Každý člověk hledá štěstí, a proto každý člověk musí při duchovní cestě projít tímto kruhem, aby vlastní ztracené štěstí opět nalezl. Máme jen na vybranou – buď jít přímo, nebo oklikami. Zbytečné hledání štěstí v materiálním světě, v touze po moci, po penězích, po smyslových prožitcích nás oddalují od té nádherně dobrodružné cesty vlastním nevědomím.

Také jsem hledal štěstí ve světském způsobu života a když jsem se vážně zamyslel nad vrcholnými okamžiky tohoto štěstí, které jsem prožil, vycházely mi pouhopouhé zlomky času prožité extáze štěstí. Jedním z okamžiků byl zážitek sexuálního vyvrcholení (snad proto je člověk tak zaslepen sexem) a dalším okamžikem byl výstup na horu či kopec, kdy po těžkém a namáhavém zdolání vrcholu člověk upře zrak do dáli (snad proto lidé slézají všechny hory světa) a do okamžiku zaostření zraku pociťuje člověk extázi blaha, neboť jeho věčně přítomné ego nemá záchytný bod a neotravuje přítomnost nádherného okamžiku. To vše bylo pro mne tak žalostně málo, že jediný dotek transpersonálního Já mi dodal stonásobně delší zážitek – extázi blaha. Každý člověk jednou prohlédne a vydá se na cestu za svým skutečným zářivým Já. Je jen na rozhodnutí každého jedince, kdy se tak stane, kdy se nabaží smyslových požitků a kdy rozpozná marnost hledání štěstí ve světském způsobu života. 

Po dlouholetém úsilí jsem dospěl k modelu nevědomí s využitím všech mně dostupných filozofických a hlavně psychologických děl (Sigmund Freud, C.G. Jung, Stanislav Gróf, Kristina Grófová, Keith Thompson, Sáji Bába, Joseph Murphy a další), mystiky (Květoslav Minařík, Eduard Tomáš, L A. Góvinda, H. P. Blavatská a další), všech druhů jógy (Květoslav Minařík, Eduard Tomáš, Míla Tomášová, Šrí Ramana Maharši, Svámí Šrí Juktéšvar, Osho, Lao c’, Paramhansa Jógánanda, Paul Brunton a další) a hlavně ze snových prožitků, které jsem po dlouhé roky poctivě zapisoval, vyhodnocoval a na následujících stránkách v jednotlivých tématech vám pro představu některé uvedl. Činím tak proto, abyste byli ušetřeni zbytečného bloudění, které člověk z neznalosti považuje za vlastní hanbu, či dokonce za pýchu.

Chtěl bych vás ušetřit zdlouhavého hledání odpovědí, které jsem sám roky hledal (syndrom UFO jsem pochopil až za dlouhých pět let). Pevně věřím, že následující stránky odstraní psychické bloky, v nichž se mnozí z vás ztrácejí, a pomohou vám na cestě za uskutečněním. Zapojí-li člověk do vlastního duchovního vývoje i práci s nevědomím, je to jako by zapřáhl do svého vozu života za jediný pár unavených koní (naše denní vědomí) další dva páry statných ořů (nevědomí). Pak pojede jako král či královna za svým jedině skutečným cílem a případná ztráta sil některého z koní bude bohatě nahrazena silou dalších.
 
Nevědomí je obklopeno denním vědomím, které obyčejného, světsky žijícího člověka zaměstnává každodenní činností (touhy, radosti, starosti a bolesti). V okamžiku, kdy se vnoříme do světa snů, vkročíme do oblasti nevědomí. Člověk žijící pouze na úrovni těla přebývá ve snech většinou v archetypech Kruhu Střetnutí s nevědomím a snaží se posilovat vlastní ego. Ale pozor, i toto je velice důležité, neboť jedině silné ego dokáže samo sebe začít potlačovat až ke zničení sebe samého. Je to jako příměr se stromem: Strom musí nejdříve vyrůst a dospět (jako ego člověka), aby mohl rozkvést (jako duch člověka v osvícení) a nakonec dát plody (jako realizace Boha).

Vědomí verzus nevědomí

Vědomí spočívá svými základy na nevědomí, o němž současný člověk honící se za materiálními a smyslovými požitky snad jen tuší, že existuje. Tito lidé ztrácejí své přirozené kořeny a ocitají se tak v neřešitelných konfliktech projevujících se právě osobními problémy, psychickou nevyrovnaností a stresy. V minulosti lidé pravidelně prováděli rity, jejichž účelem bylo navázání kontaktu s nevědomím a zajištění podpory pro denní vědomí a běžný denní život. V tzv. primitivním světě mají lidé neustále na paměti Bohy, Duchy, magické a okultní síly, čímž jsou schopni žít v celosti, jednotě a harmonii. Na tomto místě nemohu nevzpomenout krásný popis života jednoho kmene australských domorodců z knihy Marlo Morganové “Poselství od protinožců”. 

Člověk zatím netuší, že je zcela závislý na součinnosti vědomí s nevědomím, z čehož následně bude muset pochopit, že je součástí celku, na němž bezvýhradně závisí každý jeho dech, pocit či myšlenka. Jakmile pozná hloubku funkce nevědomí, bude schopen si uvědomit své místo v tomto světě, ale nestane se pouhým nástrojem, kdy jeho rozhodování jsou omezována nevědomím, bude stále častěji konfrontován s etickými a morálními problémy a jeho odpovědnost se bude stupňovat. Uvědomí si, že být nevědomým jedincem není omluvou a štěstím, ale proviněním na sobě samém a v důsledku i na celé společnosti.

Vysvléknu před všemi šat své osobnosti a stanu před všemi v absolutní nahotě zproštěn jakékoliv přetvářky. Činím tak proto, abych na svém příkladě odhalil tajemné procesy nevědomí. Byl bych rád, abyste byli schopni poznat vlastní duchovní stav a směr vývoje. Poznání cest vám může urychlit poznání sebe samých – vaši duchovní cestu. S. Freud a následně jeho příznivci považují nevědomí za něco negativního, zločinného, nestvůrného, za něco podobného bestiální obludě, která má cíl pouze ničit a znásilňovat. C. G. Jung ve svém poznání pokročil a nevědomí považoval za morálně, esteticky a intelektuálně přírodní skutečnost, která nás může ohrozit jedině tehdy, když rozvážíme vlastní vědomí ve vztahu k nevědomí.

Po letech zkoumání nevědomých procesů jsem poznal jinou skutečnost. Nevědomí není žádnou bestií, která nás ohrožuje, také není indiferentní přírodní skutečností, je to náš milosrdný, chápavý, soucitný a moudrý přítel, který trpělivě a nenápadně plní naše přání a touhy. Pokud se lidské touhy utápějí v sexuálně infantilních disproporcích a pocitu neustálého ohrožení, pak může mít člověk pocit jako S. Freud a jeho příznivci. Pokud bude člověk indiferentní k nevědomí a jeho obsahům, pak může nabýt přesvědčení o své nestrannosti a indiferentní nadřazenosti. Jakmile člověk s nevědomím naváže skutečný dialog, pak se z nevědomí stane nejlepší průvodce životem. Moudrost nevědomí dá novou dimenzi k duchovnímu rozletu a dosahování zatím neskutečných a nepochopitelných cílů se stane skvostným zážitkem.

Sigmund Freud vytyčil poprvé neznámé aspekty nevědomí. C. G. Jung si dal za svůj životní úkol prozkoumat formy projevů nevědomí. Dovolil jsem si v jejich životních úkolech pokračovat a vytvořit kruhy nevědomí a z nich pak mapu nevědomí s popisem jednotlivých procesů, které člověka provází od archetypů stojících na hranici denního vědomí a nevědomí až k poznání skutečné podstaty lidské existence. Zmiňuji zde slovo archetyp. Toto slovo jsem převzal z díla C. G. Junga*1 a pro potřeby současného chápání nevědomí jsem jej mírně upravil:

“Archetypy jsou typické postavy, motivy, scénáře a bytostná poznání,
které nám umožňují bezpečně proplouvat nevědomím
až k pochopení a prožitkům naší skutečné podstaty.”

Archetypy nepocházejí z vnějšího hmotného světa, nejsou fyzikálně dokazatelné, ale pravdivě popisují, jak lidská duše prožívá smyslový styk s hmotným světem. Člověk na duchovní cestě odhaluje přítomnost archetypů v nevědomí a v žádném případě si archetypy nevymýšlí, ale plně je prožívá. Archetypy jsou nádherným a bohatým duševním životem člověka, jsou živoucím náboženstvím, jsou nehynoucí mytologií lidského světa. Ztráta spojení s archetypy je dokladem morální destrukce člověka, neboť vnější hmotný svět nahradí ve vědomí člověka svět ideálních forem. Člověk nemá právo odříznout se od svých archetypických kořenů, neboť tím páchá zločin na vlastní duši, zločin, který jej odsuzuje k tápání, nevyrovnanosti, nespokojenosti a v konečném důsledku k těžkým neurózám. Lidé často odsuzují sebevraždu jiných lidí, a přitom zaslepeni smyslovým vztahem k hmotnému světu páchají sebevraždu vlastní duše.

Archetyp je duševní orgán přítomný v každém z nás
a neexistuje za něj žádná “racionální” náhražka.

Carl Gustav Jung

Všechny archetypy všech kruhů nevědomí tvoří v nerozlučném celku živoucí organismus a přestože by se zdálo, že některé archetypy jsou více či méně důležité, jsou navzájem propojeny. Nelze jeden archetyp vytrhnout z živoucí jednoty, lze jej ponechat v nerozborné jednotě a intuitivně jej pochopit. Archetypy vznikly v době, kdy se vědomí člověka ještě nezaobíralo myšlenkami, nýbrž kdy intuitivně vnímalo.

Zdroj