Sen je úryvek bezděčné psychické činnosti a je vědomý pouze natolik, aby se dal v bdělém stavu reprodukovat. Ze všech duševních jevů nabízí sen snad nejčastěji iracionální údaje. Připadá nám, že obsahuje minimum logických spojitostí, a zdánlivě mu chybí i hierarchie hodnot, kterou se vyznačují jiné obsahy vědomí – proto bývá ve srovnání s nimi tak neproniknutelný a nepochopitelný. Sny, jež tvoří logicky, morálně a esteticky uspokojivě upřádané celky, patří k výjimkám. Sen je zpravidla podivný, zvláštní, neobvyklý útvar a vyznačuje se mnoha špatnými vlastnostmi, jako je například nedostatek logiky, pochybná či dvojznačná morálka, nehezká forma a zjevné nesmysly či protiřečení. Lidé ho proto pokládají za hloupý, nesmyslný a bezcenný.

Každý výklad snu je psychologický výrok o jeho určitých duševních obsazích. Je to poněkud nebezpečné počínání, neboť snící projevuje často úžasnou citlivost, a to nejen na nesprávné, ale především na správné poznámky.

Pochopit sny je totiž natolik těžké, že se již dávno držím tohoto pravidla: jakmile mi někdo vypráví sen a pak se mě zeptá na mé mínění, řeknu si především: Nemám ponětí co ten sen znamená. Teprve po tomto konstatování se mohu pustit do zkoumání snu. Sen především patrně nemá žádné jednoznačné formální zákony a už vůbec ne žádné pravidelné způsoby chování bez ohledu na všeobecně známé typické sny – například noční můry nebo skřítky.

Úzkostné sny sice nejsou vzácné, žádná pravidla však nemají. Kromě toho existují typické snové motivy, které znají i laici: jsou to například sny o létání, o stoupání po schodech nebo výstupu do hor, o vycházkách v neobvyklém oděvu, o padání zubů, o davu lidí, o hotelu, nádraží, železnici, letadle či automobilu, o děsivých zvířatech atd. Tyto motivy jsou velice časté, což nám ovšem nestačí, abychom vyvodili nějaká pravidla o průběhu snu.

Jak se však dobrat nějakého plauzibilního smyslu a jak potvrdit správnost našeho výkladu?

První, ovšem nevědecká metoda záleží v tom, že si vezmeme k ruce snář a budeme ze snu prorokovat budoucí události, což si můžeme ověřit tím, že skutečnost později potvrdí náš výklad. To ovšem vychází z předpokladu, že smyslem snů je předvídání budoucnosti.

Freud se velice zasloužil o to, že se výzkum snu dostal na správnou stopu. Především zjistil, že se bez snícího nemůžeme pouštět do žádného výkladu. Slova, z nichž se skládá zpráva o snu, nemají pouze jeden smysl, ale jsou mnohoznačná. Potřebujeme tedy, aby nám snící pomohl omezit víceznačnost slov na významy, které jsou podstatné a přesvědčivé.  Výklad snu je tedy v první řadě zážitek, o němž zprvu nepochybují pouze dva lidé.

Ke zjištění smyslu snu jsem na základě již vyložených poznatků vyvinul postup, který označuji jako záznam kontextu. Spočívá v tom, že se u každé nápadné podrobnosti snu pomocí nápadů snícího zjišťuje významový odstín, v němž se mu jeví. Můj postup se tedy velice podobá dešifrování obtížně čitelnému textu.

Získávání kontextu je ovšem jednoduchá, téměř mechanická práce, která má pouze přípravný význam. Následující vytváření čitelného textu, tedy vlastní interpretace snu, je naproti tomu zpravidla náročný úkol. Předpokládá psychologické vcítění, kombinační schopnost, intuici, znalost světa a lidí a především specifické vědění, k němuž patří jak rozsáhlé znalosti tak určitá vnímavost srdce.

Ne všechny sny jsou stejně důležité. Už primitivové rozeznávají malé a velké sny. My bychom řekli nevýznamné a významné sny. Podíváme-li se na to blíže, jsou malé sny běžné úryvky nočních fantazií, které pocházejí ze subjektivní a osobní sféry, a jejich význam se omezuje na každodenní záležitosti. Takové sny se snadno zapomínají, protože jejich platnost nesahá dál než k denním výkyvům duševní rovnováhy. Významné sny se naproti tomu často uchovají v paměti po celý život a nezřídka jsou nejcennějšími klenoty v pokladnici duševních zážitků.

Pokud jde konečně o podobu či tvar snu, najdeme v něm naprosto vše, od bleskových dojmů po nekonečné snové předivo. Přesto existuje velká většina průměrných snů, v nichž lze rozeznat určitou strukturu, která není nepodobná struktuře dramatu.

  • Sen začíná například udáním místa, třeba: Jsem na ulici, v budově…
  • Na to se často objeví udání jednajících osob, kupříkladu: Jdu s přítelem X nebo
  • Sedím s otcem a matkou. atd. udání času není tak časté.Tuto fázi snu označuji jako expozici. Udává místo děje, jednající osoby a často výchozí situaci.
  • Druhou fází je zápletka. Situace se komplikuje a objevuje se určité napětí, protože není jasné co nastane.
  • Ve třetí fázi přichází kulminace nebo peripetie. Tady se stane něco rozhodujícího nebo se něco zvrátí.
  • Čtvrtá a poslední fáze je lysis, řešení nebo výsledek snové práce.

Podstatným obsahem snové činnosti je citlivě vyvážená kompenzace určité jednostrannosti, odchylky, chyby nebo jiných defektů vědomého postoje.

U mnoha lidí, kteří sice něco o snech a jejich významu vědí, ale nevědí toho dost, vzniká pod dojmem rafinované a jakoby úmyslné kompenzace předsudek, že sen má skutečně morální záměr, že varuje, kárá, utěšuje, předpovídá atd.

Když si myslíme, že nevědomí ví všechno lépe, může nás to snadno svést k tomu, abychom přenechávali důležitá rozhodnutí a závěry snům, a jsme pak zklamáni, když nám toho sny říkají stále méně a méně.

Zkušenost mi ukázala, že při určité znalosti psychologie snu dochází snadno k přeceňování nevědomí, což je na újmu síly vědomého rozhodování. Nevědomí však funguje uspokojivě pouze tehdy, když vědomí plní své úkoly na pokraji svých možností. Sen snad může doplnit to, co ještě schází, nebo pomoci dál tam, kde selhala i naše nejlepší snaha. Kdyby totiž bylo nevědomí skutečně nadřazeno vědomí, nebylo by vůbec pochopitelné, k čemu vědomí je, případně proč ve fylogenezi vůbec vznikla nutnost tohoto fenoménu. Kdyby to byl pouhý lusus naturae (hříčka přírody), pak by nemělo žádný význam, že někdo ví o tom, že svět a on sám existuje. Tento názor je jaksi těžko stravitelný a z psychologických důvodů bychom se měli vyhnout jeho zdůrazňování, i kdyby to byla pravda – což naštěstí nemůžeme dokázat (stejně jako nemůžeme dokázat opak!).

(Výpis z knihy: Výbor z díla I. O podstatě snů)

Zdroj: http://jung.sneznik.cz/jung.htm