SEN

Ve snech vstupujeme do jiných rovin reality bez plné účasti vědomého já. Naše existence není jen bdělý stav, ale i sen. Sen je náš další, stejně významný život.

Ve snech vnímáme duši. Něco zapomeneme, něco z části využijeme. Sny pomáhají fyzicky orientovanému já pochopit nedávné zkušenosti.

senVšechna ostatní já vnímáme ve snech, ale ne vědomě. V paměti nám bohužel zůstane jen poslední fáze snu. Ta je většinou zkreslena, protože je převedena do fyzických měřítek. Některé sny, které nejsou spojeny s každodenními aktivitami a jsou v hlubokém spánku, jsou kontaktem s duší a ostatními realitami. Ve snu pracujeme a děláme to vědomě. Nám to však připadá, že nevědomě, protože si z toho nic nepamatujeme.

Ve spánku vědomí často opouští tělo. Jsme schopni komunikovat s lidmi na jiných rovinách reality, ale stále si udržujeme svůj fyzický vzhled. Promítáme události do fyzických rovin, do hmotné podoby. Neztrácíme kontakt se svým bdělým stavem, jen se na něj plně nesoustředíme, odvracíme pozornost jinam. Ve dne se tento proces obrací. Od ostatních svých já přijímáme informace. Mnoho lidí podniká výlety do jiných rovin realit, plave jinými proudy vědomí ve stavu bdělosti.

Hranice mezi nimi jsou zdánlivé, záleží na našem stupni vývoje. Jsme součástí jednoho vědomí. Jakmile usneme, ocitneme se v prostředí, kam se dostaneme po smrti. Ve spánku existuje posloupnost stejně jako v životě. Obracíme pozornost na jiné dimenze. Naše bdělé já přitom sní.

My sami jsme autorem svých snů stejně jako života.

Považujeme sny za pouhé iluze, ale oni jsou stejné nakonáš život. Snažíme se sny vyložit podle měřítek fyzického světa. Je však potřeba překročit omezení našeho vědomí. Sen je však pravda a je daleko přirozenější. Sny jsou souvislé. Fyzický svět činí rozdíl mezi myšlenkou a předmětem, ale ve snu je to totéž. Ve spánku jsme tvořivější.

Pátrejme po snech. Je to naše posmrtná realita. Ve snu řešíme opravdu své problémy, zatímco v bdělém stavu si pouze uvědomujeme možnosti a způsoby jejich řešení, které jsme se naučili.

Ve snu se setkáváme s průvodci, s přáteli z jiných částí světa, učíme se, řešíme problémy.

Pokud jsme spokojeni se svou fyzickou realitou, máme nejlepší podmínky pro objevování vnitřního světa. Učíme se zde vytvářet svoji fyzickou realitu. Neměli bychom se pouštět do studia snů pokud máme deprese – budeme mít více negativnější sny.

SNÍCÍ JÁ silný sjednocující prvek naší identity. Je stejně složité jako bdící já. Velká výhoda je pokud se naučíme operovat se snovými vztahy.

SPÁNEK

Vnitřní potřeba spánku se nedá měnit, změnit je možné styl spánku. Dlouhý spánek je nevýhodný ( 10 – ti hodinový ). Výsledkem je lenost. Je to lenost duševní – duše je dlouho oddělena od těla a fyzická – ztrácí se svalová pružnost.

Lepší je spát 2 x 3 hod. Je potřeba si to však vsugerovat. Kratší a častější spánek má důkladnější obnovení, efektivnější využití energie, vědomí vyjde z mlhy. Ideální je spát 5 hodin. Kdo potřebuje víc, může si v průběhu dne zdřímnout. Nebo spát 4 hodiny a potom 2 x 2 hodiny. Tělo dokáže načerpat nové síly během poloviny času, který nyní prospíme. Vsugerovali jsme tělu, že musí spát jistý počet hodin (většinou mnoho hodin ). Změnou- úpravou počtu hodin budeme mít lepší paměť a zdraví.

Proto rozdělme 6 – 8 hodin spánku minimálně na dvě části.

Přestanou mizet hranice mezi jednotlivými já. Přinese to vyléčení schizofrenie a depresí. Po probuzení si dejme lehké jídlo. Tato kombinace rozvine duchovní a duševní schopnosti.

Noční fyzická aktivita je zapotřebí. Záporné ionty vzduchu jsou v noci početnější. Působí na nás blahodárně, zejména venku. Oddělujeme příliš noc a den. Není potřeba spát dlouho, spěme vícekrát po kratší dobu. Hodnota spánku je snižována, pokud fyzická nečinnost trvá déle než 6 – 8 hodin. Přejíme se a potom necháme tělo přes noc vyhladovět. Tím urychlujeme stárnutí a snižujeme sílu a charakter našeho vědomí. Proto jezme i v noci a nejezme jen ve dne. Naše identita bude celistvější. Tím vyřešíme senilitu a budeme mít elán do vysokého věku. Krev se pročistí rychleji. Naučíme se vnímat noční život přírody.

  • přinese nám to celkově pocit bezpečí
  • dokážeme svůj čas lépe využít pro tvůrčí činnost
  • lepší symbolika snů
  • lepší interpretace reality, protože budeme mít jasné a silné vědomí¨

Výsledek = celková rovnováha. Upraví se metabolismus, posílí se osobnost, pohyblivost a pružnost vědomí, zvýší se koncentrace.

Odpoledne nastává útlum vědomí, proto je potřeba spánku. Před rozbřeskem je maximální činnost vědomí, my se ale nutíme do spánku. Nejsme tak schopni využívat přirozený rytmus vědomí. Když jsme dlouho bez odpočinku bdělí, vznikají v těle chemické látky, které se musí rozpustit ve spánku. Ty způsobí únavu a sníženou koncentraci. Potom potřebujeme déle spát a vzniká tak uzavřený kruh.

Příčinou únavy je právě dlouhé období, během kterého je mysl vyčerpávána ( během dne ).

Při spánku vědomí opouští fyzické tělo. Potom se po určitých intervalech střídavě vrací, aby ho zkontrolovalo. Dnes máme nervozitu a deprese, protože vědomí se chce vrátit do těla, ale je hypnotizováno myšlenkou, že nesmí tělo probudit.

Během spánku je vědomí : ( vědomí se takto přesouvá z vnější reality do vnitřní )

a) pasivní – pouze přijímá informace

b) aktivní – účastní se dění a skrze vlastní zkušenost si osvojuje nové názory, zde působí Vypravěči jako učitelé, ve snech nám dávají praktické rady do života. Tyto rady jsou přeloženy tak, aby nám dávaly smysl.

Vypravěči k nám promlouvají ve všech fázích našeho života, jen mění formu svého projevu. Seznamují např. 2 inkarnace jedné osobnosti.Vypravěči mají za úkol šířit vnitřní poselství ( poznání charakteru reality ). Mezi známé vypravěče patřil Emerson nebo Maubundu ( 14 st. př.n.l. v Africe ). Oni sami se učí ve snu, kde získávají důležitá fyzická data, která si pamatují až do rána.

Každý z nás má jiného učitele – vypravěče, který žije svůj vlastní fyzický život a objevuje se nám ve snu.

Když upadáme do spánku, jsme otevření a lehce přijímáme telepatické informace. Jde o přechod z bdělého stavu do spánku. Trvá cca 0,5 hod. lze se do něj vrátit. Je to blahodárná fáze, kdy vznikají nejefektivnější nápady a myšlenky. Potom nastává pseudospánek, který je krátký. V něm prožíváme zážitky dne. Zdají se nám sny. Když jsou silné, probouzíme se. Poté vědomí navazuje kontakt s jinými rovinami reality a komunikuje. Potom nastává REM fáze – poslední fáze spánku před probuzením. Vědomí se vrací do fyzické reality a jsou to sny fyzicky orientované. Celý cyklus se neustále opakuje.

Pokud se s někým chceme usmířit, udělejme to v jiné rovině reality.

Můžeme si připravit otázky na problémy, které chceme vyřešit. Ve snu je možno vyléčit si své tělo. Můžeme poprosit Vypravěče o radu a pomoc. Máme-li nějaké důležité plány, vsugerujme si sny, kde budou hrát roli. Sny samotné pohánějí a podporují události fyzické reality.

Sen je vlastně život přenesený do jiné roviny reality. Ve snech řešíme nejvíce problémů.

Z knihy Jane Roberts – Sethovy promluvy

Zdroj