higher-consciousness1

Maharadž se často vyjadřuje v tom smyslu, že vědomí je jediné ,jmění‘, se kterým se vnímající bytost narodí. To je, jak říká, jasné a očividné. Skutečnost je však taková, že to, co je narozeno, je vědomí, které ke svému projevení potřebuje nějakou formu, a touto formou je fyzické tělo.

Co dává vnímající bytosti schopnost vnímat, tedy schopnost zaznamenávat pocity a reagovat na podněty? Co je tím, co odlišuje živou bytost od mrtvé?

Je to pocit bytí, poznání přítomnosti, vědomí, aktivizující duch, který oživuje fyzickou formu těla. Vědomí samo sebe projevuje v individuálních formách a uděluje těmto formám zdánlivou existenci. Prostřednictvím takovéhoto projevování vyvstává v lidských bytostech představa odděleného ,já‘. Absolutno se v každé individualitě odráží jako uvědomění, a takto se čiré Uvědomění stává sebeuvědoměním, neboli vědomím sebe sama.

Objektivní vesmír je v neustálé změně, neustále vytváří a rozpouští nesčetně forem. Kdykoliv je forma vytvořena a naplněna životní silou (pránou), současně s tím se odrazem absolutního uvědomění ve hmotě automaticky objeví vědomí (čétaná). Musí být jasně pochopeno, že Vědomí je odrazem Absolutního Uvědomění ve hmotě (v tělesné formě), což s sebou přináší pocit dvojnosti (duality). Čiré Uvědomění, Absolutno, je na rozdíl od tohoto vědomí bez počátku a konce; k tomu, bez potřeby čehokoli jiného než Sebe Sama. Uvědomění se stává vědomím pouze tehdy, má-li objekt, v němž se může odrazit. Mezi čirým Uvědoměním a uvědoměním odráženým jako vědomí je, jak říká Maharadž, propast, kterou mysl nemůže překročit.

…..Odraz Slunce v kapce rosy není Sluncem!

Projevené vědomí je časově omezené, neboť mizí v okamžiku, kdy fyzická forma, kterou obývá, dojde svého konce. Přesto je to podle Maharadže jediné ,jmění‘, se kterým se vnímající bytost narodí. A projevené vědomí, jež je pouze spojením vnímající bytosti s Absolutnem se stává prostředkem, díky němuž této bytosti vyvstává naděje na dosažení zdánlivého osvobození se od ,individuality‘, za niž se považuje. Jestliže vnímající bytost splyne se svým vědomím a pokládá je za Átman, za svého Boha, může doufat, že získá to, co pokládá za nedosažitelné.

Co je skutečnou podstatou tohoto oživujícího vědomí?

Jistě to musí být hmotná látka, protože bez fyzické formy nemůže toto vědomí přetrvávat. Projevené vědomí může existovat pouze za předpokladu, že jeho příbytek, tělo, je udržováno v přiměřeném a obyvatelném stavu. Ačkoli je vědomí odrazem Absolutna, je časově omezeno a může být udržováno pouze potravou sestávající z pěti elementů, tedy fyzickým tělem. Vědomí přebývá ve zdravém těle a opouští ho, když tělo umírá. Odraz

…..Slunce nelze spatřit v zakalené, ale pouze v čiré kapce rosy.

Maharadž často říká, že povahu a funkci vědomí můžeme pozorovat v běžných stavech spánku, snění a bdění. V hlubokém spánku se vědomí ukládá do stavu vnitřního klidu, kdy je nepřítomno. Není tu žádný vjem něčí existence nebo přítomnosti, natož existence světa a jeho obyvatel nebo nějakých představ omezenosti a osvobození.

Je tomu tak proto, že není přítomna samotná představa ,já‘. Ve stavu snění se rozhýbe nepatrná tečka vědomí, a i když spící jedinec není ještě plně probuzen, ve zlomku sekundy se v této tečce vědomí vytvoří celý svět, s horami a údolími, řekami a jezery, městy a vesnicemi, s budovami a lidmi různých věkových kategorií, včetně samotné snící postavy. A nejdůležitější na tom je to, že ten, kdo sní, nemá možnost ovlivnit činnost vysněných postav! Jinými slovy, ve zlomku sekundy je vytvořen nový svět, jenž je uměle vykonstruován ze vzpomínek a představivosti, a to pouze díky jedinému pohybu nepatrné tečky vědomí. Maharadž proto říká: „Představte si tu mimořádnou sílu vědomí, když pouhá tečka vědomí může obsáhnout a vytvořit celý vesmír.“ Jakmile se snící probudí, jeho snový svět a snové postavy zmizí.

Co se stane, když odejde hluboký spánek i snový stav, a objeví se opět vědomí?

Je tu bezprostřední pocit, pocit existence a přítomnosti, ale ne přítomnosti ,mé‘, ale přítomnosti jako takové. Brzy však mysl převezme vedení a vytvoří ,já‘- představu a uvědomění sebe jako těla.

Maharadž nám opakovaně vysvětluje, že jsme si natolik navykli považovat se za tělo, které má individuální vědomí, že nám přijde nesmírně obtížné přijmout, nebo dokonce pochopit, jak to vlastně je. Ve skutečnosti je to vědomí, které se projevuje v bezpočtu těl. Je proto důležité na základě zkušenosti pochopit, že zrození a smrt, vysvětlované jako události v prostoročase, jsou pouze začátkem či koncem pohybu v toku vědomí. Pokud toto pochopíme, též si uvědomíme, že ve svém prapůvodním stavu jsme čiré bytí-uvědomění-blaženost, a při dotyku s vědomím, jsme pouhými pozorovateli různých pohybů ve vědomí (přičemž zůstáváme od těchto pohybů ve vědomí naprosto odděleni). To je nepopiratelný fakt, protože nemůžeme být tím, co vnímáme; vnímající musí být odlišný od toho, co vnímá.

Z knihy  JÁ, SKUTEČNOST O SOBĚ Moudrost Šrí Nisargadatta Maharadže