„Svět je tajemství. A to, nač se díváš v dané chvíli, není všechno, co svět je. Svět je mnohem, mnohem víc, vlastně je nekonečný. Takže když se na to snažíš přijít, děláš ve skutečnosti jen to, že se snažíš ze světa udělat něco důvěrně známého. Jsme oba právě tady, ve světě, který ty nazýváš skutečný, protože ho oba známe. Ty ale neznáš svět síly, proto si ho nemůžeš převést do nějakého známého obrazu.” C. Castaneda. Cesta do Ixtlanu

indexJak už jsem říkal, vnímáme realitu na dvou úrovních: podvědomé a vědomé. Podvědomě jsme všichni spojeni s Vesmírem, Realitou a naše podvědomí obsahuje informaci o jakékoli události, jež se odehrává ve vesmíru. Tedy skutečným tvůrcem našeho světa, naší skutečnosti je náš podvědomý rozum, který je spojený s nepopsatelnými silami Vesmíru, s Bohem, a naše vědomí je v roli pozorovatele a recenzenta událostí, jež se odehrály před okamžikem. Vědomí vždy zaostává za naším podvědomým rozumem pouze na okamžik. Ale právě tento mechanizmus umožňuje člověku být tvůrcem, kouzelníkem. Jak říkal Nietzsche: „Všichni jsme většími umělci, než si umíme představit.”

Každou chvíli se na nás, jako na lidské bytosti, hrne obrovský proud informací. A náš podvědomý rozum vybírá a podává nám, našemu vědomí, právě tu informaci, která zapadá do našeho podvědomého programu a pak se realizuje v našem modelu Vesmíru. Něco zkresluje, něco zobecňuje a některé věci jednoduše vynechává.

Tady je další psychologický pokus.

Dva herci vtrhnou na přednášku z psychologie. Ve dveřích jeden z nich udělá prudký výpad rukou směrem k druhému. Ten padá na podlahu. V rukou prvního herce je banán. Avšak po dotázání vyplývá, že téměř všichni studenti „vidí” v rukou útočníka nůž. Takto zkreslené vnímání je podmíněno tím, že v našem podvědomí je zaznamenáno: prudký výpad člověka znamená nůž. Přece by nikdo nebodal banánem.

Podvědomý rozum člověka propouští informaci přes zvláštní filtry (programy):

  • neurofyziologický,
  • sociální
  • individuální.

Našemu vědomí se dostává jen malinký potůček z celého proudu. V důsledku toho je mezi tím, co se skutečně odehrává ve SVĚTĚ, a tím, jaká je naše zkušenost s tímto SVĚTEM (to jest náš model světa), velký rozdíl. Pojďme si probrat každý z těchto filtrů.

Neurofyziologický filtr

To je zrak, sluch, hmat, čich a chuť – pět známých smyslů, s jejichž pomocí transformujeme informaci ve světě fyzických jevů. Je například známo, že lidské ucho vnímá zvukové vlny, jejichž kmitočet se nachází mezi 20 až 20 000 Hz za vteřinu. Zvukové vlny, jejichž kmitočet přesahuje tyto hranice, lidské ucho nevnímá. Třebaže mnohá zvířata vnímají infra- a ultrazvuk. Nelze říci, že člověk vůbec nevnímá jiné frekvence. Je přece dokázaný blahodárný nebo zhoubný vliv ultra- a infrazvuku na člověka. Správnější by bylo říci, že vědomě člověk nevnímá vlny, jež jsou za těmito fyziologickými hranicemi. Lidský zrak je schopný zachycovat vlny, jež se nacházejí v intervalu od 380 do 680 milimikronů. Vlny, jež se odchylují od těchto hodnot výš nebo níž, lidské oko vědomě nevnímá. Lidská citlivost na dotek má také své meze; kromě toho citlivost záleží na místě kontaktu.

Chtěl bych zdůraznit, že člověk má pouze vědomé hranice vnímání. Tyto hranice jsou určeny těmi smyslovými orgány, které používá v každodenním životě. Ale podvědomé možnosti vnímání a poznání okolního světa jsou bezmezné.

Mnoha lidem jsou známé výzkumy V. M. Bronnikova. Pracuje se slepými dětmi a vrací jim schopnost vidět, jenže ne očima, ale „mozkem”. A to za krátkou dobu, doslova za dvacet dnů, otvírá u nich jiné kanály vnímání, které v obvyklých podmínkách lidé nepoužívají. V. Bronnikov vyučuje nejen nemocné děti, ale i úplně zdravé. To, co dělá tento člověk a jeho žáci, je podivuhodné! Děti s černými páskami na očích čtou jakýkoliv text, hrají šachy, jezdí na kole, volně se pohybují. Při tom se u nich objevuje mnoho dalších schopností. Myslím si, že člověk vnímá fyzický svět nejen svými smyslovými orgány, ale transformuje záhadnou energii Reality, Čistou Energii v něco známého. Vytváří tedy tento svět materiálních věcí.

První flitr dostáváme při narození a je fylogenetickým programem vnímání a vytváření fyzického světa. Tento flitr nás, lidské bytosti, spojuje jako členy zvláštního druhu.

Sociální filtr

Sociální filtr je souhrn faktorů, které spojují lidi do určitých sociálních skupin: jazyk, národnost, zvyky, obřady, dějiny národa, státu a jiné. Sociální předpisy nám pomáhají využívat všechny zkušenosti, jež nastřádala ta sociální skupina, ke které patříme. Ale vytvářejí také omezení: je pro nás těžké pochopit člověka z jiné sociální skupiny. Jak ukázaly zkušenosti, sociální omezení jsou lehce překonatelná. O tom vypovídá naše schopnost mluvit několika jazyky.

Individuální filtr

Tento filtr se vytváří postupně, podle vývoje a utváření lidské individuality, to jest od okamžiku našeho narození. Jsou to naše myšlenky, emoce, povahové rysy, zvyky, zájmy, sympatie a antipatie, způsoby chování, reakce na ty či ony události, vztah k sobě a k blízkým, k lidem celkově a k mnohým věcem v tomto Světě. Naše zážitky se skládají do unikátního osobního příběhu. Určují náš život. Individuální předpisy – to je právě ten aspekt, s nímž budeme pracovat především.

REALITA

↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓

1. filtr: neurofyziologický aparát

(zrak, sluch, hmat, čich a chuť)

↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓

2. filtr: sociální předpisy

(rodina, národnost, náboženství, dějiny, zvyky)

↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓

3. filtr: individuální předpisy

(myšlenky, přesvědčení, city, emoce)

↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓

ZMĚNĚNÁ REALITA

(NÁŠ MODEL SVĚTA)

Jak je vidět na schématu, souhrn neurofyziologického aparátu, sociálních a individuálních předpisů jsou právě tím podvědomým programem, s jehož pomocí se vytváří unikátní realita každé lidské bytosti. Přičemž nejpřístupnější částí tohoto programu, který lze jednoduše změnit, je náš osobní příběh s jeho individuálními předpisy.

Tedy:

1) my sami si vytváříme svět, v kterém žijeme;

2) musíme na sebe vzít odpovědnost za svůj svět;

3) mezi samotnou REALITOU a naším světem (popisem Reality) nevyhnutelně existuje velký rozdíl;

4) modely Světa, které každý z nás vytváří, jsou odlišné. Jinými slovy, každý člověk žije ve svém světě, jenž se liší od kteréhokoli jiného;

5) my sami vytváříme svět, v němž žijeme (model SVĚTA, model REALITY). Sami si vytváříme nemoci, situace s lidmi, s prací, s penězi a mnoho jiného. Jsme-li tvůrci svého světa, tak jej tedy můžeme změnit. Jinými slovy, pokud nám v našem životě něco nevyhovuje, můžeme vyhledat a odstranit příčiny toho či onoho problému, vytvořit něco nového a změnit náš život; můžeme začít žít naplněněji a radostněji (právě o tom, jak to udělat, se bude mluvit v této a následujících knihách).

Z knihy Dohoda s nemocou Velerij Sinelnikov