mind-development_800_800_0Již dlouho před zrozením psychoanalýzy věděli proslulí řečtí lékaři Eskulapos a Hypokrates o existenci takzvaného „vnitřního rozumu”. Psal o tom také Paracelsus. Ve 20. století Sigmund Freud v lidském rozumu vyčlenil několik „vrstev”: ego, id, super ego a podvědomí, a každému přidělil určitou funkci. Freudův model sehrál velice důležitou roli v rozvoji psychoterapie a psychologie. Pak se objevily jiné modely: jungianská psychoanalýza, automatické písmo doktorky Mellové, Wienerův kybernetický model, behavioristický model, gestalt terapie, transakční analýza, NLP, ericksonovská hypnóza a jiné.

V současné době dospěli psychoterapeuti a psychologové k názoru, že lidský rozum lze symbolicky rozdělit na dvě části: vědomý rozum a podvědomý rozum. A každý z nich má schopnost myslet samostatně. Jak jistě chápete, toto dělení je symbolické. Člověk je celistvá osobnost. Já si myslím, že podvědomí je tou částí nevědomé a nepoznané lidské bytosti, kterou je zapotřebí rozluštit.

Například v tomto okamžiku, když čtete tyto řádky, vidíte stránku a vytištěná písmena, přemýšlíte o smyslu slov a zároveň dokážete slyšet určité zvuky, pociťovat teplotu vzduchu, vnímat určité pocity ve svých rukou a jiných částech těla. A dokážete si všimnout změny dýchání a pocitů ve svalech těla. Co se stalo? Ukázalo se, že před tím, než jsem vás upozornil na všechny tyto pocity a zvuky, vědomě jste je nevnímali. Ale vaše podvědomí je vnímalo a navíc mnoho dalšího. Vnímání nevědomého rozumu je zřejmě mnohem širší a hlubší. Vždyť podvědomý rozum vnímá samotnou REALITU. Nejen to, náš podvědomý rozum, jako informačně-energetický systém, obsahuje informaci o jakékoliv události na jakémkoliv místě vesmíru. Stejně jako v každé buňce je na genetické úrovni zakódována informace o celém organizmu, v každém člověku je informace o celém Vesmíru, jehož částí je. Vesmír, Bůh je celistvým organizmem a každý z nás pro něj plní svou specifickou funkci. 

Podvědomí se podobá ponořené části ledovce, je podstatně větší než vědomí a je před námi skryté. Podvědomí uchovává všechnu informaci o našem životě, která je nahrána na „drážkách” pěti lidských smyslů. Mechanizmus paměti, řízení všech funkcí organizmu prostřednictvím centrálního nervového systému, reflexy a instinkty, mechanické činy a zvyky, zrození myšlenek a chování, to je zdaleka neúplný seznam služeb, které nám prokazuje podvědomý rozum. Tak tedy přestaňme s ním bojovat a získejme v něm věrného spojence.

Pro úspěšnou práci s podvědomím je nutno vědět o některých zvláštnostech jeho „povahy”.

První (a hlavní) – VYTVÁŘENÍ A UDRŽOVÁNÍ MODELU SVĚTA.

Právě náš podvědomý rozum prostřednictvím určitého programu vytváří pro každou lidskou bytost unikátní model Reality. Ve světle této funkce jsou pochopitelné i ty ostatní.

Ochranná funkce

Teď, když váš svět je vytvořen, je třeba jej udržovat a ochraňovat. Není důležité, kde se nacházíte a co děláte, vnitřní rozum ani na vteřinu neztrácí bdělost. Je náš věrný ochránce. Ale často mu dovolujeme stát se žalářníkem, a tehdy nám brání v překročení hranic světa, který stvořil. Přičemž z nejlepších pohnutek, v zájmu našeho klidu.

Řízení životních funkcí organizmu

Prostřednictvím mozku, centrálního a periferního nervového systému kontroluje podvědomí vše, co se děje v našem organizmu. Proto lze ve stavu hypnotického transu sugerováním změnit teplotu těla, puls, krevní tlak, zrychlit proces hojení.

Mnozí lidé byli svědky toho, jak hypnotizéři na pódiu nutili lidi ve stavu transu padat z pódia, nebo si propíchávat kůži bez následků pro zdraví, nebo dělat věci, které jsou nemožné ve stavu obvyklého uvědomění.

Ale hypnózu a autohypnózu je možno využívat prospěšnějším způsobem. Například, pokud v průběhu operace nemocnému v narkóze zprostředkujeme správné sugesce, pooperační období proběhne bez komplikací a výrazně se zkrátí.

Druhá funkce – VYTVÁŘENÍ OSOBNÍHO PŘÍBĚHU (OSUDU).

Tímto se podvědomí zabývá od našeho narození. V podvědomí se uchovávají všechny informace o našem životě a životě našich předků. Určitý vztah k sobě a okolnímu světu dostáváme již při narození. Předává se nám podvědomě od našich rodičů. Pak dospíváme, sbíráme zkušenosti a náš vědomý vztah k okolnímu světu se stále mění, ale podvědomí může zastávat názory, které se vytvořily již na začátku života. Pokud se ve vašem dětství odehrála událost, jež na vás silně zapůsobila, musíte vědět, že nějaká část vašeho podvědomého rozumu to, co se přihodilo, stále vidí očima dítěte a ovlivňuje váš život. Proto je velice důležité přehodnotit osobní příběh a změnit podvědomý vztah k mnohým událostem minulosti.

Tady je příklad z mé praxe. Do mé ordinace přišel 17letý mladík. Měl strach z jízdy trolejbusem a autobusem, metrem a výtahem. Jakmile nastoupil do dopravního prostředku, začínalo mu být nevolno. Přičemž on sám neměl tušení o příčině takového chování. Nic se ale neděje jen tak. Naučil jsem ho komunikovat s podvědomím a mladík položil první otázku, zdali se v jeho životě odehrála nějaká událost, která zapříčinila toto chování. Odpověď byla kladná. Řadou otázek jsme zjistili jaká. Stala se, když mu bylo osm let. Jako trest za nějaké provinění jej rodiče zamkli na dlouhou dobu do tmavé spíže. Po několika letech se kvůli drobnému chuligánskému přestupku dostal na policii a strávil noc ve vyšetřovací vazbě sám v cele. Od té doby se v něm zahnízdil strach, protože jeho podvědomí spojilo tyto dvě události a udělalo určitý závěr: uzavřený prostor může ohrozit jeho svobodu. Po tom, co jsme si plně uvědomili příčinu, podařilo se nám lehce zvládnout samotný problém. Je zajímavé, že po seanci se mladík dlouho a s potěšením vozil v trolejbusu, až ho to jednoduše omrzelo.

Paměť

Mechanizmus paměti také spadá pod pravomoc podvědomí. Právě tam se „točí” a uchovává film o našem životě, který je zaznamenán na „drážkách” pěti lidských smyslů. Při použití hypnózy nebo autohypnózy lze jednoduše zreprodukovat fragmenty tohoto filmu. Často je třeba kořeny toho či onoho onemocnění nebo problému hledat v událostech minulosti. Vždyť tehdy, v minulosti, jsme sami zahnali duševní bolest hluboko dovnitř, ve snaze zapomenout na to, co bylo její příčinou. Takovým způsobem ztrácíme vědomou kontrolu. A tato „tříska” sedí v podvědomí dlouhé roky, v určitých situacích vylézá, působí bolest a trápení.

Podvědomý rozum všechnu informaci, jež přichází zvenčí, vnímá doslova

Například lékař, který nedokázal vyléčit nemocného člověka nebo nezná jiné metody léčení, řekne: „Promiňte, ale myslím si, že medicína je tady bezmocná.” A nemocný se může přestat léčit, poněvadž věří, že jeho neduh je nevyléčitelný. V současné medicíně je mnoho nemocí zařazeno do skupiny „nevyléčitelných”. Jenže měli byste vědět, že jsou nevyléčitelné pouze těmi známými metodami, kterými se pokouší léčit naše oficiální medicína. ^Ale jakákoliv nemoc se stává vyléčitelnou, když je člověk připraven vzít na sebe odpovědnost za její vznik.

Jak často se vám stávalo, že jste používali výrazy jako „zvedá se mi z toho žaludek”, „neber si to tak k srdci”, „jednoduše to nemohu strávit” aj. Tady je příklad z praxe.

Do mé ordinace přišla starší žena, která si stěžovala na hojné vyměšování slin a nepříjemnou chuť v ústech, která ji všude pronásledovala. Nechala si udělat všechny rozbory, byla na vyšetření prakticky u všech odborníků, avšak nic se nezjistilo. V zoufalství přišla za mnou. Po tom, co se pacientka naučila komunikovat s podvědomím, pověděla mi příběh o tom, jak se před půlrokem pohádala se svou nejlepší přítelkyní, když se k ní zachovala velice nepoctivě, ale nepřála si uznat svou chybu. Příběh skutečně nebyl z nejpříjemnějších. Na konci vyprávění pacientka vyslovila následující větu: „Tato událost ve mě zanechala velmi nepříjemnou pachuť. ” Žena se s údivem podívala na mě a vykřikla: „Pane doktore! Cožpak je to skutečná příčina?” Sama odpověděla na svou otázku.

Doporučil jsem jí zajít za svou bývalou přítelkyní, o všem jí povědět a požádat o odpuštění. Po nějaké době tato žena za mnou přišla a svěřila se se svou radostí. Znovu si mohla vychutnávat jídlo a obnovila dobré vztahy s přítelkyní. Také projevila přání zapracovat na jiných problémech.

A jak často mám možnost slyšet od svých pacientů takovou větu: „Pane doktore! Mám celou „kytici nemocí!”” V takových případech se vždy ptám, zda mají rádi květiny. „Samozřejmě, pane doktore. Květiny máme moc rádi!” odpovídají. Tak možná proto celý život „vážete” své nemoci do velkých kytic, protože se vám líbí? Protože rádi trpíte svými slabostmi, litujete se. Právě proto při setkání se svými známými rádi probíráte „květinový záhon” svých chorob. Pak se nedivte, že tato „zahrádka” vzkvétá a každým rokem se na ní objevují nové „květinky”.

Samostatnost myšlení

Podvědomý rozum má schopnost řešit samostatně, jakou informaci nám předloží, při tom však něco vynechá, něco překroutí a něco zobecní. Ale dělá to podle našich pozitivních záměrů.

Například tříletá holčička se neopatrné rozhoupe na houpací židli a spadne. Potom se bojí sednout si nejen na židli, ale také do křesla. Dětské podvědomí ještě nerozlišuje mezi židlí a křeslem. Pro něj jsou to předměty, na kterých se sedí, všechny je zobecňuje. V tomto případě podvědomí vyvolává strach ze židlí, čímž plní pro dítě ochrannou funkci. Později, když si dítě uvědomí rozdíl mezi houpací a obyčejnou židlí, jeho strach pomine.

Jiný příklad. Tentokrát ze života dospělých. Žena, již jednou obelhal nebo urazil blízký muž, událost zobecní a udělá závěr: „ Všichni muži jsou svině” nebo „Neexistuje ani jeden správný mužský”. Teď ve svém osobním životě potkává právě takové muže, jelikož příslušné myšlenky je doslova přitahují. A i kdyby se nějaký muž k ní zachoval s úctou a projevil známky pozornosti, její podvědomí stejně zkreslí vnější informaci.

V mé ordinaci sedí manželský pár. Manžel, který je naprosto přesvědčený, že si nezaslouží pozornost jiných lidí, si stěžuje na to, že jeho žena vůči němu neprojevuje žádné známky pozornosti a péče. Po tom, co jsem si s nimi dosti dlouho popovídal, přesvědčil jsem se, že se manželka naopak k němu chovala s pozorností, péčí a úctou a určitým způsobem je projevovala. Ale protože tyto projevy protiřečily jeho zobecnění ve vztahu k vlastní hodnotě, v pravém slova smyslu ženu neslyšel. Když jsem obrátil jeho pozornost na určitá vyjádření manželky, řekl, že neslyšel, že by mu to říkala. Když jsem jej doslova přiměl všimnout si manželčiných známek pozornosti, okamžitě je zkreslil: „Říká to proto, že ode mě něco chce.”

„Možná, že uvnitř nás sedí někdo cizí?” zeptáte se. Samozřejmě že ne. Lidská osobnost je celistvá osobnost. A dělení na vědomí a podvědomí je symbolické. Takové dělení je jen způsob, jak mluvit o neprobádané stránce lidské osobnosti. Jednoduše v každém z nás je nevědomá a ne zcela poznatelná oblast, která z nás, lidí, dělá záhadné bytosti. A my musíme usilovat o rozluštění tohoto tajemství za každou cenu. Tím spíše, že na tom záleží náš život.

Všechny lidské problémy (nemoci, stresy) jsou výsledkem, nesouladu vědomých přání a podvědomých záměrů. Jde tady o to, že náš podvědomý rozum ví o nás samotných a o našich^ životně důležitých záměrech mnohem víc. Navíc si pamatujte, že podvědomí je přímo spojené se samotnou REALITOU neboli s Bohem. A náš vnitřní rozum uskutečňuje svůj vklad do vesmírného procesu evoluce. Proto je velice důležité, aby mezi tím vědomým a podvědomým byl soulad, harmonie.

Z knihy Dohoda s nemocí Valerij Sinelnikov

Pokračovanie: Ako nadviazať spojenie s podvedomím

Reklamy