Meditace často vyvolává okázalé vedlejší jevy; mohou se objevovat vize bohů a příležitostně se mohou vyvinout i nadpřirozené síly jako je jasnovidnost a telepatie. Oba tyto jevy je možno libovolně vyvolávat. Vize jsou výsledkem koncentrace na mentální obraz, zejména, je-li koncentrace prováděna s oddaností nebo existuje-li velká touha po tom, aby se vize objevily.

Také psychické síly (siddhis) mohou být dosaženy pomocí speciálních jógových cvičení. Pataňdžaliho Jóga Sutras, klasický text o józe, uvádí několik cvičení, urychlujících rozvoj devíti siddhis, počínaje neviditelností a konče chůzí po vodě.

.Šrí Ramana své oddané zrazoval od úmyslného vyhledávání vizí nebo siddhis a poukazoval na to, že jde o výtvory mysli, které mohou Seberealizaci spíš zabrzdit než urychlit. Když vize přicházely spontánně, připouštěl občas, že jsou známkou pokroku, ale obvykle dodával, že to jsou jen dočasné zkušenosti v mysli a že jsou „pod úrovní“ Seberealizace. Když se siddhis objevovaly spontánně, poukazoval na nebezpečí připoutávání se k nim, vysvětloval, že takové síly ego spíš posilují, než aby je eliminovaly a zdůrazňoval, že se touha po siddhis a touha po Seberealizaci navzájem vylučují. Já je nejintimnější a věčné bytí, zatímco siddhis jsou cizí. Siddhis se získávají úsilím, zatímco Já nikoli. Síly vyhledává mysl, jež musí být udržována v ostražitosti, zatímco Já je realizováno, když je mysl zničena. Síly se projevují jen tehdy, existuje-li ego. Já je mimo ego a je realizováno jen je-li mysl eliminována.

 Ot.: Kdysi jsem Bhagavánovi vyprávěl, jak jsem měl někdy v době kdy jsem konvertoval k hinduismu vizi Šivy. Podobnou zkušenost jsem zažil v Courtallamu. Tyto vize jsou chvilkové, ale jsou plné blaha. Chtěl bych vědět, jak by je bylo možno učinit trvalými a nepřerušovanými. Bez Šivy není v tom, co kolem sebe vidím, život. Činí mne tak šťastným myslet na něj. Prosím, řekněte mi, jak se pro mne může jeho vize stát trvalou.

Odp.: Mluvíte o vizi Šivy. Vize je vždy objektem. To znamená existenci subjektu. Cena vize je stejná jako cena toho, kdo ji vidí.

To jest, povaha vize je ve stejné úrovni jako povaha vidoucího. Objevování se znamená i mizení. Cokoli se objeví, musí také zmizet. Vize nemůže být věčná. Ale Šiva je věčný. Vizepředpokládá vidoucího. Vidoucí nemůže popřít existenci Já. Neexistuje ani okamžik, kdy by Já jako vědomí neexistovalo a vidoucí ani nemůže zůstat od vědomí oddělen. Vědomí je věčné bytí a jediné bytí. Vidoucí nemůže vidět sám sebe. Popírá snad svou existenci, protože nemůže sám sebe vidět očima tak jako ve vizi? Ne. Takže pratjakša (přímá zkušenost) neznamená vidění, ale bytí. Být znamená realizovat. Tedy, „Jsem, který jsem“. „Já jsem“ je Šiva. Nic dalšího bez něj nemůže být. Vše má své bytí v Šivovi a kvůli Šivovi.

Proto se dotazujte, „Kdo jsem já?“ Ponořte se hluboko dovnitř a setrvejte jako Já. To je Šiva jakožto bytí. Neočekávejte, že budete mít jeho vize opakovaně. Jaký je rozdíl mezi objekty, které vidíte a Šivou? Je obojím, subjektem i objektem. Nemůžete být bez Šivy, protože Šiva je vždy realizován zde a nyní. Myslíte-li si, že jste ho dosud nerealizoval, je to špatné. Je to překážka pro jeho realizaci. Vzdejte se i této myšlenky a realizace je zde.

Ot.: Jak to však mám provést co nejrychleji?

Odp.: Toto je překážka realizace. Může jedinec bez Šivy existovat? On je vámi i nyní. Otázka času neexistuje. Otázka realizace může vzniknout, když bude existovat (alespoň) okamžik bez realizace. Jak to však je, vy nemůžete bez něj být. On je již realizován, vždy byl realizován a nikdy není nerealizován.

Ot.: Rád bych dostal sakšatkara (přímou realizaci) Šrí Krišny. Co mám dělat, abych ji dostal?

Odp.: Jaká je vaše představa Šrí Krišny a co míníte slovem satšatkara?

Ot.: Mám na mysli Šrí Krišnu, který žil v Brindavanu a chci ho vidět tak, jak ho viděly gopis (jeho oddané ženy).

Odp.: Vidíte, myslíte si, že to je lidská bytost nebo někdo v lidském tvaru, syn toho a toho, zatímco on sám řekl, „Já jsem v Srdci všech bytostí, jsem počátek, střed a konec všech forem života“. Musí být ve vašem nitru tak, jako je ve všech. Je vaším Já nebo Já vašeho Já. Vidíte-li tedy tuto jsoucnost (Já) nebo máte-li její satšatkaru, budete mít satšarkaru Krišny. Přímá realizace Já se nemůže lišit od přímé realizace Krišny. Jděte však svou vlastní cestou, odevzdejte se zcela Krišnovi a nechte na něm, aby vám udělil satšatkaru, kterou si přejete.

Ot.: Je možno hovořit o Íšvarovi (Bohu) tak, jak to činil Šrí Ramakrišna?

Odp.: Můžeme-li hovořit spolu, proč bychom neměli stejně hovořit k Íšvarovi?

Ot.: Proč se to tedy nepřihází nám?

Odp.: Vyžaduje to čistotu a sílu mysli a meditační praxi.

Ot.: Stane se Bůh zřejmým, budou-li výše uvedené podmínky splněny?

Odp.: Takové manifestace jsou stejně skutečné jako je vaše vlastní skutečnost. Jinými slovy, jestliže se ztotožňujete s tělem, tak jako v bdělém stavu, vidíte hmotné objekty. Jste-li v jemnohmotném těle nebo na mentální pláni, vidíte objekty stejně jemné. Bez ztotožnění v hlubokém spánku nevidíte nic. Viděné objekty dávají vznik vidoucímu. Totéž platí pro vize Boha. Po dlouhém cvičení se postava Boha, taková o jaké jste meditovali, objevuje ve snech a později se může objevit i v bdělém stavu.

Ot.: Mnoho zdejších návštěvníků mi sdělilo, že od vás zíkali vize nebo myšlenkové proudy. Byl jsem tu celý poslední jeden a půl měsíce a neměl jsem ani nejmenší zážitek jakéhokoli druhu. Je to proto, že jsem nehoden vaší milosti?

Odp.: Vize a myšlenkové proudy jsou zažívány podle stavu mysli. Závisí to na jedincích a nikoli na univerzální přítomnosti. Jsou navíc nehmotné. To, co hraje roli, je klid mysli.

Co je realizace?

Znamená vidět Boha se čtyřma rukama, nesoucího lasturu, kolo a kyj? I kdyby se měl Bůh v takovémto tvaru objevit, jak bude smetena žákova nevědomost? Pravda musí být věčná realizace. Přímé vnímání je stále přítomná zkušenost. Samotný Bůh je poznán, je-li přímo vnímán. To neznamená, že se před oddaným objeví v nějaké určité formě. Pokud není realizace věčná, nemůže sloužit žádnému užitečnému účelu. Může být zjevení Boha se čtyřmi rukami věčnou realizací? Je to jevové a iluzorní. Musí existovat vidoucí. Jen vidoucí je skutečný a věčný. Nechť se Bůh zjeví jako světlo milionů sluncí. Je pratjakša to (přímá zkušenost)? K spatření vize Boha je třeba očí a mysli. Je to nepřímé poznání,zatímco vidoucí je přímá zkušenost. Pouze vidoucí je pratjakša.

Ot.: Lidé mluví o Vaikuntha, Kailasa, Indraloka, Čandraloka (Hinduistická nebe). Existují opravdu?

Odp.: Jistě. Můžete být ujištěn, že existují. Je tam také swámí jako já, sedící na lehátku a budou kolem něj rozsazeni i žáci. Budou se ho na něco ptát a on bude něco odpovídat. Vše bude víceméně jako toto. Co z toho? Uvidí-li člověk Čandraloka, bude se ptát po Indraloka a po Indraloka se bude zajímat o Vaikuntha a po Vaikuntha o Kailasa a tak dále a mysl se bude stále toulat. Kde je šánti (mír)? Je-li požadován šánti, je jedinou správnou metodou, jak jej najít, sebedotazování.

Seberealizace je možná skrze sebedotazování. Když člověk realizuje Já, může uvnitř svého Já spatřovat všechny světy. Zdrojem všeho je vlastní Já člověka a jestliže člověk Já realizuje, nenajde nic od Já odlišného.

Pak nebudou tyto otázky vznikat. Vaikunta nebo Kailasa mohou a nemusí být, ale je skutečností, že vy tu jste, že ano? Jak jste zde? Kde jste? Až budete znát tyto věci, můžete myslet na všechny ty světy.

Ot.: Jsou siddhis, o kterých se zmiňují Pataňdžaliho sutras pravdivé nebo je to jen jeho sen?

Odp.: Ten, kdo je Brahman nebo Já, tyto siddhis neocení. Sám Pataňdžali říká, že jsou všechny záležitostí mysli a že překážejí Seberealizaci.

Ot.: A co pokud jde o síly tak zvaných superlidí?

Odp.: Jsou-li síly vysoké nebo nízké, ať patří mysli nebo supermysli, existují pouze ve vztahu k tomu, kdo má sílu. Zjistěte, kdo to je.

Ot.: Mají být na duchovní cestě siddhis získávány nebo brání mukti (osvobození)?

Odp.: Nejvyšší siddhi je realizace Já, protože jakmile jednou realizujete pravdu, přestanete být přitahován k cestě nevědomosti.

Ot.: K čemu tedy siddhis jsou?

Odp.: Existují dva druhy siddhis a jeden z nich může být docela dobře překážkou, o kterou lze na cestě k realizaci klopýtnout. Říká se, že síly je možno získat pomocí mantry, některých drog, jež mají okultní účinky, tvrdou sebekázní nebo prostřednictvím samádhi určitého druhu. Tyto síly však nejsou prostředkem Sebepoznání, protože i když je získáte, můžete docela dobře setrvávat v nevědomosti.

Ot.: A co je ten druhý druh?

Odp.: Jsou to projevy síly a poznání, které jsou pro vás zcela přirozené, jakmile realizujete Já. Jsou to siddhis, jež jsou výsledkem normálního a přirozeného tapas (duchovní praxe) člověka, který dosáhl Já. Přicházejí samy od sebe, uděluje je Bůh. Přicházejí podle osudu člověka, ale ať přijdou nebo nepřijdou, džňánina, jenž je upevněn ve svrchovaném míru, neruší, protože poznal Já a to je neotřesitelná siddhi. Tyto siddhis však nepřicházejí proto, že se o ně usiluje. Jste-li ve stavu realizace, poznáte, jaké to jsou síly.

Ot.: Používá mudrc k tomu, aby ostatním pomohl realizovat okultních sil nebo k tomu postačí pouhý fakt jeho Seberealizace?

Odp.: Síla jeho Seberealizace je daleko mocnější než používání všech ostatních sil.  Ačkoli se o siddhis říká, že je jich mnoho a že jsou rozličné, že nejvyšší z těchto mnoha různých siddhis je džňána, protože ten, kdo dosáhl jiných siddhis, bude po džňáně toužit. Ti, kteří dosáhli džňány, nebudou po jiných siddhis toužit. Aspirujte tedy jen na džňánu.  Ačkoli se těm, kteří je nevlastní, zdají být síly podivuhodné, jsou jen přechodné. Po tom, co je přechodné, nemá smysl toužit. Všechny tyto divy jsou obsaženy v jediném neměnném Já. Úpěnlivé vyprošování si bezcenných okultních sil (siddhis) od Boha, jenž ochotně dává sebe samého a jenž je vším, je jako žebrání o bezcennou starou kaši u štědrého lidumila, jenž dá rád vše.

Všechny okultní síly se shromáždí v Srdci, které zahoří zářivým plamenem svrchované lásky. Avšak se Srdcem, jež se zcela obětovalo u nohou Pána, nebude oddaný po žádných z těchto siddhis toužit.

Vězte, že když aspiranti, namáhající se na cestě k osvobození, upnou svá srdce na okultní síly, budou jejich pouta stále silnější a jejich ega budou víc a více vystupovat. Jedině dosažení (siddhi) Já, které je dokonalým celkem, vyzařováním osvobození, je skutečným poznáním, zatímco všechny ostatní druhy siddhis, počínaje anima (schopnost stát se malým jako atom), patří klamu imaginační síly bláhové mysli.  Lidé vidí mnoho věcí, jež jsou daleko zázračnější než takzvané siddhis a přece se jim nediví, prostě proto, že je potkávají každý den. Když se člověk narodí, není větší než tato baňka, ale pak roste a stane se mohutným zápasníkem nebo světově proslulým umělcem, řečníkem, politikem nebo mudrcem. Lidé na to nepohlížejí jako na zázrak, ale žasnou, když se přiměje k řeči mrtvola.

Ot.: Já sám jsem se přes dvacet let zajímal o metafyziku. Nezískal jsem však žádné nezvyklé zkušenosti, jako je podle svých prohlášení, získali ostatní. Nemám schopnost jasnovidnosti, slyšení na dálku atd. Cítím se být uzavřen v tomto těle a nic víc.

Odp.: To je správné. Skutečnost je jen jedna, a to Já. Všechno ostatní jsou pouhé jevy, odehrávající se v tomto Já, jevy tohoto Já, způsobené Já. Vidoucí, předměty i vidění jsou jen Já. Může kdokoli vidět nebo slyšet, když nechá Já stranou? Jaký je rozdíl v tom vidět nebo slyšet někoho z bezprostřední blízkosti nebo na velkou vzdálenost? V obou případech je zapotřebí orgánů vidění a slyšení a je k tomu nezbytná i mysl. Nic z toho nemůže být v žádném případě vynecháno. Existuje tu závislost v tom či v onom směru. Proč by tedy měl být v jasnozřivosti nebo slyšení na dálku nějaký půvab?A kromě toho, to, co je získáno, bude také nutně ztraceno. Nikdy to nemůže být trvalé.

Ot.: Což není dobré získat třeba takové síly, jako je telepatie?

Odp.: Telepatie nebo rádio umožňují člověku vidět a slyšet na dálku. Je to stále totéž, slyšení a vidění. Pro toho, kdo slyší, není rozdíl v tom, slyšíli zblízka nebo zdaleka. Základem je ten, kdo slyší, subjekt. Bez slyšícího nebo vidoucího nemůže slyšení ani vidění existovat. V obou případech jde o funkce mysli.

Okultní síly jsou tedy jen v mysli. Nejsou pro Já přirozené. To, co není přirozené, ale získané, nemůže být trvalé a nestojí zato o ně stát.

Tyto siddhis znamenají rozšířené síly. Člověk je v zajetí omezených sil a je nešťastný. Proto chce své síly rozšířit, aby mohl být šťasten. Uvažujte však, jestli to tak bude. Je-li člověk s omezeným vnímáním nešťastný, musí jeho bída s rozšířeným vnímáním úměrně vzrůst. Okultní síly nepřinesou štěstí nikomu, ale naopak učiní člověka ještě nešťastnějším. Navíc, k čemu takové síly jsou? Rádoby okultista (siddha) touží ukázat síly, aby ho ostatní oceňovali. Hledá ocenění a pokud nepřijde, nebude šťasten. Ocenit ho musí ostatní. Může také objevit jiného vlastníka těchto sil. To vyvolá žárlivost a rozmnoží neštěstí. Jaká je skutečná síla? Má zvyšovat prosperitu nebo přinášet mír? To, co žije v míru, je nejvyšší dokonalost (siddhi).

Z knihy Buďte čím skutečně jste…Ramana Mahárši

 

Reklamy