Způsob intuitivního vnímání se často různí. U někte­rých lidí převládají vizuální vjemy, tedy vnímají přede­vším to, co vidí – jsou to vizuální typy. Jiné označujeme jako typy auditivní, ti vnímají velmi dobře sluchem. Ko­gnitivní typ uvažující převážně logicky a matematicky má svůj protiklad v typu senzibilním, jenž zahrnuje osoby ori­entované spíše citově.

Jednotlivé typy samozřejmě sotva nalezneme v čis­té formě, protože každý člověk je v sobě nese zpravidla všechny, jen v různém poměru. Také lidské schopnosti se mohou v průběhu života měnit a intuitivní vnímání není bezpodmínečně závislé na příslušném typu. Přesto  se vizuálně nadaným lidem intuice ohlašuje často formou vnitřních obrazů, auditivním typům mnohdy jako hlas, jako by k nim nebo skrze ně někdo promlouval.

Někdy se intuice projevuje i jako tělesný pocit – senzibilní typy mohou cítit brnění, pnutí nebo bodání, tíhu, či naopak leh­kost, křečovité stahy nebo zvláštní ochablost.

A jak se projevuje intuice u vás?

Zaměřte se na ni ně­kdy. Uvědomělé vnímání posiluje schopnost naladění se na svůj vnitřní hlas. Přijměte jej, respektujte a nesnažte se křečovitě držet jiného způsobu vnímání.

Kognitivní typy reagují spíše na myšlenky než na poci­ty, proto se u nich intuice prosazuje nejobtížněji – pomáhá si myšlenkami ve formě vysvětlivek nebo popisů. Opa­trnost je však na místě! Vymezení se vůči rozumu není snadné, neboť se bude stále vracet zásadní otázka: zůstává intuice – řeč mé duše – hlasem moudrosti a pravdy?

Možná se budete divit, ale odpověď zní jasné ne!

Ve skutečnosti se totiž může vnitřní hlas s moudrostí ztotožnit. V tom případě nás sice intuice činí inteligent­nějšími a pomáhá nám ke správným rozhodnutím, ale na druhou stranu: kolikrát jste již ztroskotali, ačkoliv jste následovali vnitřní hlas? Anebo jste přinejmenším věřili, že to byl vnitřní hlas. V naší materiálně orientované době nedokážeme často rozlišit intuici od rozumem posilova­ného ega. Silně racionálně založení lidé to mají obzvláště obtížné, poněvadž často zaměňují intuici s rozumovými argumenty.

Existuje ale ještě jedno zdůvodnění, proč by vnitřní hlas automaticky nemusel být také hlasem moudrosti: s pomocí intuice je sice možné pochopit, co je pro nás v daném okamžiku to pravé a správné, řeč duše však dokáže také klamat, poněvadž ji ovlivňují naše duševní vlastnosti.

Co však přesně jsou duševní vlastnosti?

„Lidská duše není samostatný orgán, naopak ovlivňuje všechny ostatní orgány; není tělesnou funkcí, nýbrž je vy­užívá jako ruce a nohy; není ani schopností, ani rozumem, ani vůlí; je to podloží našeho bytí, na němž spočívají všechny schopnosti – nekonečnost, kterou nikdo nemůže skutečně ovládnout.“ Ralph Waldo Emerson

Z osobnosti, tedy duše a ducha, jež je nemateriálním druhem energie, pramení veškeré naše myšlení, pocity a chování. Inteligence včetně intuice, nadání, sklonů i charakterové vlastnosti tvoří jednotlivé součásti duše.

Z charakterových vlastností, nadání a celkové inteli­gence sestávají vlastnosti duše. Podle toho, jak si kdo své vlastnosti rozvíjí, získává jeho intuice to či ono zaměření. Pokud se nám nebude dostávat odvahy, strach náš vnitřní hlas zcela překryje, a významně tím ovlivní rozhodování. Intuice bude podněcovat k souboji spíše optimistu než pe­simistu. Kritikové možná budou tvrdit, že jim sice intuice něco doporučila, jiným však totéž zakázala.

Intuice nemusí být jen hlasem moudrosti nebo prav­dy. K některým z nás promlouvá skrze rozum, u jiných funguje jako filtr,přes který duševní vlastnosti  projdou a určitým způsobem se zabarví.

Z knihy Síla intuitivní inteligence Müller-Kainz Elfrida, Dr. Sönning Christine