imagesČlověk, který se nachází v patologickém stavu, obvykle tuto svou patologii nepozoruje. Tady je namístě přísloví: „Vidím třísku v oku svého bratra, ale trám v oku svém nikoliv.“ Tento trám je vlastní patologický stav, jejž obyčejně nepozorujeme, neboť jsme si na něj zvykli a je pro nás normální. Ani už nevíme, jak bychom se bez něj cítili. A nepoznáme to, dokud jej neodstraníme. Takže zatím nemáme s čím srovnávat.

Zahleďte se pozorně na lidi v okolí a uvidíte, že obvykle nevnímají vlastní problémy, které ostatní přímo bijí do očí. Například váš kolega v práci je stále podrážděný, kritizuje maličkosti na lidech kolem, neustále křičí a  rozčiluje se pro nic a za nic. Ale pokud se ho zeptáte, proč je tak nazlobený, nejspíše vám začne agresivním způsobem dokazovat, že se vůbec nezlobí, že je dobrák, je mu fajn a je klidný jako nikdy předtím.

Nebo jiný člověk: je neustále na kohosi nebo cosi naštvaný a má věčně špatnou náladu. Pokud mu začnete vysvětlovat, že takový stav je patologický, nebude vám rozumět, jen se ještě více urazí a nyní bude naštvaný už i na vás. A vy si tak uděláte dalšího nepřítele, i když jste původně chtěli člověku upřímně pomoci a začali jste rozhovor s nejlepšími úmysly. Ten člověk není ve stavu pochopit a přijmout fakt, že se nachází v patologickém stavu, protože neví, že může existovat stav jiný; protože neumí tento stav změnit. Tento fenomén se nazývá mutace vědomí. Jeho podstata spočívá v tom, že způsob, jakým člověk vnímá okolní svět, se nepozorovaně mění vlivem zásahu jakýchsi vnějších faktorů, působících na člověka.

Člověk se tak dostává do emocionálního pole cizí energetiky. Vypátrejte, jak tento vliv působil, kdo byl jeho původcem, jak poškodilo energetiku daného člověka, protože on sám to udělat nemůže, stejně jako to nedokáže většina lidí. Toto energetické působení mění jeho hlavní energetický proud, proud se snaží odstranit celý energetický systém člověka. A ten to vůbec nepozoruje. Následně se v důsledku poškození energetického systému mění i nálada – člověk je skleslý, nebo naopak nepřirozeně exaltovaný, je bez života nebo naopak hyperaktivní, vzrušený a propadá hysterii.

Pokud cizí energetika působí trvale (a obyčejně to právě tak bývá), nálada člověka bude trvale deformovaná. On neví, že je takovým v důsledku patologického působení zvenčí. Myslí si, že je to jeho pravá podstata, že on už je prostě takový, jaký je, a jiný že být nemůže. Přitom může i zapomenout, kdy se naposledy cítil lehce a vesele, zapomenout jednou provždy a zabřednout do svého patologického stavu natolik, že už ani nebude mít potřebu se k normálu vracet.

 A skleslost nebo podrážděnost bude jeho obvyklým a přirozeným stavem. Dokonce tomu ani nerozumí a neuvědomuje si, že by se s tím mělo něco dělat. Takový člověk může jako obehraná deska neustále tvrdit: „Se mnou je všechno v pořádku, já žádné problémy nemám.“ Ostatně pokud člověk hovoří takto, je to první příznak toho, že má problémů až nad hlavu.

Člověk, který se naučil kontrolovat stav své energetiky, se nikdy nepoddá depresi, jež se objevila kdoví odkud a padla na něho. Takový člověk ví, že deprese není normální stav. Je to patologie a znamená to, že je třeba zapracovat na své energetice a tuto patologii odstranit. Člověk, který se naučil ovládat svou energetiku, vždy ví, že z deprese se lze dostat, a je přesvědčen, že tuto cestu ven nalezne. Proto nezoufá, a ač je mu hodně těžko, nesahá po pistoli ani nevyskakuje na parapet okna v jedenáctém patře. Klidně pátrá po energetické příčině svého depresivního stavu, a když ji najde, odstraní ji.

Vždy jak už víme, energetika je základem činnosti celé naší psychiky. Deprese není nic jiného než následek patologických změn v energetickém systému. To znamená, že i s odstraňováním deprese je třeba začít u energetiky a její normalizace. Deprese, skleslost, špatná nálada, urážlivost, podrážděnost, to vše jsou mutace vědomí. Pokud by lidé věděli, že to není normální stav, ale patologický, a že vrátit se do normálu může každý, pokud o to bude stát, snížil by se výrazně počet sebevražd. Lidé by neutápěli svůj žal v alkoholu, nehledali by spásu v drogách, neupadali by do zoufalství. Absolutně každý podléhá mutaci vědomí.

Jak se tedy naučit tyto mutace rozpoznávat, aby bylo možné s nimi bojovat?

K tomu je především zapotřebí, aby tyto stavy bylo s čím srovnávat. Stejně jako v tmavé místnosti nebude vidět černá kočka, tak ani člověk, jenž se právě nachází v patologickém stavu, nepřizná svou patologii. Abychom černou kočku v tmavé místnosti zahlédli, musíme otevřít dveře tohoto pokoje a vyjít na světlo. Aby člověk rozpoznal svou patologii, musí se na ni podívat úkosem. Těžké patologické stavy, kdy už si člověk ani s největším úsilím nemůže vzpomenout, že by byl někdy jiný, jsou poměrně vzácné. I ten nejskleslejší, nejustrašenější, nebo naopak nejvíce rozčilený člověk vyvedený z míry se alespoň jednou v životě cítil klidný, sebejistý, svobodný a radoval se ze života.

Připravte se: abychom mohli překonat mutace vědomí, budeme nyní vzpomínat na pozitivní pocity ze svého života. A nejen vzpomínat, budeme si je vyvolávat ve svém vědomí jako fotografie ve vývojce. Potom budeme tyto snímky vyjasňovat, zaostřovat a nakonec je pevně uchytíme ve své paměti. Jinými slovy, nyní budeme vytvářet náš standardní stav. Ten stav, podle nějž se budeme moci kdykoliv naladit, dostaví-li se patologie, a ke kterému se budeme vracet ve všech kritických a složitých momentech života.

Z knihy Oslobodenie-Ako sa stať odolným voči ochoreniam a neúspechom Dmitrij Veriščagin