Intuice je nejvyšší příčkou žebříku, žebříku vědomí. Lze jej rozdělit na tři části:

  • první a nejnižší je instinkt;
  • druhou, tedy prostřední, je intelekt;
  • třetí, tou nejvyšší, je intuice.

Slovo in je použito ve všech těchto třech slovech. To je významné. Znamená to, že všechny tyto kvality jsou vrozené. Nemůžete se jim naučit, neexistuje žádný způ­sob, jak je vypěstovat prostřednictvím vnější pomoci.

Instinkt je světem zvířat – vše je instinkt. Dokonce i když spatříte občas náznaky něčeho jiného, jde o vaši projekci.

Ve zvířatech můžete uzřít například lásku – mat­ka láskyplně, starostlivě pečuje o své potomky – a vy si můžete myslet, že to není jen instinkt, že je to něco vyš­šího, že to není jen biologické. Avšak není to vyšší, je to pouze biologické. Matka to vykonává jako robot v rukou přírody. Je bezmocná – musí to dělat.

U mnoha zvířat nemá otec instinkt otcovské vlídnosti. Naopak mnoho z nich zabíjí své potomky a požírá je. Na­příklad u krokodýlů je život mláďat v obrovském nebez­pečí. Matka brání mláďata a bojuje za jejich životy, ale otec chce mít prostě chutnou snídani! Otec nemá instinkt chovat se otcovsky. Otec je ve skutečnosti lidskou insti­tucí. Aby krokodýlí matka ochránila svá mláďata před otcem, musí je ukrývat ve své tlamě. Má velkou tlamu – všechny ženy mají velkou pusu – dokáže ve své tlamě ukrýt téměř tucet mláďat. V matčině tlamě, hned ved­le jejích nebezpečných zubů, jsou mláďata v naprostém bezpečí. Pro mláďata je obtížnější zjistit, kdo je matka a kdo otec, protože oba vypadají stejně. Někdy se mlá­ďata přiblíží k otci, vlezou do jeho tlamy a jsou navždy ztracena. Už nikdy nespatří světlo světa.

Matka se ale snaží bojovat, chránit.

Možná proto dává příroda krokodýlům tolik potomků: matka jich má pokaž­dé jeden tucet, a to každý rok. Jestliže zvládne zachránit alespoň dva, udrží to populaci na stejné úrovni. Ona však dokáže zachránit téměř polovinu mláďat.

Každý, kdo to bude pozorovat, bude mít pocit, že otec je skutečně krutý, že nemá žádný soucit, žádnou lásku a že mat­ka je doopravdy mateřská. Projektujete však jen své předsta­vy. Matka nechrání mláďata z nějaké vědomé pohnutky. To, že je chrání, je zakotveno v jejích hormonech, a otec s těmito hormony nemá nic společného. Vstříknete-li mu stejné hor­mony, přestane své vlastní děti zabíjet. Je to tedy otázka che­mie, nikoliv psychologie či něčeho vyššího než biochemie.

Devadesát procent lidského života je stále součástí světa zvířat. Žijeme instinktivně.

Zamilujete se do ženy nebo se žena zamiluje do vás a myslíte si, že jde o něco velkolepého. Není to nic velko­lepého, je to jen instinktivní pobláznění: jsou to hormony, které přitahují opačné hormony. Jste jen hračkou v rukou přírody. Žádné zvíře se nestará o jemnost a delikátnost lásky. Člověk však má pocit, že být pouze instinktivní je urážlivé, ponižující. Vaše láska je jen biochemií? Vaše lás­ka představuje poezii, vaše láska je uměním, vaše láska znamená filozofii – ale biochemii? Vypadá to, jako byste se za svou biologii, za svou chemii, za svou přirozenost styděli.

To však není cestou pochopení. Je nutné přesně po­chopit, co je co. Musíte jasně rozlišovat, protože jinak budete pokaždé zmateni. Vaše ego vás bude nutit promí­tat věci, které nemají nic společného s něčím vyšším než s nejnižší vrstvou, tak vysoko, jak jen to bude možné.27 Intuice

Kdyby byla odstraněna romantická představa lásky, nemyslím si, že by nějaký muž nebo žena byli schopni ustát sex a jeho absurditu.

Vaše láska je jen iluzí stvořenou vaší chemií.

Jen se za­myslete: kdyby byla odstraněna romantická představa lásky, nemyslím si, že by nějaký muž nebo žena byli schopni ustát sex a jeho absurditu. Vypadal by tak hloupě. Odstraňte pou­ze tuto romantickou představu a přemýšlejte čistě v rámci biologie a chemie. Pak se za svůj sex bude stydět. Neobsa­huje nic, čím byste se mohli pochlubit. Jen si představte, jak se milujete s nějakým mužem nebo ženou bez romantiky, bez poezie, bez Omara Chajjáma, Shelleyho, Byrona – jen reprodukční proces, jelikož příroda se skrze vás chce roz­množovat, poněvadž ví, že zemřete. Nejste věční a příroda chce, aby život pokračoval předtím, než zemřete. Člověk se ale nemůže pustit do sexu, dokud na něm není něco roman­tického, a tak kolem něj vytvořil veliký opar, který nazývá láskou. Předstírá, dokonce věří, že je to láska – dívejte se však pozorněji.

Máte zájem o muže či o ženu. Přirozeným instinktem ženy je hrát si na schovávanou. Je podivuhodné, že děti ve všech kulturách po celém světě hrají bez výjimky dvě hry. Jejich náboženství se liší, jejich kultury se liší, od­lišná je jejich rasa, společnost, řeč – vše je odlišné – ale pokud jde o tyto dvě hry, nezáleží na tom, zda se tyto děti narodily v Africe, Číně, Americe či Indii. Jednou z těchto her je hra na schovávanou. Je zvláštní, že na celém světě neexistovala jediná kultura, v níž by si děti na schováva­nou nehrály. Zdá se, že to má co do činění s instinktem. Jako by se připravovaly na nějakou větší schovávanou. Je to jen zkouška, hra pak pokračuje celý život.

Žena je vždy tím, kdo se snaží schovat, a muž je vždy machem, který hledá. Hledat je pro něj výzvou – čím víc se žena schovává, tím větší výzvu to pro něj představuje a tím více to muže vzrušuje.

Avšak všechny děti na celém světě si hrají na scho­vávanou. Nikdo je to neučí, jak se tedy stalo, že je to tak univerzální? Musí to vycházet z jejich vnitřní podstaty – nějaké nutkání hledat, nacházet, nějaká výzva.

Tyto věci se dějí přirozeně – o těchto věcech nikdo nerozhoduje, jsou součástí vaší biologické přirozenos­ti. Příroda však byla dostatečně moudrá na to, aby vám dala mámení lásky. V opačném případě, jen za účelem reprodukce, jen proto, aby život pokračoval, nebudete totiž dělat všechna ta cvičení a čtyřiaosmdesát pozic, jež předepisuje Vátsjájana – podivných, ošklivých, hloupých pozic. Odejmete-li lásku, pak pouhý sex vypadá opravdu jako zvířecí. To je jeden z problémů, který lidstvo po ce­lou dobu sužoval a stále je trápí. Můžeme jen doufat, že jej v budoucnosti učiníme pochopitelnějším.

Člověk hledá, přesvědčuje, píše milostné dopisy, po­sílá dárky a dělá vše, co je v jeho silách. Jakmile je však jeho sex jednou uspokojen, přestane mít zájem. Není to nic, co by prováděl vědomě. Nechce ubližovat. Nechce ubližovat zejména člověku, kterého miluje. Toto je ale způsob biologie. Všechna ta romantika a láska byly jen oparem, v němž se příroda snažila ukrýt sexuální část, jež sama o sobě vypadá ošklivě. Proto se ji snažila krásně zabalit.

Jakmile však příroda skrze vás vykoná svou práci, celý ten opar zmizí. Instinkt zná pouze sex. Láska je jen cukro­vým povlakem na hořké tabletě, jenž vám ji pomáhá spolk­nout. Nenechávejte ji v ústech, nebo ji nebudete schopni spolknout. Cukrový povlak se brzy rozpustí a hořkou tabletu vyplivnete.29 Intuice

Proto milenci pospíchají, aby se pomilovali. Co ten spěch znamená? Proč nemohou počkat? Cukrová vrstva je tenká a oni mají strach, že kdyby bylo příliš pozdě, mohla by se rozpustit, a pak by vše bylo hořké, dooprav­dy hořké. Neexistuje způsob, jak zvýšit vaši intelektuální kapacitu. Jediné, co můžete udělat, je využít celého svého potenciálu. Skutečnost je taková, že dokonce i nejinteligentnější člověk využívá pouze 15 procent svého potenciálu.

Instinkt z vás nedělá člověka, pouze ve vás udržuje zví­ře – máte dvě nohy, ale stále jste zvířetem.

Druhá příčka, intelekt, vám dává něco, co je výš než biologie, chemie, zvířecí přirozenost.

Stejně jako intuice a instinkt je také intelekt vrozený. Neexistuje způsob, jak zvýšit vaši intelektuální kapacitu. Jediné, co můžete udělat, je využít celého svého potenciálu, což bude vypadat, jako že se váš intelekt zvýšil. Skutečnost je taková, že nejinteli­gentnější člověk využívá pouze 15 procent svého potenci­álu. Normální, běžný, obyčejný člověk využívá jen 6 až 7 procent. Okolo 85 procent inteligence zůstává nevyužito, dokonce i u Alberta Einsteina či Bertranda Russela. Těchto 85 procent lze využít, a to bude obrovský nárůst. Budete si myslet, že se vám zcela jistě inteligence zvýšila. Pouze jste ale znovu nabyli, znovu získali to, co bylo vždy vaše.

Vymysleli jsme způsoby, jak intelekt vzdělávat a vý­konnost paměti zvyšovat. Všechny školy, fakulty a uni­verzity – celý vzdělávací systém na celém světě dělá je­dinou věc: zostřuje váš intelekt. Objevil se však problém, jejž pedagogové nepředvídali. Jakmile se váš intelekt sta­ne o něco výkonnějším, začne překážet vašemu instinktu. Začne soutěž, boj o moc.

Intelekt se snaží dominovat, a poněvadž má na své straně logiku – rozum, argumenty, tisícero důkazů – do­káže vás, co se vaší vědomé mysli týče, přesvědčit, že instinkt je něčím zlým. Z tohoto důvodu všechna nábo­ženství instinkt odsuzují.

Jsou to jen intelektuální hry – instinkt je částí vaší ne­vědomé mysli, zatímco intelekt tvoří část vaší vědomé mysli. Problém však spočívá v tom, že vědomá mysl tvo­ří jen jednu desetinu nevědomé mysli. Je to jako ledovec: nad hladinou vyčnívá jen jedna desetina, pod ní se ukrý­vá devětkrát tolik. Vaše vědomá mysl tvoří pouze jednu desetinu, je však vidět, víte o ní. O své nevědomé mysli nevíte nic.

Vědomá mysl je vzdělávána ve školách, na fakultách, na univerzitách, v kostelech, v synagogách – všude. Plní vaši vědomou mysl proti instinktu. To je ošklivý jev, sta­ví vás proti přírodě, proti vám samým.

Jakýkoliv názor, k němuž vaše vědomá mysl dospěje, může nevědomá mysl kdykoliv jednoduše vyhodit, neboť je devětkrát mocnější. Nedělá si hlavu s vaší logikou.

Nevědomá mysl je však vždy tichá. Nachází se hlubo­ko v temnotě.

O vaši vědomou mysl se nestará ani trochu. Jakýkoliv názor, k němuž vaše vědomá mysl dospěje, může nevědomá mysl kdykoliv jednoduše vyhodit, ne­boť je devětkrát mocnější. Nedělá si hlavu s vaší logikou, vaším rozumem, neláme si hlavu s ničím.31 Intuice

Není bezdůvodné, že dokonce takový muž, jako byl Gautáma Buddha, byl proti přijímání žen do své komu­nity. Chtěl, aby to byla ryze mužská komunita bez žen. Já s jeho postojem nesouhlasím, avšak rozumím jeho důvodům. Nad jeho důvody je třeba se zamyslet. Byl si vědom, že jakmile v jeho komunitě budou ženy, nastane problém, jak naložit s nevědomou myslí mužů. Bylo to otázkou psychologie, nikoliv náboženství.

Sigmund Freud, Carl Gustav Jung nebo Alfred Adler jsou ve srovnání s Gautámou Buddhou jen trpaslíky.

Brá­nit ženám se zdá být nelidské, ale jakmile prozkoumáte jeho porozumění, budete překvapeni – ten člověk měl vážné důvody. Těmi důvody nebyly ženy. Ve skutečnosti neříkal, aby byly ženy ponechány mimo. Prohlásil: „Vím, že nemůžete vyhrát nad svým nevědomím.“ Ve skuteč­nosti to nebylo odsouzení žen, bylo to odsouzení jeho žáků. Říkal, že přivedou-li se do komunity ženy, vznikne situace, v níž vás začne zdolávat vaše nevědomí.

Snažil se tomu zabránit všemi možnými způsoby. Ří­kal svým mnichům, že se při chůzi musí dívat pouze 120 centimetrů před sebe, aby tak na cestě nebo kdekoliv jinde nemohli spatřit tvář ženy. Mohli maximálně zahlédnout její nohy. Nabádal své mnichy: „Nedotýkejte se ženy, nemluvte se ženou.“ Jeden z jeho žáků byl neodbytný. Zeptal se: „Nepřeješ si, abychom v některých situacích – například pokud žena na cestě upadne a je nemocná nebo umírá – nepřeješ si, abychom s ní mluvili, abychom se jí zeptali, kam chce jít? Nepřeješ si, abychom se jí do­tkli a vzali ji domů?“

Buddha odvětil: „Ve vzácných případech, jako je ten­to, ano, se jí dotknout můžete, smíte s ní mluvit – buďte si však velmi vědomi, že je to žena.“

Prevzaté z knihy Intuícia OSHO