Bdít ve snu…

Ve většině snů jsou oči našeho vědomí zavřené a my vlastně spíme uprostřed spánku. Neuvědomujeme si, že sníme. Sen nám poskytuje tolik neuvěřitelných možností, ale lze je jen těž­ko využít, pokud si je dokážeme uvědomit až ve chvíli, kdy se probouzíme. Ačkoli se zdá, že tento stav nevědomosti je nevy­hnutelný, naštěstí tomu tak nemusí být vždy. Výjimkou potvr­zující pravidlo je okamžik, kdy se „probudíme” uvnitř snu – aniž by to narušilo, nebo ukončilo náš spánek – a uvědomujeme si, že sníme, zatímco sen stále pokračuje. Během tohoto stavu jsme si po celou dobu vědomi, že všechno kolem nás je pouhý sen – a tím pádem, že vlastně současně ležíme v posteli a spíme. Jis­tým způsobem tedy spíme i bdíme zároveň.

Spát a být při vědomí? Být bdělí a přitom snít?

Taková tvrzení asi na první pohled zní spíš jako protimluv, zdají se vyvracet samy sebe. Jejich rozporuplnost je ale jenom zdánlivá. To proto, že pojmy „spánek” a „vědomí” či „bdělost” se zde vztahují ke dvěma zcela odlišným oblastem. Říkám, že člověk, který prožívá lucidní sen, ve vztahu k vnějšímu světu spí, protože s tímto svě­tem není ve vědomém kontaktu skrze své smyslové orgány; ve vnitřním světě snu je ale bdělý, protože s ním naopak ve vědo­mém kontaktuje. V tomto smyslu mohu tedy říci, že je možné „bdít ve snu”. Když jsme u vyjasňování pojmů, nazval jsem lucidně snícího „vědomým”.

Co přesně to znamená?

Obecně řečeno, pokud víte, co v danou chvíli děláte a dokážete onu činnost explicitně pojmenovat, jednáte vědomě. Pokud si tedy ve snu dokážete říct, že „to, co právě teď dělám, je, že sním sen”, jste si vědomi pra­vé povahy svojí situace, tudíž jednáte vědomě a jste v podsta­tě – vědomí.

Většina naší činnosti je nevědomá bez ohledu na to, zda bdí­me či sníme, protože vědomí je omezené – v tom smyslu, že jsme schopni zaměřit svou pozornost pouze na jednu, nejvýše několik málo věcí najednou. Nemůžeme tudíž věnovat pozor­nost všemu, co se v určitou chvíli kolem nás odehrává. I tak máme ale sklon být méně pozorní, než bychom teoreticky mohli být, protože „věnovat něčemu pozornost” vyžaduje du­ševní úsilí. Za normálních okolností máme ve zvyku být vůči svému okolí vnímaví jen do té míry, nakolik to situace vyžadu­je. Přesněji řečeno zaměřujeme svou pozornost pouze na to, co považujeme za nezbytné k uskutečnění svých momentálních záměrů.

V těch nejběžnějších podmínkách jsou naše životy tak předví­datelně uspořádané, že si vystačíme jen s nevědomými návyky. Proto máte-li třeba ve zvyku jezdit denně do práce autem, věnu­jete během své cesty jen velmi malou pozornost tomu, co právě děláte. Občas se vám tak může stát, že jako vždy jedete do za­městnání a z ničeho nic si uvědomíte, že jste se asi trochu zasnili a zapomněli, že dnes máte vlastně volno! Řídil za vás váš podvě­domý návyk, vy jste ale měli původně v úmyslu třeba zajet si koupit nějakou knihu, možná dokonce zrovna o lucidních snech! Jakmile si však uvědomíte, jakou medvědí službu vám váš automatický zvyk prokázal, nic vám už nebrání jednat vědo­mě a odbočit k nejbližšímu knihkupectví.

Tento příklad názorně ukazuje, v čem spočívá význam vědo­mého, duchapřítomného jednání: umožňuje nám pružně a tvůrčím způsobem reagovat v neočekávaných a nevšedních si­tuacích. A proto jste-li ve snech bdělí a plně vědomí, nabízí se vám jedinečná možnost odpovídat tvořivým způsobem na neče­kané situace, se kterými se tu setkáte. Schopnost být pánem svých činů, pro lucidní sny charakteristická, nabízí pozoru­hodně široké spektrum možností – od uskutečňování těch nejbláznivějších představ až po naplnění našich nejvyšších duchov­ních cílů.

Vědomí poskytuje snícímu nejen možnost jednat s rozmys­lem, ale též schopnost jasně uvažovat a bez problémů si vybavo­vat své minulé zkušenosti a záměry.

Fakt, že lucidně snící jsou Schopni vybavit si cokoli, co se před usnutím rozhodli během svého snu dělat, umožňuje zcela nový přístup ve vědeckém zkoumání snů a lidského vědomí, jak bude popsáno později. Pro běžného člověka to ale znamená, že se může kupříkladu ve snech postavit svému strachu, zkoumat nové oblasti zkušenosti nebo se třeba pokusit ve snu vyřešit nějaký konkrétní problém.

Tato nová dimenze snění může být přirovnána k tomu, když náhle vidíte věci v živých barvách, zatímco dosud jste vnímali jen neživé odstíny mezi černou a bílou. Náhlé lucidní procitnutí může mít na snícího skutečně silný účinek. Čtenářům, kteří znají zfilmovaný příběh o čaroději ze země Oz, může zážitek malé Dorotky zprostředkovat alespoň náznak toho, jaký je to asi pocit. Kdo by mohl zapomenout její reakci na nečekaný přesun z černobílého světa Kansasu do barvami překypující země Oz? Člověk, který zažil lucidní sen, naprosto chápe úžas, s jakým se Dorotka obrátila ke svému psímu společníkovi poté, co se oba ocitli v zemi za duhou: „Milý Toto, já myslím, že už vůbec ne­jsme v Kansasu!” Nějak podobně vypadá ono vzrušení a pocit nadšení, typické pro každého, kdo poprvé procitne ve snu.

Intenzita účinku, který u snícího lucidita vyvolá, pravděpo­dobně závisí na jasnosti a úrovni takto jím nabytého vědomí. Existují různé stupně lucidity. Například běžné probuzení se z noční můry ve chvíli, kdy zjistíme, že „je to jenom sen”, je ty­pické pro ty nižší (proč bychom jinak utíkali před něčím, co je „jenom sen”?) a obvykle v nás nevyvolá silnější pocit než jakousi dočasnou úlevu. Plně rozvinuté lucidní sny mohou ale být spo­jené i s intenzivním pocitem znovuzrození a otevřením zcela nového světa zkušeností.

Lidé, kteří poprvé zažívají lucidní sen, jsou často ohromeni zjištěním, že až do této chvíle ještě nikdy neprožívali sny celou svou bytostí a že teď jsou skutečně „bdělí”, zatímco spí.

Kdosi například popsal toto prohloubené vědomí sebe sama takto: “cítil se svobodný ,jako nikdy předtím” a jeho sen byl prodchnut ta­kovou živostí, že „sama temnota jako by ožila”. V tu chvíli ho za­sáhlo poznání s takovou intenzitou, že musel sám sobě přiznat: „Nikdy předtím jsem nebyl skutečně bdělý.”

Stephen Laberge Lucídne snenie

Pokračovanie…