Prenos myšlienok…

Telepatie a její výcvik v přenosu myšlenek.

Přenosem myšlenek vyrozumíváme sdělení jakékoliv myšlenky osobou A osobě B bez zprostředkování obvyklými smyslovými pochody, přičemž vzdálenost mezi oběma nerozhoduje.

Zprostředkovatelem je tu prana, o níž jsme již mluvili. Vlny (vibrace) vycházejí z jednoho mozku, šíří se prostorem, dosahují sladěný mozek druhý, který je náležitě ódicky zapojen, proměňují se opět v myšlenku, kterou osoba B si uvědomuje jako svou vlastní. Pokročilý žák dovede navázat psychický kontakt s osobami-jednotlivci, které nikdy dříve neviděl, a kteří jsou od něho mnoho kilometrů vzdáleni. Prana naše je totožná s pranou přijímatele. (Použitý termín „prana“ je mnohem více znám, než z esoterismu západního „Nešemot ruach chajím“ – což znamená, přelož. z hebrejštiny, „dech ducha života“; prana je pojítkem mezi tělem fyzickým a astrálním.) Myšlenky dobra působí na nás stejně jako myšlenky zla. První nám vlévají do duše jasno, druhé nás deprimují.

I. cvičení

Abychom měli v telepatických experimentech úspěch, je nutné se uvést do stavu „vůlové koncentrace“, tj. koncentrovat se na naše přání, resp. rozkaz. Příklad: Jdeme po ulici a před námi jdoucí osoba se ohlédla. Snažíme se nejprve, abychom šli s onou osobou stejným rytmickým krokem. Rytmicky dýcháme. Zíráme osobě upřeně na zad hlavy s pevným přáním nebo rozkazem, aby se ohlédla. Výsledek pak je ihned kladný. Mnozí autoři uvádějí, že ihned se nemůže v telepatii podařit. Je tomu tak, když žák není náležitě připraven. Musíme prodělat nejdříve předcházející cviky a pak teprve si můžeme dovolit provádět telepatické pokusy. Výsledky se rovnají přípravě. Pokus opakujeme několikrát.

II. cvičení

Tento pokus je již obtížnější. Požádáme někoho blízkého, aby usedl pohodlně na židli ve vedlejším pokoji a uvedl se v trpný stav. Udejte nejprve návod, jak si má počínat. Usedneme též na židli, rytmicky dýcháme, koncentrujeme se na rozkaz, aby osoba vstala a sedla na jinou židli, aby svlékla kabát a pod. I zde se pokus zdaří. Opakujeme 3× týdně.

III. cvičení

Postavíme se zpříma za pokusnou osobu sedící na židli s uzavřenýma a zavázanýma očima. Vezmeme kousek čistého papíru a nakreslíme jednoduchý obrazec, např. čtverec, trojúhelník, kruh a pod. Rytmicky dýcháme, koncentrujeme se na obraz s přáním, abychom jej přenesli do vědomí sedící osoby. Přikročíme i k obrazům složitějším. Podmínkou však je, aby se žák vždy nalézal ve stavu aktivním (koncentračním); pokusná osoba pak ve stavu trpném. Nezbytné je rytmické dýchání! Můžeme vysílati i zprávy známým – náležitě připraveni!

Výcvik jasnovidnosti

Jasnovidností rozumíme schopnost zrakově vnímat projevy astrální úrovně. Vnímání může samo vyvěrat buďto z tzv. vnitřního nazírání, anebo ze zvýšené citlivosti oka. Při vnitřním zírání nebo – jak se mnohdy říká – projevem 6. neboli psychického smyslu, může mít jasnovidec oči zavřené, nenazírá okem fyzickým, nýbrž duševním. Jenom v době vyvinování tohoto šestého smyslu používá žák ke cvičení také zrak fyzický.  Vnitřní zírání nastupuje obyčejně hned po prvních cvičeních.

Vnímá-li žák astrálně fyzickýma a otevřenýma očima, říkáme, že je jasnovidným v pravém smyslu.

Vnímáme-li obrazy minulosti nebo budoucnosti, říkáme tomu dalekovize (dálkovidnost). V tomto případě neznáme času ani prostoru. Vidíme do největších vzdáleností a prostupujeme zrakem nejhustší skupenství hmoty. Abychom se vycvičili v jasnovidnosti, musíme konat systematická cvičení, jimiž necitlivé oko zcitlivíme. Oko se stane senzitivním, což je zraku jenom na prospěch.

Naše tělo je opatřeno 5 branami, jimiž vnímáme dojmy okolí: zrakem, sluchem, čichem, chutí a hmatem. Barvy a tóny, jak je naše smysly chápou, jsou jenom jednou stránkou fyzického chvění hmoty, jež je na pláních vyššího vědomí kvalitativně a snad i kvantitativně jiné.

Ke cvičení jasnovidnosti můžeme použíti různých předmětů. Nejlepší je broušený horský křišťál nebo broušená koule či polokoule z křišťálového skla. Takovéto magické zrcadlo položíme na černé sukno a upřeně na ně pohlížíme po 20 minut. Cvičíme 1× denně při umělém světle.

Před započetím práce musíme na magické zrcadlo několikrát dechnouti, abychom je nasytili svou vlastní ódickou substancí. Přitom se musíme zkoncentrovat na nějaké přání. Poté držíme nad ním ruce s prsty poněkud ohnutými a směřujícími do středu zrcadla ve vzdálenosti asi 2 cm po 5 minut.

Při práci rytmicky dýcháme a koncentrujeme se ihned na přání shora zmíněné. Po práci buď zrcadlo náležitě uschováme do černé krabice s vatou. Na zrcadlo nesmí nikdo – kromě žáka – pohlížeti. Magnetizaci provádíme každý 7. den. Před zíráním do zrcadla cvičíme velký psychický dech s koncentrací. Poté se díváme do zrcadla klidně a upřeně, rytmicky dýcháme, po 20 minut. Ukončujeme čistícím dechem.

Zpočátku vidíme v zrcadle jenom svůj vlastní obraz, který ponenáhlu mizí. Objevují se nám skupiny obláčků nejprve šedých, potom blankytných a konečně až sytě modrých. Po nějaké době zmizí i tyto a objevují se nám nehybné fantomy, strnulé scény, které nejsou ničím jiným než aurickou reflexí našeho nitra. Jsou to obrazy čistě subjektivní, vědomé halucinace.

Jakmile obrazy a postavy se začnou pohybovat nebo i jinak si rozumně počínat, je to důkazem vizí reálných, které lze libovolně vyvolat podle toho, jak jsme užili koncentrace.

Zpočátku není radno přikládat vizím nějakého významu, aby tu ukvapené posuzování a přikládání jim vyššího významu neuvedlo žáka na scestí.

Proto posuzujeme a přijímáme vize opatrně, s patřičnou rezervou. Kromě magického zrcadla můžeme použíti k našemu jasnovideckému cvičení různých jiných lesklých předmětů jako kovů, drahokamů, porcelánu nebo lesklých ploch (voda ap.). S těmito zrcadly a předměty operujeme stejně jako se zrcadlem magickým a platí zde tytéž předpisy výše uvedené.

Jasnovidná schopnost je jednou z nejkrásnějších hermetických schopností. Otevírá se nám nový svět, nové myšlenky a obrazy. Je to pravý kaleidoskop rajských scén a obrazů.

Jasnovidnost je klíčem otevírajícím říši astrální, je novým doplňujícím smyslem, uschopňujícím člověka vnímat jemné vibrace nadsmyslného světa.

Výcvik v jasnosluchu

Jako jasnovidnost je schopností vnímat zrakové projevy astrální úrovně, tak jasnoslyšící jednotlivec vnímá astrálně sluchově.Také zde je nutno rozlišovat vnitřní naslouchání od skutečného jasnoslyšení fyzickým uchem (které nastupuje později).

Základním ve cvičení je trpný stav, který již ovládáme.

Postup: V určitou hodinu, námi určenou (nejlépe 9 hodin večer), usedneme v tichém pokoji pohodlně na židli, oči zavážeme šátkem, uši ucpeme vatou, rytmicky dýcháme a koncentrujeme se usilovně na přání, abychom vyvinuli jasnosluch. Po několikaminutové koncentraci přejdeme v trpný stav, v němž setrváme po 20–30 minut.

Zpočátku slyšíme jenom šumění, které časem přechází v bouřlivé hučení, hvízdání a tlučení. Zdá se nám, jakoby blízko nás zvonily zvony, hudba hrála, jakoby vojsko troubilo, až konečně se vše mění ve slova, věty a proslovy, nejprve šeptem.

Kladou-li se nám otázky anebo chceme-li sami se tázat, musíme trpný stav na okamžik přerušit, abychom mohli vésti hovor, poté přejdeme zase ihned v trpný stav.

Ve stadiu výcviku často se stane, že nižší inteligence duchů se nás snaží přerušit anebo odvrátit od cvičení. V tomto případě se koncentrujeme na nějakou vznešenou bytost a vše zmizí.

Dobrým vyvinovacím prostředkem je mořská mušle, kterou přiložíme k jednomu uchu, přičemž druhé ucho musí být ucpáno.

Každé cvičení zakončujeme čistícím dechem a cvičíme 1× denně, stačí i obden.

Je nutno neustále cvičit, později 1× týdně, neboť ten, kdo nedostoupil stupně mistra, musí teprve s jeho svolením býti zbaven elementárního cvičení. Mistr sám však nepřestává v životě nikdy cvičit, učiniv v sobě život jedním velkým cvičením.

Magický výcvik s aplikací prvků orientálního esoterismu