Z lékařského či psychologického hlediska bývá trans popisován jako stav podobný spánku hypnotizovaného člověka. Je to specifický psychický stav s charakteristickými fyziologickými rysy. Nejde přímo o hypnózu, autohypnózu či jiné mentální techniky, trans nelze ztotožňovat ani s meditací. S těmito technikami však úzce souvisí, neboť je zpravidla provází. Mnoho lidí proto chápe všechny tyto pojmy jako synonyma, ve skutečnosti však uvedené techniky ve své podstatě transem nejsou a dokonce se kvalitativně odlišují i od sebe navzájem. O tom, jaké jsou mezi nimi rozdíly, jaký je jejich vztah k transu a jak se od něj vlastně liší, pojednává následující část. Viac o druhoch tranzu si môžete prečítať tu.  Zameriavam sa skorej na techniku trnzu.

Techniky  transu…

Jak již bylo uvedeno, za normálních okolností bývá trans vyvolán kombinací mentálních technik – relaxace a koncentrace. Metod k navození transu existuje celá řada. Mnoho jich je praktikováno na východě již od nepaměti, jiné vyvinula moderní psychologie a medicína.

Tradičně mezi ně patří recitace manter (charakteristických slabik či slov s určitým mystickým významem, které též ovlivňují typ dýchání a způsobují v určitých částech těla rezonanční vibrace), techniky pomyslného klesání či naopak vzlétání, koncentrace na vnější či vnitřní objekty, pozorování dechu, počítání a mnoho dalších rozmanitých postupů. Některé využívají vizualizace, jiné ne. Po nějaké době praktikování vybrané metody začnete sami pociťovat charakteristické rysy nastupujícího transu.

 Za určitých podmínek můžeme do stavu transu upadnout i spontánně a to velmi lehce. Často se tak stane náhodně a zpravidla bez vašeho vědomí, když v relaxovaném stavu bezděky zaměříte pozornost například na vlnění vodní hladiny, plynutí mraků po obloze, pohyb větví stromů ve větru či na jiný podobný jev.

Jednoduše přestanete přemýšlet a pouze „vnímáte“ nebo,  jinak řečeno, soustředíte se na své okolí nebo přímo na určitý objekt za současné (alespoň částečné) relaxace těla.

Při delším trvání takových podmínek začnete pozvolna upadat do transu, pokud ovšem nebudete vyrušeni nebo vaše pozornost výrazně nezakolísá.

Pozice při cvičení

Nejvhodnější pozice pro tento druh cvičení je poloha v sedě na pohodlné židli či v křesle. Posaďte se takovým způsobem, aby vaše záda byla rovná a po celou dobu se snažte udržovat tělo vzpřímené. Podepřená by v ideálním případě měla být pouze bederní páteř. Pro pocit pohodlnějšího sezení a tudíž většího uvolnění se jen lehce opřete zbývající plochou zad. Získáte tak pocit větší stability a nehybnosti těla. Hlavu držte rovně, brada by měla být jemně zatažená dozadu. Stehna směřují od sebe, pánev je mírně podsazená. Lýtka  postavte kolmo k zemi s chodidly dotýkajícími se celou plochou země nebo je jakkoliv pohodlně překřižte nebo ohněte pod židli. Ramena a paže ponechejte uvolněné, ruce položte volně do klína nebo mezi stehna. Prsty na rukou mohou být různě propletené. Toto je nejpohodlnější vzpřímená meditační poloha pro člověka „západního typu“. Velmi vhodné je sedět ve velkém křesle, kde se můžete opřít celou zadní částí těla včetně hlavy. Záda by měly být pokud možno rovná, není to však podmínkou. Každopádně je velmi důležité,  abyste se cítili pohodlně a uvolněně a nemuseli namáhat svaly. Zároveň se musíte v dané poloze cítit stabilní. V takovém případě potom vydržíte cvičit velmi dlouho a nebudete tak rušeni nežádoucími pocity napětí nebo bolesti.

Pokud jste na to zvyklí, můžete zaujmout též nějakou tradiční pozici jógy. Tyto polohy jsou však pro mnoho lidí značně obtížné a je v nich zpravidla nutno udržovat vzpřímené držení těla zapojením zádových svalů.

To pak způsobuje nežádoucí napětí, které narušuje vaše pohodlí i soustředění a proto v takových pozicích obvykle nedokážete setrvat po delší dobu. Částečně se tomu můžete vyhnout podložením hýždí malým polštářkem. Klasickou meditační polohou je například známý pololotosový či lotosový sed, kdy jedno nebo obě chodidla spočívají na stehnech. Tato pozice je považována za nejvznešenější polohu těla vůbec, je také velmi vyrovnaná.  Má však jednu velkou nevýhodu – pro západní civilizaci je vhodná spíše pro kratší dobu cvičení, protože při ní dochází k silnému napínání kolenních vazů. Nevhodným praktikováním této asány po delší časové intervaly si můžete časem dokonce poškodit kolenní klouby. Většině lidí vyhovuje cvičit spíše v „tureckém sedu“ se zkříženýma nohama a podloženými hýžděmi. Je vhodné se současně opřít o zeď či hranu postele a nenamáhat tak příliš nevycvičené zádové svaly. Ani tehdy však zcela neeliminujete určité napětí svalů (zejména na vnitřní straně stehen), proto je pozice na židli či v křesle přece jenom nejvhodnější.

Jednoznačně nejpohodlnější je zcela jistě pozice vleže na zádech s pažemi podél těla nebo na stehnech, pánvi či na hrudi (ne na břichu kvůli dýchání) s hlavou podloženou nízkým a měkkým polštářkem.

Dlaně by měly být volné, rozevřené a směřující vzhůru. Tato poloha je velmi vhodná pro začátečníky, protože při ní snadno dosáhnete absolutní relaxace těla a velmi dobře můžete vnímat veškeré pocity během transu. Její velká nevýhoda však spočívá v tom, že v ní naprostá většina lidí (a začátečníků teprve) velmi snadno usíná. Tomu lze zabránit ponecháním očí otevřených po celou dobu cvičení. I tak se vám však budou oči často sami zavírat. Vhodné je odstranění veškerého spánkového deficitu nebo cvičení v určitou denní či večerní dobu, kdy nejste náchylní k upadnutí do spánku. Obvykle to bývá pozdě odpoledne a brzo večer, což je vůbec nejvhodnější doba pro cvičení.

Usínání představuje vskutku vážnou překážku cvičení. Je proto vhodné mít po celou dobu oči otevřené či přivřené. Jednoduše uvolněte víčka i oční svaly a okolí před sebou pozorujete rozostřeným viděním. Svůj pohled můžete též zaměřit na určitý předmět nebo na podlahu několik metrů před vámi. Ustavičné zírání do jednoho bodu často působí potíže a unavuje oči. Během celého cvičení můžete libovolně mrkat, vaše koncentrace se tím nikterak nenaruší. Při provádění některých meditací je někdy lepší oči později úplně zavřít.

Metoda koncentrace

Nejvhodnější technikou vyvolání transu je koncentrace na jednotlivé části těla za jejich současného uvolňování. Tato metoda se běžně používá při navození hypnotického spánku či při autogenním tréninku. Pokud je spojena specifickým způsobem s dýcháním, stane se ještě účinnější. Má též tu výhodu, že v dané oblasti koncentrace vše zřetelně cítíte. Soustředění je tak jednodušší  a tudíž postupujete rychleji a efektivněji.

Klíčem je naučit se vyvolat pocit „dýchání do jednotlivých části těla“.

K tomu dobře poslouží níže uvedené cvičení. Následující postup představuje variantu čínského cvičení qi-gong (čteno čchi kung) spadající do kategorie wai-tan qi-gong. Jde o „práci s dechem a energií“ během neúplné relaxace těla (některé svaly paží jsou napjaté). Techniky, které probíhají ve stavu úplné relaxace těla pak spadají pod nei-tan qi-gong. Obojí může být praktikováno ve stavu transu.

Jak tedy na to?

Pohodlně se usaďte, lehce zvedněte paže a vytvořte s jejich pomocí před tělem pravidelný kruh s dlaněmi směřujícími k tělu, jako byste před sebou drželi velký nafukovací balón. Můžete také cvičit v leže s pažemi podél těla nebo je nechejte volně svěšené k zemi (ať už při tom sedíte či stojíte). Po celou dobu cvičení však mějte paže uvolněné a bez zbytečného napětí. Prsty směřují k sobě, ale nedotýkají se. Snažte se uvolnit lokty a zejména ramena. Nyní začnete přirozeně dýchat. Při každém výdechu se soustřeďte na své dlaně a pozorujte pocity, které v nich vznikají. Po několika minutách cvičení se vaše dlaně začnou více prokrvovat a tím pádem mírně zahřívat. Budete v nich zřejmě cítit také jakési jemné mravenčení a budou vám připadat těžké a strnulé. Pokračujte tak dlouho, dokud nezískáte pocit „dýchání do svých dlaní“. To je velmi důležité, neboť je na tom založena následující metoda vyvolání transu i některé níže uvedené techniky. Až toto cvičení dostatečně zvládnete a budete umět pocit dýchání do dlaní kdykoliv vyvolat, můžete postoupit dále. Viac na pôvodnej stránke. 😉