O noci – jedinečné pěvkyni…

Naronda: Tak jako vyhnanec touží po své rodné zemi, tak jsme i my toužili po Hnízdu, které nám ledový vítr a sněhové vánice znepřístupnily po celé zimní období. Mistr nás jedné jarní noci, kdy vzduch byl jemný a čistý a jejíž dech byl vonný a hřejivý, zavedl všechny do Hnízda. Osm plochých kamenů, které nám sloužily jako sedadla, bylo dosud vyrovnaných do půlkruhu tak, jak jsme je zanechali, když byl Mistr odveden do Betharu. Bylo zřejmé, že od toho dne do Hnízda nikdo nevkročil. Všichni jsme se usadili na svá místa a čekali, až Mistr promluví. Nic však neříkal. Dokonce i úplněk, který nad nám svítil, snad aby nás přivítal, netrpělivě čekal, jak se nám zdálo, na sebemenší pohyb Mistrových úst. Horské vodopády plnily noc svou něžnou melodií. Čas od času zahoukala sova anebo k našim uším dorazila píseň cvrčků. Dlouho trvalo naprosté ticho, než Mistr zvedl hlavu, otevřel oči a započal svou řeč.

Mirdad: V tichu této noci chce Mirdad, abyste poslouchali píseň noci. Poslouchejte její sbor.

Neboť noc jenvskutku jedinečná pěvkyně. Od nejtemnějších skulin minulosti až k nejjasnějším hradům budoucnosti, od nebe až k zemi naplňuje píseň noci i ty nejodlehlejší kouty bytí.

V mocných vlnách se valí a naráží do vašich uší. Nastražte uši, abyste ji dobře slyšeli. To, co překryje rušný den, to klidná noc obnoví svou čarovnou nocí. Cožpak se Měsíc a hvězdy neukrývají před září dne? To, co den utopí ve svých představách, to noc přivede znovu k životu a k extázi. Dokonce i květiny vzdychají, když zpívá sbor noci.

Snaž se propůjčit své uši sférám,jež zpívají si v oblacích,

naslouchej jejich ukolébavce,uspávají obrovité dítě v kolébce tekutých písků,

krále v cárech žebráků, blesky bouřkových oblaků,Boha v povijanu.

Naslouchej zemi, je ustavičně plná saní i růstu, svatebních obřadů i pohřbů.

Lesem se plíží veliké šelmy, brnčí a mručí, rvou a trhají,

hadi sledují svou stezku, cikády svou píseň zpívají

i ptáci cvičí ve svých snech, příběhy mokřin, písně v pramenech

strom a keře usychají s každým douškem.

Od vrcholku do údolí, od moře až k solným polím,

ze vzduchu i pod oblohu padá závoj z očí Bohu.

Slyš, jak matky na této zemi pláčou a kvílí.

Slyš, jak otcové vzdychají a šílí, když se jejich

synové a dcery uchýlí ke zbrani a se zbraní zacházejí.

Bůh se zlobí, proklíná nás osud. Podvádí nás láska, jež vydechuje zášť.

Opilí vírou potíme se strachy, sejeme úsměv a sklízíme slzy

na vlnách zločinecké krve přichází potopa tak jako prve.

Slyš dunění motorů v ruchu pyšných měst, mocné pevnosti a zvonění umíráčku,

všechny ty pomníky pýchy pod nárazy vln při příchodu potopy.

V každém domě a paláci všech kmenů a rodů

devět polnic burácí věčný hymnus zániku a zrodu.

Noc však ta čarodějka ukolébá svět.

Vzdálené pouště a jejich pohyblivé písky,

ospalé hlubiny i žhnoucí hvězdy, duchy opuštěných měst,

svatou trojicí k Prozřetelnosti chce tě nést.

Ohlašuje příchod vítězů a zpívá těm, kteří pochopili, že noc je věčně živá.

Jak šťastní jsou ti, kdo ve společnosti noci jsou klidní a znají hloubku její moci,

ty tváře nezastíní řádný temný hřích, nečiní zlé skutky po nocích,

ruce je nesvědí od komárů chtíče,myšlenky je nechlácholí bičem,

jejich srdce neskrývají žádný žal a den je rád i noci odevzdal,

aby je noc zas navrátila dni, ve dne i v noci jsou stejně pohlední,

takovým i noc ráda zazpívá, neboť zvítězili ještě zaživa

a oni se přidají k jejímu zpěvu a zazpívají píseň těch,

již dosáhnou druhého břehu.

Chcete-li čelit pohrdání dne s hlavou vysoko zdviženou a pohledem plným víry, snažte se získat noc na svou stranu.

Získejte si její přátelství. Důkladně si omyjte srdce v krvi svého života a vložte je do jejího srdce. Svou touhu položte na její ňadra, své ambice obětujte u jejích nohou. Ponechte si jen jeden cíl a jednu touhu – svaté pochopení.

Žádná zbraň dne vás pak nezasáhne a noc bude svědčit ve váš prospěch a dokáže lidem, že jste to vy, kdo dosáhl vítězství. I když vás bouřlivé dny rozesejí po světě. A temné noci vám dají okusit svého smutku. I když zabloudíte na mnohých prostranstvích.

Nebudete se bát člověka ani nepřejících okolností. Budete věřit z hloubi srdce, že za vámi jednou přijdou. Den i noc, lidé, a všechno to, co dosud stálo proti vám. Skloní se před vámi a řeknou pokorně: „Veďte nás.” Ten, kdo si získá náklonnost temné noci, snadno bude vést i nadcházející den.

Popřejte sluchu srdci noci, bije v ní srdce Vítěze.

Kdybych měl slzy, nabídl bych je tohoto večera každé hvězdě na obloze a každému zrníčku prachu na cestě. Dal bych je zurčícímu potůčku i každé cikádě, která zpívá, jako by to mělo být naposled. Nabídl bych je každé fialce, jejíž vonná duše pluje vzduchem kolem nás, i divokému větru, každé hoře i údolí, každému stromu i stéblu trávy, všemu pomíjivému, co patří této noci. Zaléval bych to všechno slzami, abych se omluvil za lidský nevděk a hloupost, s níž pomíjí veškeré stvoření kromě sebe. Lidé, kteří znají jenom mrzký peníz a udělali si z něj pána, tráví dny i noci ve službě tomuto pánovi a nedopřejí sluchu ničemu kromě jeho hlasu a rozkazů.

Strašné je podnikání jejich pána. Je to obchod s krví, v němž jedni jsou řezníci a druzí porážená zvířata. A tak, opilí nenávistí, vraždí jeden druhého v mlhavé naději, že ten, kdo zabije větší množství než jiný, se stane dědicem pozemského bohatství svých obětí a získá si přízeň nebes. Nešťastníci! Odkdy se lev stane beránkem, když rozsápá jiného beránka? Kdy se z hada, jenž vraždil a požíral ostatní hady, stala labuť?

Jak by mohl člověk skrze vraždění druhých získat jejich poklady a nesklidit trpkost jejich smutku? Jak může něčí sluch nalézt harmonii tím, že svým bližním zacpává uši?

Cožpak se může oko přiblížit prchavosti krásy tím, že způsobí ostatním slepotu? Existuje člověk nebo shromáždění, které by dokázalo vyčerpat radost, ať už jde o radost chleba a vína anebo radost světla a míru?

Země nedává více života, než kolik sama nakrmí.

Obloha se nevnucuje ani nekrade podporu pro své potomky. Lžou ti, již říkají člověku: „Chceš-li jíst, zabij a jez to, co patřilo tvé oběti.”

Jak můžeme žít a prospívat ze slz a krve méně úspěšných, těch, kteří neuspěli ve své lásce k zemi a nemají její mléko a med, a těch, již si nezískali náklonnost nebes? Lžou také ti, kteří se snaží člověku namluvit: „Každý národ ať žije jen sám pro sebe.”

Kam by došla stonožka, kdyby každá její noha šla jiným směrem? Jedna by bránila v chůzi druhé, každá by nesla tělo jinam a nakonec by to způsobilo smrt stonožky.

Copak lidstvo není obrovskou stonožkou a každý národ jednou nohou na jejím těle? Lžou ti, již tvrdí: „Vládnout je pro člověka čest, sloužit je potupa.” Copak vozka jede až za oslem? Copak není dozorce připoután ke svému vězni? Hle, osel vede kočího, vězeň uvěznil dozorce! Lžou i ti, již pronášejí: „Běh je pro rychlé, právo pro mocné.” Zmrzačení často dosáhnou svého cíle rychleji než atleti a komár někdy skolí gladiátora.

Lžou ti, již jsou přesvědčeni, že zlo musí být napravováno zlem.

Žádným zlem se nedá dosáhnout spravedlnosti. Nechtě zlo být a ono se odčiní samo. Člověk s důvěrou přejímá filozofii svého pána. Laciný peníz a jeho vyznavači jsou plní své víry a dopřávají si naplnění svých nejdivočejších rozmarů.

Zatímco noc zpívá a káže o porozumění a Bohu samotném, oni to neuznávají a neberou v potaz.

Vás pak, společníci moji, označí za šílence nebo za podvodníky, Nebuďte uraženi lidským nevděkem a posměchem. S láskou a trpělivostí pracujte na poli porozumění, ať už pro sebe nebo pro druhé. Pomozte jim, neboť se nad nimi již vznáší přízrak ohně a krve a brzy mezi nimi nastane válka. Přišel čas, aby člověk přestal vraždit člověka.

Přišel čas naslouchat Měsíci i hvězdám, které zde odnepaměti čekají na chvíli, až budou moci promluvit.

Je čas rozluštit a pochopit abecedu Země, rozjet se po nebeských drahách a rozplést klubko času. Vdechujte vůni vesmíru, zbořte sklepem’ bolesti, vypleňte hlubiny smrti, ochutnejte chléb pochopení a zbavte člověka v povijanu jeho plenek.

Přišel čas, aby se lidé sjednotili a přestali ničit jeden druhého. Všichni mají jediný úkol. Je to přetěžký úkol, sladká je však odměna pro vítěze. Vše ostatní je jen přelud a nicota, společníci moji. Ano, ten čas nastal. Jen málokteří mi však budou naslouchat. Ostatní musejí očekávat jiného posla, jiný úsvit.

Z KNIHY mikhail-naimy-mirdad