Lucidní snění jako Pandořina skříňka

bba398ace5_33314578_o2Tvůrčí řešení problému obvykle probíhá ve čtyřech fázích: příprava – období aktivního shromažďování informací a testování; inkubace – fáze, kdy se vstřebávají nashromážděné informace; iluminace – spontánní vyjevení správného řešení; a verifikace – testování řešení. Přitom iluminace pravděpodobně probíhá v nevědomych oblastech, v této fázi by mělo dojít ke změně zaměnění pozornosti, během níž se rozšíří „asociační možnosti a vynoří se nové alternativy, takže dojde k reorganizaci daného problému.“ (Plháková, 2003, s. 298).

Ve většině případů z předcházející kapitoly nastala fáze inkubace (nebo její část), potažmo iluminace ve spánku. Pokud má však fáze inkubace proběhnout čistě automaticky, nabízí se otázka, jestli během lucidního snu nemůže vědomym vstupem do snu dojít k jejímu narušení, respektive k tomu, že tato fáze neproběhne. V širším smyslu to vede k otázce, jestli lucidita ve snu jako taková může zabránit přirozenému toku duševního dění. Takovou spekulaci uvádí např. Jeřábek (in Jeřábek & Správcová, 2005).

LaBerge (2006) uvádí, že pokud jsme ochotni připustit, že sny mohou léčit, měli bychom přijmout i možnost, že mohou škodit. Jak je to v případě lucidních snů? Lucidní snění samo o sobě je v podstatě zvyšené uvědomění a jako na takové na něj můžeme těžko vztáhnout hodnotící kategorie dobré-špatné, neboť vědomí není ani dobré, ani špatné.

Z hlediska úrovně vyvoje osobnosti však můžeme říct, že je dobré, pokud jsme vědomí co nejvíce, neboť tím vzrůstá paleta možností, z nichž můžeme volit; čím jsme vědomější, tím méně jsme omezení a více zodpovědní a svobodní. Domníváme se, že není opodstatněné Lucidní umění a nadprostorová lucidita apriori předpokládat negativně intervenující charakter vědomí do psychického dění. Pokud použijeme analogii k dechu – jakmile si uvědomíme svůj dech, aniž bychom jej ovlivňovali, dech se nezastaví, ani se nijak nenaruší, ale přirozeně prohloubí a tím se podpoří i jeho blahodárné účinky.

Na principu vědomého volného průběhu je založeno některé umění nebo extatické techniky. Např. při aztéckém tanci se tančící dostávají do stavu přirozené harmonie se sebou i přírodou,vše se děje spontánně a zároveň s plnym a ještě rozšířenym vědomím. V buddhistické a taoistické filosofii je podobny stav konečnym naplněním, v jejich tradiční terminologii se hovoří o wu-sin, stavu bez mysli. (Watts, 1997) Problém pravděpodobně nastává ve chvíli, kdy se proces začneme snažit nemístně ovlivňovat a řídit. Moss (2009) v tomto ohledu terminologicky rozlišuje mezi lucidním sněním, kdy se ego snaží snovy proces nemístně kontrolovat (zde by tedy mohlo dojít k případnym narušením), a vědomym sněním, kdy procesu, ve vyše uvedeném smyslu, necháváme vědomě volny průběh a bděle následujeme poselství snu.

Jinym možnym nebezpečím může byt síla a neobvyklost prožitků, jejichž integrace může byt nesnadná a případně může vést k mentální nerovnováze. Ball (2000) uvádí, že změna vnímání je v důsledku zvyšující se bdělosti nevyhnutelná, avšak integrovatelná do běžného života. Je také fakt, že vědomí může vrhnout světlo na některé aspekty naší osobnosti, které zatím nejsme připraveni integrovat. Prevencí je v takovém případě neusilovat násilně o dosažení lucidity za každou cenu. Ball (2000, s. 96-97) v takovém případě přirovnává lucidní snění k Pandořině skřínce: „For this reason alone it is wise not to try to force lucidity … each change of awareness occurs naturally and of its own accord. Trying to force it is like using crowbar to open a box. Pandora’s box ultimately contained Hope, but not before a great deal of sorrow was released into the world. You will wish to release your own inner joy and tranquillity, not things you cannot easily handle. Be gentle with yourself and work to achieve a sense of balance within.“18 Dalším možnym úskalím může byt to, že jakmile se jednou naučíme vstupovat do snového světa a ovládat jej, hrozí nebezpečí, že – vyjádříme-li se psychoanalytickym slovníkem – vložíme více libida do snového, než běžného života.

Specifickym negativním zážitkem je tvz. spánková paralyza, během které se subjekt dostává do stavu, kdy, ačkoliv při vědomí, se nemůže pohybovat. Zároveň se mohou dostavit halucinace v podobě vibrací, hlasitych zvuků a děsivych figur v jeho blízkosti. Zkušenost se může proměňovat, může dojít k pocitu vytahování z těla nebo propadání se do postele. Pravděpodobnou příčinou je, že zatímco mysl je probuzená, tělo zůstává v paralyzovaném stavu REM spánku. V těchto případech se doporučuje se uvolnit a nechat stav přirozeně odplynout, neboť snaha o vyproštění může navyšovat pocit úzkosti. (LaBerge & Rheignold,1990)

Zdroj: 91281-849279864

Reklamy

8 thoughts on “Lucidní snění jako Pandořina skříňka

  1. Zažila som spánkovú paralýzu spolu s lucidným snom. V obyvačke som spala so svojim synom. Snívalo sa mi, že na našom balkóne stojí žena s dieťaťom. Cítila som, že sú to cudzí ľudia, ktorí tam nemajú čo robiť. Chcela som vstať, no nedalo sa mi, chcela som kričať, “choďte preč!” nevedela som však vydať žiadny zvuk, len som chrčala. Vtedy ku mne, ešte stále vo sne, prišiel môj syn – a prišiel aj naozaj, lebo ho zobudili zvuky, ktoré som zo sna vydávala. Celý vystrašený kričal:” mami, mami, čo ti je ?”- myslel si, že sa dusím.

    Like

  2. Angelika, Pavel Karpeta opisoval vo svojich článkoch aj podstatu snívania https://viziebosorky.wordpress.com/?s=karpeta&submit=H%C4%BEada%C5%A5

    Písal, že okrem našej duše aj náš duch-vedomie cestuje do snov. Občas sa stane, že naša duša je viac vzdialená ako náš duch, my si už uvedomujeme, že sa prebúdzame, ale necítime ešte svoje telo, lebo duša nestihla návrat v rovnakom čase ako duch. Vtedy nastáva tá paralýza. V opačnom prípade, ak je duch vzdialenejší ako duša, tak po prebudení sme našim vedomím ešte vo sne, ale telom už sme hore. Táto varianta sa mi stala viac krát, že som seba vnímala ešte vo sne a už som bola hore, teda vedomie nestihlo návrat do tela zarovno s dušou.
    Takže u teba… ty si už vnímala v bdelom stave že sa budíš a nemôžeš sa pohnúť, rozprávať, lebo tvoja duša bola veľmi vzdialená od ducha a tá nerovnováha spôsobila ten stav. Bdelý stav si začínam uvedomovať až po nejakej chvíli.

    Alebo ťa zaľahla nejaká energia vo sne 😆

    Like

  3. dobrý článok, vďaka…sny si väčšinou nepamätám, iba tento, lebo bol príliš živý a až na malý detail (žena s dieťaťom na balkóne) bolo všetko totožné – prostredie, ja a môj syn. Je obdivuhodné, ako na všetko rýchlo reaguješ:-).

    Like

  4. Výlety astrálneho tela:-) Približne pred rokom som objavila náhodným výberom v knižnici autora menom Dr. T. Lobsang Rampa, konkrétne jeho knihu Tretie oko. Jeho štýl písania ma tak zaujal, že som začala od neho čítať všetko. Niečo bolo lepšie, niečo slabšie….a vďaka vášmu komentáru som si spomenula, že som si stiahla a vytlačila jeho knihu Škola esoteriky. Je to inštruktážny kurz, ktorý sa okrem iného zaoberá aj astrálnymi cestami. Vtedy som ešte nebola pripravená, skúsim sa tomu venovať teraz.. A ešte jedna zaujímavosť: keď mám nejaký problém a zadám otázku nášmu milému google-mu, väčšinou nájdem odpoveď u vás, vďaka

    Like

    1. Angelika o pánovi Rampovi mi písal známy ako hltal jeho knihy. Poposiel mi ich PDF verzie, ale nedostala som sa zatiaľ k nim. Som nastavená na iné témy, ktoré ma lákajú a dostávam tak odpovede. Tiež čo neviem, vygooglim a ak mi to nájde moju stránku, tak sa len smejem. 😆

      Som rada, že si vynaliezavá a vieš ako a kde hľadať. Dúfam, že zistíš, či nastal správny čas. Tiež po tom túži,, ale svojou cestou, nie spôsobom vyťahovania z tela inými bytosťami.

      Krásny večer Angelika

      Like

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

w

Connecting to %s