahem snu, neboť se stírá rozdíl mezi objektem a subjektem a spící spočívá v čirém uvědomění.
Podle Wangyala (2002) mohou mít sny přínos z hlediska duchovní cesty, případně se mohou sny stát duchovní cestou samotnou. Rozlišují se zde čtyři kategorie z hlediska možného přínosu snu: zkušenost ze snu, vedení a rady, věštění, předávání učení. Vzhledem k jeho tvárnosti je ve snu možné učinit vše, co v bdělém stavu nemůžeme. V rámci zkušenosti můžeme např. léčit zraněnou psychiku, odstraňovat energetické bloky a střetávat se s temnymi aspekty své mysli. Co se tyče vedení a rad, jsou sny považovány za místo, kde můžeme požádat božstva a ochránce o radu tykající se např. diagnózy onemocnění. Podobně je tomu u věštění, které vychází ze skutečnosti, že zárodek budoucnosti je již obsažen v přítomnosti. V případě předávání učení se jedná o sérii snů, kdy navazuje jeden na druhy do té doby, než dojde k dokonalému předání učení do nejmenších podrobností. (Wangyal, 2002)
Aby člověk dokázal využít potenciál snů co nejlépe, je vhodné, aby byl lucidní. Úroveň lucidity může byt různá. „Zcela na povrchu si člověk možná uvědomí, že se mu zdá sen, ale je málo jasny a on nemá dost sílo ho ovlivnit. Lucidita se objeví a zase zmizí a logika snu získá nad vědomym záměrem snícího převahu. Na druhé straně mohou byt lucidní sny až neuvěřitelně živé, zdánlivě „skutečnější“ než běžná zkušenost v bdělém životě. S přibyvajícími zkušenostmi získáte ve snu více svobody, pevné hranice mysli zmizí, a vy budete moci ve snu uskutečnit doslova cokoli, co si zamanete.“ (Wangyal, 2002, s.140)
Rozvinutí schopnosti lucidního snění slouží v rámci dzogčhenu kromě již uvedeného k rozvinutí pružnosti mysli tím, že se ve snu učíme proměňovat vše, co potkáváme. Tato schopnost nám pak umožňuje snáze překonávat v bdělém stavu lpění a odpor. „Neexistuje hranice omezující naši zkušenost, kterou by nebylo možné ve snu zbořit; můžeme dělat, cokoli nás napadne. Když proboříme navyklá omezení zkušenosti, mysl bude stále pružnější a poddajnější. Nejdříve rozvíjíme luciditu a pružnost mysli, a pak tuto pružnost uplatňujeme ve všech oblastech svého života.“ Wangyal navrhuje následující činnosti, které rozvíjí pružnost mysli a rozšiřují meze našich možností: změna velikosti, množství, kvality, rychlosti, dosažení, přeměna, vyzařování, cestování, vidění, setkání, zážitek. V rámci změny velikosti nabádá k tomu, abychom se změnili do velikosti komára a následně se stali velkymi jako hora.
Co se tyče množství, pokud se v našich snech objeví jeden buddha, máme z něj učinit tisíc buddhů. Naopak z tisíců problémů udělat jediny. V rámci kvality změnit jakoukoliv negativní emoci v lásku. Z hlediska rychlosti můžeme jeden okamžik učinit celym světem nebo navštívit sto různych míst v jedné minutě. Jako příklad dosažení, kde můžeme dokončit vše, co jsme v životě nedokončili, uvádí Wangyal (2002, s. 145) tento svůj příklad: „Rok poté, co má matka zemřela, se objevila v mém snu a žádala mě o pomoc. Zeptal jsem se jí, co pro ni mohu udělat. Podala mi obrázek stúpy a požádala mě, abych ji pro ni postavil. Věděl jsem, že se mi to zdá, ale úkol jsem přijal, jako by šlo o skutečnost. V té době jsem byl v Itálii, kde platí celá řada stavebních omezení a místních nařízení. Nevěděl jsem, jak získat potřebná povolení, peníze ani pozemek. Napadlo mě tedy, že se zeptám svych ochránců. Právě to totiž doporučuje Mateřská tantra: jste-li postaveni před úkol, o němž si myslíte, že jej nedokážete zvládnout, požádejte o pomoc snové ochránce. Ochránci na mou žádost o pomoc zareagovali a projevili se.
Ve snu jsem viděl stát obrovsky strom bódhi, ktery ochránci náhle proměnili ve stúpu. V naší kultuře věříme, že postavíme-li stúpu pro člověka, ktery zemřel, pomáháme mu tím vstoupit do dalšího zrození. Má matka byla ve snu spokojená a já také. Cítil jsem, že jsem pro ni udělal něco důležitého, co pro ni zřejmě v Indii, kde zemřela, nikdo neudělal. Teď bylo její přání splněno, a měli jsme z toho oba velkou radost. Tento pocit se přenesl do mého běžného života.“ V případě přeměny se máme pokusit změnit v králíka, ptáka, psa, Garudu, draka, v rozlobeného člověka, v soucitnou bytost, v žárlivce, buddhu atd.
Proces vyzařování se od přeměny liší pouze tím, že, pokud se proměníme např. v buddhu, máme vyzařovat mnoho dalších těl, jež mohou prospívat jinym bytostem. Při cestování máme navštívit všechna místa, po kterych toužíme. V rámci vidění se můžeme podívat na dělící se buňky, své srdce při práci, vrcholek Mt. Everestu nebo podívat se na svět očima včely. Setkání můžeme využít k tomu, abychom se s kymkoliv z minulosti nebo s někym na vzdáleném místě. Máme možnost prožít jakykoliv zážitek, ktery jsme dosud nezažili jako projít zdí, dychat jako ryby, létat jako motyl atd. Wangyal (2002) zároveň upozorňuje, že tyto kategorie jsou pouze doporučení a nemáme zůstávat u těchto relativních konceptů, ale rozvíjet své vlastní nápady. Meze možností jsou mezemi naší představivosti.
Zdroj: 91281-849279864
Vedomie...podvedomie...sny 